Jak je známo, kovářova kobyla chodí bosa, takže i ředitel jazykové školy musí občas na své znalosti cizích jazyků zapracovat.
Němčina. Strašák ze střední školy. Ale také jeden ze stále populárnějších cizích jazyků v Česku (samozřejmě za angličtinou). Prý tvrdý a nehezký jazyk. Zato prý pěkně systematický. No nevím, obojí bych po intenzivním kurzu a poslouchání toho, jak se spolu skuteční Němci baví, mohl klidně vyvrátit.
Ale tedy zpátky do školy a zároveň tak trochu na dovolenou, protože takové město jako Berlín si během dvoutýdenního kurzu trochu prozkoumání určitě zaslouží. V GLS, jedné z největších berlínských jazykových škol, které pořádají kurzy němčiny jako cizího jazyka, nejsem překvapivě zdaleka nejstarší. V naší skupině je nás 8 a přivedly nás sem různé důvody, proč se německy učíme. U mne je to zájem napůl pracovní a napůl osobní. Hakan z Norska a Eva z Nizozemska jsou teprve po střední škole, ale němčina jim k angličtině, kterou už mají zvládnutou perfektně, pomůže najít si lepší práci, možná v některé z firem, které mají svou centrálu právě v Německu.
Czila z Maďarska a Agnieszka z Polska se s rodinami odstěhovaly do Luxembourgu, resp. německého Trieru na hranicích právě s Lucemburskem, a pracují jako překladatelky pro Evropskou unii. Shodou okolností dokonce ve stejné budově, aby se nyní potkaly na kurzu němčiny v Berlíně. Přestože překládají mezi svými rodnými jazyky a angličtinou, němčinu potřebují v běžném životě.
I každý z dalších kolegů v kurzu má svou silnou motivaci, proč se učit německy, vždy za ní ale stojí to, že znalost několika cizích jazyků je pro současnost nepostradatelná a je základem pro úspěch v pracovním životě.
A jak jsou na tom Češi? V Berlíně je jich na podzim 2015 překvapivě celkem hodně. Všichni z těch, které jsem potkal, jsou ale němčináři ze středních a základních škol, kteří sem vyjeli zlepšit svoje znalosti díky silně kritizovanému programu ministerstva školství na rozvoj učitelů. Ti, kteří tu již jsou, tak trochu vyhráli v loterii, protože se pro ně podařilo na poslední chvíli vše zařídit. Mnoho učitelů, kteří by ovšem chtěli a měli dostat stejnou šanci, zůstalo doma. Ale to je zas jiný příběh.
Kromě učitelů němčiny, kteří ovšem mají své skupiny na úrovni C2, tedy zcela mimo nás ostatní, tu žádní jiní Češi v říjnu 2015 nejsou. Nepotřebují umět německy na rozdíl od Maďarů, Poláků, Nizozemců nebo Švédů? Těžko soudit. Ale když už se kovářova kobyla rozhodla něco se svými „podkovami“ dělat, tak můžou určitě i ostatní.
