Zahraniční inspirace jsou fajn. Spoustu věcí, které u nás vymýšlíme a snažíme se je zlepšit, už s velkou pravděpodobností někdo jiný v zahraničí řešil a možná i úspěšně vyřešil. Švédskem se zaštiťují politici i ekonomové. Kolikrát jsem si říkal, že by mě zajímalo, jestli v zemích, které si berou za příklad, skutečně byli, nebo jenom četli o nějakých opatřeních a snaží se je zavádět bez hlubších znalostí. Uznávám, že je to hodně návodná otázka a že je jasné, co si myslím. Ani já neznám situaci ve Švédsku tak dobře, abych po jedné návštěvě mohl nabízet řešení pro Česko, ale náhoda tomu chtěla, že jsme se v rámci pracovní cesty setkali s lidmi, kteří skutečně uvádějí do praxe to, co je pro mnohé politiky u nás doma pouhou teorií.
A náhoda tomu chtěla, že se jednalo právě o téma, které bylo v Česku otevřeno poměrně nedávno. Povinné sdílení rodičovské dovolené. Vždycky smutním, když některá z našich kolegyň odchází na mateřskou a následně rodičovskou dovolenou, a vždycky bych si přál, aby se třeba alespoň o část podělily s manželem. Ve Švédsku musí a díky iniciativě Oranžových žen (nebo jak se přesně jmenují) možná budou muset i tady. Ale je ta severská inspirace opravdu natolik silná, aby se s ní dalo argumentovat? Osvědčuje se švédský systém opravdu tak, jak nám je tvrzeno?
Ve Švédsku budou příští rok volby, stejně jako u nás. Zajímalo mne proto, co budou ona hlavní témata, která se budou řešit. A ejhle, jedno z nich je i sdílená rodičovská. V tuto chvíli má každá rodina nárok na 360 dní rodičovské dovolené (a případných 90 dodatečných), což je jen něco přes rok při pětidenním pracovním týdnu. Je zřejmé, že tento systém je možný jenom díky tomu, že umístění dítěte do školky už od věku jednoho roku není pro Švédy utrpením a anabází s nejistým výsledkem, případně velmi drahým špásem, ale zakotveným právem. Z oněch 360 dní musí povinně po 60 dnech vyčerpat jak otec, tak i matka dítěte, a zbývajících 240 si mohou rozdělit v libovolném poměru. I tam ale platí, že více rodičovské čerpají matky a někteří otcové horko těžko zvládají vyčerpat své povinné dny, které jim jinak samozřejmě propadnou.
Tím se sociálnědemokratické političky možná inspirovaly. Ale ví také, že se právě vede debata o úpravách tohoto systému? Na jedné straně stojí přísnější varianta, která rozděluje 360 dní na třetiny, tedy 120 dní, z nichž jednu povinně čerpá otec, jednu matka a jedna je volitelná. Na straně druhé stojí zastánci větší flexibility, tedy snížení počtu povinných dní na 30 u obou rodičů a ponechání zbývajících 300 dní na libovolné rozdělení. Všechny tyto debaty znamenají jedinou věc. Systém nefunguje tak dobře, aby s ním byli sami Švédi spokojeni.
Takže jediné poučení: pokud se chceme inspirovat ze zahraničí, zkusme začít věcmi, které tam fungují.
