Číst, psát, počítat? Základní triumvirát univerzálních schopností, s nimiž by měl člověk opouštět základní školu je jasný. V dalším kroku tu máme základy fungování světa v mikropohledu (biologie, chemie, fyzika) a makropohledu (společenské vědy, zeměpis, dějepis apod.). Jenže mezi tím stojí osamoceně ještě další schopnost, která se blíží spíše čtení a psaní. Cizí jazyk.
Když se na podzim na půdě ministerstva školství pořádala konference o vícejazyčnosti, všichni se mohutně shodli na tom, jak moc to je zapotřebí, ale na ministerstvu že nejsou peníze na analýzu. A bez analýzy není ve státní správě možné udělat vůbec nic. Zpráva o tom, jak se již od podzimu 2013 má na všech základních školách přinejmenším od osmé třídy vyučovat i druhý cizí jazyk, pak přišla jako blesk z čistého nebe. Blesk poznání, nebo problémů?
Asi nikdo nepochybuje o tom, že znalost cizích jazyků je důležitá. Na druhou stranu na základní škole je na rozdíl od středních škol ještě stále hodně žáků, kterým nebude k ničemu ani ona povinná „prvořadá“ angličtina. Takže by se mohlo zdát, že je to ztráta času. Jenže zavedení druhého cizího jazyka není jenom snahou o to, aby se všichni naučili aspoň trochu německy, francouzsky nebo rusky. Jeho cílem by mělo být především další rozšíření našich čecháčkovských obzorů. Ukázání toho, že „ta pitomá angličtina“ není jen další nudnou povinností, ale zdůrazněním faktu, že prostě nežijeme izolovaně, že kolem nás jsou desítky dalších národností a každá mluví jiným jazykem, stejně důležitým, jako je pro nás čeština. A podívat se občas alespoň virtuálně za humna nikomu neuškodí.
Jestliže chceme z našich dětí vypěstovat dobré občany, naučme je mluvit se světem.
