Co jsem řekl na Velkém sněmu a komu to není příjemné

V sobotu 19.1 v Národním domě v Praze jsem se spolu s desítkami předních osobností českého veřejného života účastnil takzvaného Velkého sněmu. Od té doby se internetem i blogem Idnes mimo pozitivních ohlasů šíří i řada úsměvných a jizlivých reakcí. Rád bych zde proto čtenářům objasnil, proč na moudré stupnici Mahátma Gándhí „Nejdříve Vás ignorují, pak se Vám smějí, pak s Vámi bojují a pak vyhrajete“ došlo k dalšímu posunu. 

První část mé sobotní řeči:

„Dámy a pánové,

mluvit po tolika krásných větách tolika osobností, které zde vystoupily, je velmi těžké. Přicházím sem s těžkým vědomím své osobní zodpovědnosti za vznik Nečasovy vlády v roce 2010. Přicházím sem s tím, že se mám potřebu omluvit za tento čin a částečně ho i vysvětlit. Přicházím sem s tím, že mám potřebu napravit svoji chybu.

Víte, v roce 2010 se Věci veřejné ve své politické naivitě domnívaly, že politický systém lze změnit výměnou politiků. Dnes tady Pavel Kohout a Tomio Okamura hovořili jasně o tom, že to je naivní. Že změna politiků neřeší a nemůže vyřešit změnu české politiky, že je zapotřebí změnit systém a s tímto systémem změnit politiku. Aby mohlo dojít k takové změně, je zapotřebí spojit síly nejenom napříč politickým spektrem - nejenom senátory, poslance, protivládní hnutí - ale především občany České republiky, kteří jsou dnes zahnaní do takové míry deziluze, že již na žádnou změnu nevěří.

Stojím zde proto, že doufám, že váš příjezd z celé republiky představuje naději, že společně myšlenky Pavla Kohouta, Tomia Okamury, které tady zazněly, dokážeme šířit. Nicméně dovolte mi, abych nejprve ze své vlastní perspektivy ukázal současný politický systém v určitých zákoutích a souvislostech, které na první pohled s politikou vůbec nesouvisejí.

Pan Mareš pro mě nakreslil takový vtip, jak v Německu jsou trojnásobné mzdy, nicméně potraviny jsou často o 20% i 30% levnější. Já jsem včera byl v Plzni otevírat svoji kavárnu a potom jsme i zajeli do Německa, do Weidenu a zde již vidíte úplně aktuální srovnání cen některých potravin mezi Českem a Německem. Můžete zde vidět to, že v Německu se basa plzně prodává o 40% levněji než basa plzně v Plzni.

A můžete zde vidět celou řadu potravin, které jsou v Německu několik kilometrů za hranicemi znatelně levnější než v Čechách. Řada potravinářů říká, že v Německu jsou potraviny levnější, protože tam žádný Kalousek nepovolil tak vysoké daně. Ale ani to není všechno, i když odečtete rozdíly ve spotřební dani a DPH, tak zjistíte, že i ty vlastní ceny českého výrobce nasazené pro Německo jsou výrazně nižší, než ty, za které to prodává zde v Čechách.

Takových příkladů je celá řada, nicméně jednou z mála viditelných podstat tohoto problému je, že plzeňský Prazdroj drží 43% českého trhu a dva největší výrobci piva v české republice drží dvě třetiny trhu. Tři největší výrobci dokonce drží 68% trhu. Podobný problém můžeme najít u řady dalších českých výrobců a já o nich ještě budu mluvit. Ale chci vám říci, že ten problém, který se přenáší do české politiky, začíná u toho, že existují velkopodnikatelské dohody, že existují kartelové lobby, že existují skupiny podnikatelů, kteří jsou chránění před konkurencí malých a středních českých podnikatelů pokřivenými zákony tak, že si mohou diktovat ceny jednostranně a bez toho, aby tady fungovala konkurence. A tím vznikají ty vysoké ceny!

