Jsem mladej, bystrej, řidičák jsem zvládl levou zadní. Aby ne, táta mne školil již několik měsíců před samotnou zkouškou.
Auta mám rád, rychlost ještě víc. Vždy když vyjedu, tak se jízdou bavím. Spojka, zařadit, plyn. Letím. Když nad tím tak přemýšlím, nechápu lidi, co před jízdou pijí. Vždyť si sami kopou hrob. "Hej ty, uhni z levého pruhu!" No nic, zase myška, jak já ty kloboučníky nenávidím!
Dnes to frčelo pěkně, štreku kterou jezdím půl hodiny jsem dnes udělal za 24 minut. Nebýt tech "řidičů" co v levém pruhu místo jízdy parkují, mohl jsem to mít ještě o minutku, dvě rychlejc. Známí si mě vždycky dobírají, že jsem jednou nohou v dřevěném spacáku a druhou v kriminále. Nerozumím jim. Před jízdou nikdy nepiji, auto mám vždy pod kontrolou.
Když nad tím tak přemýšlím, měli by ze silniční dopravy odstranit ty staré křápy. Embéčka, stodvacítky, tady dokonce vidím trabant ?! No jo, je to trabant. Sebevrazi ve starých skořápkách, které se rozlousknou při každém trošku větším ťuknutí. Jak do toho vůbec můžou vlízt? Mám auta rád, ale mám rád i svůj život. Proto jsem investoval. Pravda, je to trošku starší typ bavoráku, ale zato je vyztuženej, bezpečnej. A ten pocit jistoty při jízdě!
Pásy, bez tech nikdy nevyjedu. Ikdyž řídím dobře, nemůžu vyloučit to, že někdo napálí do mne. Nemá cenu takhle riskovat. Ikdyž mám během jízdy přehled, za ostatní ručit nemůžu. Dnes to jde dobře! Z města jsem vypadl za 13 minut, což je o minutu a půl rychlejc, než při posledním rekordním čase.
Teď přichází moje nejoblíbenější pasáž. Miluju zatáčky, miluju jízdu po okrskách. Adrenalin jde do krve. Pravda, musím se soustředit o něco víc, než když jedu po obchvatě ve městě, ale to mi nevadí. Navíc to tady znám jak své boty. Pravá, táhlá levá a hned pravá.
Sakra, kdo by čekal, že v té druhé pravé bude stát nějakej maník s píchlou pneumatikou. Strhl jsem to doleva, pak si už jen pamatuju náraz do stromu.
Jsem stále mladej, bystrej, dokonce stále mám rád rychlost. Ale maximální rychlost kterou se teď pohybuji je ta, kterou vyvine můj elektrický vozíček. Nechodím. A asi nikdy chodit nebudu. Přísahal bych, že mně se to stát nemůže.
