Od té doby, co nestuduji, mě vždy udivovalo, jaké množství lidí říká červenci a srpnu prázdniny. Jako studentovi mi to bylo jasné, jako rodiči mi to jednou také jasné bude, ale v onom mezidobí by pro mne ty dva letní měsíce neměly být signalizovány jejich prázdninovostí. Měly by to být měsíce léta, dovolené, když už na to přijde, nebo třeba hezkého počasí. Ale i přesto jsme s mými bezdětnými a nestudujícími kolegy stále říkali „o prázdninách“, i když se nás už žádné prázdniny netýkaly. Po osmi, dvanácti, nebo dokonce osmnácti letech studia (ano zní to opravdu děsivě, studovat osmnáct let, ale co jiného už má člověk dělat, když mu to učení ještě leze do hlavy) jsme si vytvořili mýtus prázdninovosti. Ať už je etymologie toho slova jakákoli, evokuje mi prázdno.
V pracovním životě se ono prázdno zhmotňuje ve formě prázdných kanceláří, protože o prázdninách přeci nastává čas dovolených a není týdne, abychom se sešli kompletní. Kancelář, která se obvykle zaplňuje hned po sedmé prvními kolegy-ranními ptáčaty, je ještě v devět pustá. V následujícím týdnu je pro změnu prázdno v pět, kdy tak nějak chybí skupina druhá, a to noční sovy. Dá se v tohle vůbec pracovat?
Ale no tak dá, jen to chce trochu přípravy a trpělivosti. Jako jazykovka máme v letním období přeci jen o něco méně práce, než během školního roku, takže jakmile to vypadá, že je předcházející školní rok uzavřený, snažíme se na dovolenou „vyhnat“ co nejvíce kolegů to jde, aby byl tým kompletně zpátky v polovině srpna. Jenže jakmile se za nimi zavřou dveře, obvykle se vyrojí nejedna situace, se kterou si umí poradit pouze nebo nejlépe oni. Takže co s tím? Manažerské příručky pro generaci X by poradily něco o procesech a zastupitelnosti, ty pro generaci Y pak případně o flexibilitě a sdílení odpovědnosti. Jedinou zásadou, kterou bych poradil, je udělejte cokoli, jen ať se onen dotyčný kolega nebo kolegyně po návratu z dovolené nedozví, že nějaký problém existoval.
Důvod je jednoduchý a projeví se za rok a za dva: při příští dovolené si s sebou vezme telefon a laptop a instruuje vás, abyste mu/jí okamžitě volali, jakmile se něco stane. Kvůli tomu si na dovolené neodpočine a problém bude stejně řešit, až se vrátí. A další rok? To na dovolenou raději ani neodjede, nebo bude před odjezdem v takovém stresu, že se problémů nakupí o to více. Jistě, tohle je jen jeden příklad, který se možná někdy stane a možná ne, ale opravdu nejlepší způsob, jak uřídit firmu v období dovolených, je ten, že zařídíte, aby ji opravdu měli. Vyplatí se to po celý zbytek roku.
