Jeden z fiktivních (?) příběhů. Matka, která před patnácti lety přišla o dceru, kterou "NĚKDO" zavraždil, jde po ulici a v tom si na druhém chodníku všimne chlápka, který ji pořád sleduje. V tváři má takový divný, snad až ušklíbavý výraz. V tom to matce docvakne, ten chlápek je onen "NĚKDO"
Moment, kterého by se snad nikdo z nás nechtěl dožít, přesto moment, který se stává a na který si sami zaděláváme. Je až k neuvěření, že ve státě, kde za peněžní podvody v řádu statisíců až milonů padají desetileté tresty, tak za vraždu vídáme tresty v obdobných relacích, občas trest výjimečný v délce trvání 25 let, a velmi výjimečně doživotní trest (to už ale dotyčný většinou musí spáchat několikanásobnou vraždu, či recidivu).
Neustále všichni tvrdíme, že život má nevyčíslitelnou cenu, protože máme pouze jeden (pomineme teorii reinkarnace či posmrtného života atd.), přesto když dojde na lámání chleba, tak ho ohodnotíme částkou v řádu statisíců až milionů. Jak jinak nazvat fakt, že stejné tresty padají za loupeže v těchto relacích a za vraždy? Jsou dvě řešení. Buď snížit tresty za loupežná přepadení, nebo zvýšit tresty za vraždy. S tezí, že život má nevyčíslitelnou cenu, je nasnadě, že druhá varianta by byla logická.
Člověk, který je schopen zmařit lidský život (navždy a nenavrátně), k tomu zatřást životem dalších desítek lidí (rodina, přátelé) by měl počítat s tím, že se z vězení už nikdy nedostane, a v případě obzvláště brutálních vražd (či několikanásobných vražd) bych se nebál zavedení trestu smrti. Ano, čtete správně, trestu smrti. Jsou určité otázky/argumenty, které trest smrti zpochybňují, ale zkusme si je rozebrat.
1) Co takzvané justiční omyly ? Ano, toto je nejzásadnější argument, kvůli kterému spousta států trest smrti zrušila. Přesto si myslím, že je poměrně velmi jednoduše řešitelný. V dnešní době, kdy kriminalistika má spoustu moderních vyšetřovacích metod (na rozdíl od dřívější doby) se dá procento justičního omylu poměrně výrazně zmenšit. A když si vezmeme, že těch justičních omylů (u vražd a trestů smrti) bylo poměrně málo, tak se opravdu bavíme o velmi malém procentu. A i toto procento jde dále zmenšit, ne-li úplně vynulovat a to jiným udělováním trestů:
a) vražda s polehčujícími okolnostmi - 25 let
b) vražda bez polehčujících okolností - doživotí
c) vražda provedená zvláště brutálně (či několikanásobná)– trest smrti
Nebudeme tady rozebírat, co jsou polehčující okolnosti, či zvláště brutální vražda, to vše by mělo být na diskuzi a zhodnocení povolanějších lidí.
2) Máme právo brát člověku život? A já se ptám, měl on právo brát život druhým? Navíc tento člověk věděl, co ho může čekat, když zavraždí. Nikdo by mu život nebral, kdyby si o to „sám neřekl“. Sám za sebe jsem pro minimálně zavedení přísnějších trestů, jak jsem nastínil výše a vůbec bych se v určitých typech vražd nebránil i trestu smrti. A co vy?
P.S.: justiční omyl je hrozná věc, ale co říct rodině, která přišla o někoho ze svých blízkých, protože člověk, co již jednou vraždil byl za 15 let propuštěn a vraždil znovu (zrovna u nich)? Něco ve stylu „Promiňte, ale v rámci humanitního myšlení lidstva je trest smrti zakázán, a v rámci případného justičního omylu jsou tresty za vraždu takhle nízké. To víte, co kdybychom náhodou zavřeli/usmrtili nepravého?“
