Poté, co jsem v polovině ledna představil veřejnosti takzvanou dopravní superstrategii, se snesla na mě i na samotné autory jejího návrhu vlna negativních reakcí. Přitom právě návrh zmíněného dokumentu je nezbytnou součástí dalšího, a hlavně plynulého, rozvoje dopravního sektoru v České republice. Na tvorbě dokumentu se podílelo hned několik klíčových organizací, akademici i odborníci, kteří k tématu mají co říct a zásadně odmítám tvrzení, že by úředníci z ministerstva opomenuli cizí názory. Odmítám i narážky na rychlost tvorby návrhu. Je totiž výsledkem půlročního intenzivního jednání. Mezi tvůrce materiálu se mimo jiné přidal i Státní fond dopravní infrastruktury nebo Asociace krajů ČR. Není mi tedy jasné, proč se nyní jednotlivé kraje začaly k superstrategii obracet zády a stěžovat si na ni. Proč se raději nezapojí do konstruktivní debaty?
Pravda je, že se tímto dokumentem nedá vyhovět všem. Resort nemá vlastní tiskárnu peněz. Nemůže slibovat na všechny strany nesplnitelné. To už bohužel dělali někteří ministři přede mnou. Právě díky nim jsme teď tam, kde jsme. Je čas pojmenovat věci pravými jmény a otevřeně říci jak to je.
Už od začátku jsem věděl, že prvním návrhem superstrategie nepotěším ani kraje, ani jednotlivá zájmová sdružení. Ani mně nedělá radost popsaný stav. Účelem dokumentu ale nebylo stát se všemi oblíbenou pohádkou o bezproblémové budoucnosti českého dopravního stavitelství. Šlo o to vytvořit dokument, který popisuje realitu. A ta má bohužel k pohádce opravdu daleko. O to víc je potřeba najít správnou cestu, po které budeme pokračovat dále. A předem říkám, že to nebude cesta rovná a lehká. Sepsáním tohoto dokumentu však děláme krok k dlouhodobému a smysluplnému plánování dopravních staveb, kdy se nebude stavět podle politické protekce nebo ukřičenosti jednotlivých krajů, ale podle logiky a jasných priorit. V textu návrhu strategie je proto zohledněn i předpokládaný vývoj na finančních trzích a zapracované jsou zde také možnosti dopravní výstavby, a to až do roku 2025. Mezi jasné priority v ní patří levnější realizace staveb nebo financování pomocí PPP projektů.
Mohl jsem postupovat jako spousta šéfů jednotlivých resortů přede mnou. Svázat tento dokument do kožených desek a předložit ho vládě ke schválení. Bez otázek, bez diskuse. Místo toho jsem se rozhodl tuto zásadní koncepci veřejně otevřít a probrat.
Díky použitému anglickému modelu tvorby textu, kdy je materiál připravován ve dvou následných krocích, se nyní k superstrategii může vyjádřit kdokoli, tedy i nespokojené kraje a sdružení. V současnosti byl totiž představen jen koncept, tedy „green paper“. Do představení finální podoby dokumentu - „white paperu“, které se odehraje až za několik měsíců, je cesta k diskusi naprosto otevřená. Zástupci Ministerstva dopravy jsou připraveni superstrategii nejen hájit, ale samozřejmě ji i znovu projednávat a upravovat. K partnerskému dialogu a řešení situace je ale zapotřebí dvou stran. Nestačí poskytovat prohlášení do médií a při přímé konfrontaci se pak nezmoci ke konkrétním slovům. Proto velmi rád uvítám konkrétní a konstruktivní rozpravu o jakémkoli návrhu nebo podnětu, kterému půjde o vylepšení stávajícího dokumentu. Pouze takové kroky totiž povedou k tomu, že výsledný text bude kvalitnější, silnější a respektovanější i v budoucnu.
K tomu je však potřeba víc než jen bručet na tiskových konferencích a vrtět hlavou před kamerami. My potřebujeme, aby se ti, co hlavou nejvíce vrtí, zapojili do diskuse a našli odvahu k prezentaci vlastních řešení.
