V posledních letech se to v České republice pěkně rozjelo se start-upy, tedy s novými firmami, s nimiž se pojí trendové pojmy jako flexibilita, inovace, nápad a taky mládí. Každý měsíc se najde někdo, kdo zakládá novou firmu, rozjíždí projekt, vyvíjí produkt.
Na tom přirozeně není nic špatného, pro ekonomiku je naprosto nezbytné, aby stále vznikaly (a zanikaly) firmy. Divné ale je, že najednou máme pocit, jako bychom se ocitli v době zalíbené start-upům, protože dříve přece nic takového nebylo, že? Já naštěstí také pracuju ve start-upu, jen ten funguje už dvacet let. Řeknete: „To ale vůbec není žádný start-up, to je normální firma“. A já odpovím: „A není to jedno? Vždyť před těmi dvaceti lety to byl právě takový start-up, jako ty dnešní. Jen se tomu tak neříkalo, že?“
Tak se dostaneme k tomu, že doba zaslíbená start-upům je již dávno za námi, protože v porovnání s tím, kolik vznikalo firem na počátku 90. let, to dnes nemá cenu vůbec řešit. Je to jenom potřebou novosti a dravosti, která nás vede k tomu, že si více všímáme těch firem, které vznikají teď, než těch, jež dávno existují, prosperují a tvoří součást ekonomiky již pěkných pár let nebo desetiletí. A také proto, že existující bereme jako dané a samozřejmé, tak trochu nudné, hlavně že daně platící. To nové je předmětem zájmu, péče, vzrušení a daňových úlev.
Asi nikdo nechce, aby všichni podnikatelé, kteří teď mají zavedené firmy, přestali se svými aktivitami a vrhli se na zakládání firem nových, ideálně technologických, protože to je přeci tak sexy. A i přesto si hrozně málo uvědomujeme, jak jsou ty zavedené fungující firmy a podnikatelé pro ekonomiku důležití. Zejména představitelé státu by na to neměli zapomínat, když zvažují, kde získat další prostředky na nemalé veřejné výdaje. A neměla by na to zapomínat ani média, jinak se jednoho dne opravdu všichni rozhodnou, že si raději založí nějaký start-up.
