Doba byla taková. Základní vojenská služba byla povinná a kdo se jí chtěl vyhnout, musel být majitelem tzv. "modré knížky". Způsoby, kterými se někteří mladí kluci chtěli branné povinnosti vyhnout, byly různé.
Získat modrou knížku okamžitě, to znamená bez dřívějšího ročního, nebo dvouletého odkladu, bylo skoro nemožné (pokud se nebavíme o případech, kdy kluci byli skutečně zdravotně nezpůsobilí k vojenské činné službě). Většinou to šlo přes roční odklad, kdy se branec podroboval dalším lékařským prohlídkám, kde se zjišťovalo, zda se jeho stav nelepší a zda tak přeci jen nebude schopný k nástupu do výcviku.
1) Známost
Jak už to tak bývá, bez známosti by skoro nic neprošlo. A proto se mladí branci horečně sháněli po známých, kteří mají dobré známé. Nejžádanější byli ti, kteří dobře znali obvodní lékařku, nebo ještě lépe specialistu. Zde byl velmi žádaný obor "Alergologie". Co vím, tak s úsměvem na rtech spousta kluků vzpomíná na jednu paní alergoložku, která bytostně vojsko nesnášela. Stačilo se jí zmínit, že daný posudek je pro potřebu odvodní komise u Územní vojenské správy a paní doktorka za hlasitého rozčilování již psala zprávu, která prakticky nedávala komisi šanci uznat brance za schopného odvodu. Ale ne každý měl to štěstí, potom bylo potřeba hledat známé jinde.
2) Vášnivý sběratel hodin
Ideálním řešením bylo znát předsedu odvodní komise, nebo aspoň někoho z přísedících. Pokud taková známost nebyla, bylo dobré vědět, na čem tito pánové ujíždí. Jeden z těch zajímavějších případů byl předseda, který sbíral nástěnné hodiny, známé též jako Kukačky. Nevím, jak velkou sbírku se mu podařilo tehdy nastřádat, ale předpokládám, že takové malé hodinářství by to udělalo.
3) Psychologický test
Jeden z kurioznějších případů, který nakonec nedopadl "modře" byl případ, kdy mladý branec byl odeslán známým obvoďákem na speciální oddělení, kde se dělaly psychologické testy. Bohužel tento klučina tehdy přeslechl, že má počkat nějaký ten pátek, až se obvodní se specialistou domluví, jak ty testy udělat. Prostě tam naběhl hned druhý den, že ho posílá MUDr.Novák (jméno vymyšleno) kvůli nějakým testům. Absolvoval tehdy několik testů, které zkoumaly jeho psychiku, IQ a další atributy. Testy dopadly samozřejmě dobře, tedy dobře ve smyslu lékařském, ale špatně pro možnou nezpůsobilost k nástupu. Ale to bohužel zjistil až při závěrečném hodnocení komise, která se velmi podivovala, proč jim vůbec takové výsledky donesl.
Když tak na tu dobu s kamarády vzpomínáme, tak se smějeme. Smějeme se nad těmi neuvěřitelnými příhodami, které umožňovala tehdejší doba. A co vy? Taky máte doma "modrou knížku"? Jaký byl váš příběh?
