- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Co je vlastně program?
V dnešní době, kdy jednotlivé politické strany jsou vzájemně zcela zaměnitelné programově (všude stejné PR fráze) i personálně (všude stejné typy lidí), je nutné připomenout si, co je to vlastně politický program.
Eschatologický základ politických programů
Nahlédněme do historie. Úspěšné politické strany minulosti nabízely komplexní koncept řešení aktuální situace vzhledem k zájmům skupin, jež se rozhodly zastupovat. Jedním slovem Program. Příklady:
Co program, to jasné pojetí eschatologického, konečného cíle, k němuž má politika směřovat.
Shrňme to, jsou dva koncepty programu:
1. Program jako koncept jakéhosi "ráje na zemi", cíle, k němuž má daná politika směřovat.
2. Program jako plán, co dělat, aby bylo cíle dosaženo.
Jednoduše vysvětleno:
Politické strany mají sepsaný program dle významu 1) - předhánějí se v malování kýčovitých obrázků cílových stavů. V diskusích se krvavě hádají o to, zda má být zvolen kýčovitý obrázek A nebo B. Říkají tomu ideové spory.
Ovšem, když jde o to, sepsat program ve významu 2), ukáže se myšlenková chudoba v celé své nahotě. Reálné problémy neznají, protože se o ně nezajímají a nemají přirozeně naprosto žádný lék na to, jak je řešit. Reálnou politiku pak tvoří naprosto jiní lidé - a dost často bez ohledu na původní proklamace.
U voličů to stále prochází, neboť voliči i tisk jsou fixováni na program dle 1).
Chtějme po politicích program ve smyslu 2). Je to i apel na novináře na to, aby se na program ve významu 2 ptali.
Test splnitelnosti
Výše uvedené politické směry získaly ve své době příležitost svou verzi světa prosadit. Mnohé z nich (fašismus, nacismus, komunismus) - bohužel. Poslední koncept, který dnes, jak můžeme pozorovat, se argumentačně vytrácí, je členění na pravici a levici. Koncept se diskreditoval z těchto důvodů:
Skutečná politika = skutečné mocenské rozložení
Současná politika je podle mého názoru reprezentována těmito trendy:
Toto je skutečná charakteristika současné politické mapy.
Levice, pravice – existuje skutečně nebo je to výmysl politologů?
Existuje už jen v muzeu a starých knihách. A ano, je to výmysl politologů. Je to skvělý koncept. Hodí se výtečně k polarizaci společnosti. Hodí se výtečně k potlačení kritického myšlení, k ideologizaci jakéhokoliv dialogu. K vyloučení věcnosti z diskuse. Tradičně se na tyto modely nasazuje volební kampaň té či oné strany, realizovaná shodnou mediální agenturou. Tradičně se na tomto konceptu staví choreografie předvolebních duelů. Skvěle se hodí pro nahrazení reálných problémů těmi imaginárními. - A imaginární problémy mají vzápětí své imaginární řešení. Ideální hřiště pro politiky.
Fakticky je ale koncept levice x pravice už dávno pryč. Jako jsou pryč Staročeši a Mladočeši.
Budoucí koncepty politiky
Pojďme se tedy nyní podívat na rodící se koncepty nového politického myšlení. Nejlépe tak, že si pokusíme odpovědět na iniciační otázku, jež stojí u zrodu každého nového politického směru:
Je ráj na zemi technicky splnitelný?
Materiálně jistě ne. Země není dostatečně velká na to, aby každý obyvatel země mohl vlastnit obrovský dům, auto a další atributy bohatství.
Tuším Gándhí kdysi řekl, že (volně citováno): „Země je dost velká na to, aby pokryla potřeby všech lidí, ale není dost velká na to, aby pokryla chamtivost byť i jednoho jediného člověka.“
Materiálně ne, informačně – ano. Materiálně jsme omezeni na dostupné zdroje, na poli informací však nejsme omezeni ničím a nikým.
A tím se dostáváme k samému jádru článku.
Technologie jako program
Naplnění tohoto plánu, této vize, brání koncept fakticky neomezených autorských práv. (Fakticky jsou to ovšem práva prodejců, práva autorů jsou ve stávajícím modelu tvrdě pošlapána).
Celý tento chybný a nesmírně radikální koncept neomezených autorských práv musí ustoupit zdravému rozumu, musí ustoupit konceptu spravedlnosti a férovosti a musí se "znormálnět".
Tento koncept totiž nebyl seslán na zem z nebe, nepřinesl jej Mojžíš vytesaný na kamenných deskách, jak by člověk mohl soudit z novinových článků a posloucháním televize.
Ne, naopak, stávající koncept podoby autorských práv je velmi mladý, je napsaný ve prospěch korporací a je v rozporu s veřejným zájmem a je zcela nemravný.
Úkol současné generace?
… a současnou generací myslím všechny lidi v současné chvíli žijící na Zemi, je podle mého názoru - digitalizace. Digitalizací nemyslím jen prosté převedení věcí do elektronické podoby a jejich zpřístupnění (i když to také), ale zásadní změnu světa z tohoto vyplývající, především změnu světa vyplývající ze změny procesů, jak bylo výše naznačeno.
Práce na tomto úkolu: Ať už komerční nebo dobrovolná, je prací s největší přidanou hodnotou.
Heslo současné doby?
Hlavním heslem počátku minulého století bylo: „Proveďme odluku státu a církve.“ Povedlo se to: Jako věřící člověk můžu potvrdit, že odstranění klerikalismu prospělo výrazně státu, církvi i náboženství.
Heslem současné doby nechť je: „Proveďme odluku státu a korporací.“ To je hlavní úkol současné generace, hlavní úkol, na kterém musíme pracovat, chceme-li si zachovat svobodnou společnost, fungující veřejný sektor.
Úkoly politiky
Příklady veřejných statků a veřejného zájmu
„Politika je teorií vládnutí“, říkával Edmund Burke. Úkolem vládnutí byla správa veřejných věcí, tak to viděl Aristoteles. Jako nejvhodnější k tomuto cíli shledával hledání spravedlnosti. Spravedlnost podle Aristotela má tu výhodu, že stabilní, spravedlivé řešení je respektováno oběma protichůdnými zájmovými stranami. Má legitimitu, nejen pouhý legalismus. Srovnejme s odezdikezdismem a čehý-hotismem české politiky. Vítěz přemaluje celou mapu na „svou barvu“. Nestabilitou tratí všichni.
Dává Vám to takto smysl?
Tak jak je možné, že současní politikové rozbíjejí („škrtají“) veřejné statky, likvidují infrastrukturu státu, zaprodávají se patriciům / korporacím a ještě se vydávají za ochránce vlasti a je jim tleskáno?
Záhada?
Už Aristoteles ve svých úvahách vojenských i politických poukzauje: O úspěchu rozhoduje jen jediné: Obratnost.
„Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“. – Ovšem jen tehdy, bude-li mít silnější a trvalejší stoupence než lež a nenávist.
Procitnou spící introvertní elity? Nebo setrvají na svém generačním selhání?
Další články autora |