Jedním ze zákonů, které toto umožňují, je zákon o významné tržní síle z pera sociální demokracie prosazený v roce 2009. Ten říká, že hypermarkety nesmí volně vyjednávat o ceně s potravináři v Čechách. Tím vzniká absurdní stav, kdy malí čeští potravináři a zemědělci jsou z jedné strany decimováni velkovýrobci, jakým je například pan Babiš a na druhé straně je nikdo před tímto tlakem nechrání.“

Komu takovýto stav hraje do karet, jaký to má vliv na náš současný politický systém a životní úroveň našich obyvatel a kudy z této situace ven, o tom mluvím v druhé části svého projevu, jejíž přepis zde brzy také naleznete. Je mi přitom zcela jasné, že se tento projev, stejně jako myšlenky Velkého sněmu a návrh systémové ústavní změny našeho společenského řádu nebudou mnohým líbit. To, co bych však každému před vyslovením vlastního mínění doporučil, je přinejmenším seznámit se společnou deklarací Velkého sněmu, o které je tady vlastně celou dobu řeč:

„My, občané Čech, Moravy a Slezska žádáme skutečnou, přímou demokracii. Žádáme vládu zastupitelů přímo se zodpovídajících svým voličům a občanům. Všichni lidé jsou sobě rovni a všichni mají nezcizitelná základní lidská práva. Patří mezi ně právo na osobní i politickou svobodu, na spravedlnost a na život ve spravedlivé společnosti. Pokud vláda taková práva nenaplňuje a je jim překážkou, mají občané právo ji změnit a ustavit vládu novou, která bude mít pravomoci a odpovědnost založené na zásadách, které považují občané za nejvhodnější pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí.

Jestliže vlády a parlamenty vzešlé ze současného politického systému nejsou po dlouhá dvě desetiletí schopné účinně bránit nespravedlnostem, zlořádu, rozkrádání a ničení naší země, jestliže tento systém není schopen a ochoten chránit a bránit práva svých občanů, pak je povinností občanů nejen svrhnout takovou vládu, ale také změnit od základu nefunkční politický systém a obstarat nové stráže své budoucí bezpečnosti.

Žádáme proto všechny své politické zástupce, aby jednotně prosazovali a v obou komorách parlamentu odhlasovali Zákon o referendu a v něm dali hlasovat o nové Ústavě České republiky, která bude deklarovat zásadní práva občanů České republiky.

Žádáme právo volit přímo prezidenta, starosty, hejtmany poslance a senátory a právo v referendu navrhovat jejich odvolání tak, aby každý zastupitel po celou dobu plnění svého mandátu cítil přímou odpovědnost svým voličům a občanům.

Žádáme právo občanů v referendu vybrané zákony odmítat nebo potvrzovat, aby zastupitelé už při jejich navrhování a schvalování mysleli na vůli a přání občanů.

Žádáme přímou volbu poslanců podle volebních okrsků a snížení jejich počtu na počet okresů tradičních přirozených spádových okresů, aby v každém okrese mohli občané sledovat a kontrolovat práci svého politika.

Žádáme oddělení moci zákonodárné a exekutivní, které ztíží politickou korupci a zneužívaní politiky pro rozkrádání veřejného majetku. Požadujeme, aby Parlament přijímal pouze zákony a vládu sestavoval přímo volený a občany odvolatelný prezident.

V tomto duchu zmocňujeme své zástupce, aby začali pracovat na návrhu nové Ústavy, která přetvoří korupční politický systém vlád několika stran na systém, kde povládnou občané a jim přímo odpovědní zástupci.“

S touto deklarací se lze ztotožnit či ji naopak napadnout. To co již naopak nelze tvrdit je, že osobnosti okolo Velkého sněmu nenabízí reálnou alternativu vůči současnému dění a této nezodpovědné vládní garnituře.