Brexit bude, to je po víkendu více než jasné. Ale jak bude, jaký bude a co přinese, to můžeme pořád jenom hádat. Jak se na něj dívají někteří za kanálem La Manche?
24. června jsem se probudil šokem. Na nočním stolku mi vibroval telefon a dávno před mým nastaveným budíkem mne probudily první zprávy o výsledcích britského referenda o vystoupení z Evropské unie. Oproti mým očekáváním, které ale spíše odpovídaly rčení „přání otcem myšlenky“, se Britové rozhodli pro vystoupení. Stejně jako hodně lidí na kontinentu jsem si řekl, jestli se nezbláznili, jestli jim nepřeskočilo a jak to vůbec můžou myslet vážně. Ale mysleli, a posledních několik měsíců s tímto rozhodnutím žijeme.
Na konferenci překladatelských agentur, které jsem se nedávno účastnil, to bylo přirozeně jedno z propíraných témat. Na prvním místě samozřejmě otázka, jak se to odrazí na pozici angličtiny jako hlavního dorozumívacího jazyka. Samozřejmě, že angličtina oficiálním jazykem EU zůstane, protože členy zůstávají Irsko a Malta. Nicméně jak to bude při neformálních rozhovorech?
Když padla tato otázka, tak jsem se pousmál, když vím, jak s cizími jazyky zápasí naši politici včetně některých ministrů. Pousmáli se i ostatní, protože v tom Češi rozhodně nejsou sami. Prostě pokud se v Evropě sejde víceméně jakákoli mezinárodní skupina, tak to s drtivou pravděpodobností bude právě angličtina, čím se budou vzájemně dorozumívat. Nemluvě o hlavním cizím jazyce vyučovaném v drtivé většině základních škol na kontinentu.
Potud tedy žádná změna. Co se ale změnit může, je fungování překladatelských služeb ve Velké Británii i na kontinentu. Již nyní si některé z těch britských začaly otevírat pobočky mimo Spojené království, protože je nevýhodný kurzy libry vede k tomu, aby svoje služby prodávaly spíše v zemích platících eurem. Jestli se časem vytvoří tímto způsobem větší konkurence i na českém trhu je otázkou hlavně pro Českou národní banku, protože zatím se to při slabé koruně také nevyplatí.
Co je zatím na celém brexitovém příběhu pro mne nejzajímavější, je stav přípravy vystoupení z EU v samotném Londýně. Jeden z kolegů, který je se situací obeznámen, ji popsal lakonicky: „it’s a mess“, tedy „je to bordel“. Nově založené „ministerstvo pro brexit“ sice nabírá zaměstnance, ale ti se prý „scházejí po kavárnách po celém Londýně“, protože nemají vlastní kanceláře. Oznámení o vystoupení podle pravidel EU ještě nepadlo a nestane se tak před koncem roku, takže nikdo neví, kdy to všechno vypukne.
Nyní na podzim 2016 to tedy v Británii vypadá tak, že všichni uznávají, jak výsledky referenda dopadly, vědí, že brexit přijde, ale nikdo se nějak nemá k tomu, aby se ujal práce a dotáhnul rozhodnutí Britů do konce.
