Oběť napadena, nikdo nepomohl. Jde o poměrně častý jev a vždy když k němu dojde, strhne se velká polemika o tom, jestli jsme národ zbabělců a že JÁ bych teda určitě pomohl. Aby byl problém zřejmější, za pomoc se v dané polemice považuje přímý zásah do dané situace, nikoliv "pouhé" zavolání na č.158.
Ne jen tak z plezíru se dávají hrdinům medaile, ocenění, řády. Jde totiž o čin veskrze neobyčejný, o čin, při kterém většinou sami nasazujete krk za někoho cizího. Za někoho, koho vůbec neznáte, koho vidíte poprvé v životě a dost možná ho už zase nikdy neuvidíte.
Dovedu si živě představit situaci, kdy jsem při napadení v ohrožení života a tu přiběhne pan Novák a útočníka zneškodní. Dokonce bych si takového pan Nováka v dané situaci přál. Řekl bych, že slovo "přál" je asi to nejvíc vystihující. Prostě bych si ho jen přál, nic víc.
Ale stejně tak si dovedu představit situaci, kdy pan Novák nepřiběhne a situaci bude sledovat z povzdálí. Ale zde bych na pana Nováka apeloval, aby mi zavolal pomoc. Stačí, aby vzal mobilní telefon a vytočil 158. Nebudu mu vděčný, ale určitě mu poděkuji za to, že jsem mu nebyl lhostejný. A v žádném případě mu nebudu vyčítat, že nebyl hrdina.
I takový pan Novák má totiž svůj život, který je stejně cenný jako ten můj. Určitě má svou rodinu, nebo své blízké, ke kterým má určité závazky. A já nemůžu a ani nechci svůj život nadřazovat nad jeho. A už vůbec ne v případě, kdy já sám vím, že pro pana Nováka bych asi neudělal více. Silně pochybuji, že bych se stal jeho hrdinou a přesvědčivě vím, že bych mu zavolal pomoc.
Nemyslím si, že jsme národ zbabělců. Takových Nováků, kteří radši odvrátí zrak, než aby zavolali pomoc zas tolik není. A to že není přímo hrdina ještě z něho nedělá zbabělce.
A jen tak mezi námi, kdyby to šlo a byla možnost udělat rozhovor s hrdiny, kteří skončili na hřbitově, možná bychom se divili, kolikrát by z jejich úst vyšla slova Karla Kryla:
" Co tady čumíte? Zkoušíte vzdechnout, copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout? "
