Svěcení dne.

Velice záleží na tom, když se na to podíváme z perspektivy Božího Slova . Čemu rozumíme svěcením dne? Na příklad ve Starém zákoně je výzva- pamatuj na den odpočinku, aby ti byl svatý. Ale je tam též celá řada dalších odobných výzev k posvěcení. Posvěcení dnů,týdnů,měsíců, věcí,lidí, předmětů a potravin.  

3.Moj. 19:2.. Mluv ke všemu množství synů Izraelských a rci jim: Svatí buďte, nebo svatý jsem. Ale starozákonní Izrael toho nikdy nedosáhl. Byla mezi nimi nevěra, nečistota a nesvatost. Nový zákon to vyjadřuje velice jasně. Ep. S. Pavla k Kol.2:16-17...Protož žádný vás nesuď pro pokrm, aneb pro nápoj,aneb ze strany svátku , neb novuměsíce, aneb sobot. Kteréžto jsou stín věcí budoucích, ale pravda tělo jest Kristovo.

Tyto věci jsou jenom stínem. Jelikož tyto věci jsou jenom stínem,tak nemohou být skutečností a už nejsou. Aby mohl stín existovat, musí něco vrhat co existuje a to je Kristus. Kristus je podstatou věci - proto také, kdo je v Kristu, je nové stvoření. Kdo je v Kristu, je svatý. Nový zákon je adresován "svatým" . Celý Starý zákon ukazuje na Krista, svědčí o něm, ale ještě ho nezná, očekává Ho - vidí stín, ale ještě nevidí postavu, která tento stín vrhá. Ale jde o tu postavu, nikoliv o stín.

Zjev. Jana 15:4..Kdož by se nebál tebe, Pane, a nezveleboval jména tvého? Nebo ty sám svatý jsi. Všickni zajisté národové přijdou, a klaněti se budou před obličejem tvým; nebo soudové Tvoji zjeveni jsou. Nikdo ať vás neodsuzuje, nenechte se připravit o to co jste získali v Kristu. Ep.S.Pavla k Řím. 14:5-12....Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu. Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu. Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých. Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží. Neboť je psáno: `Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.´ Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet.

Zde jelikož za vše vydáme počet, musíme absolutně spoléhat na Krista a jeho milost. Nejsme zachráněni a posvěceni tím co děláme, ale tím, co udělal Ježíš Kristus na kříži. Je tedy potřeba světit dny? Není. 1 Ep. S.Petra 3: 15 říká: Ale Pána Boha posvěcujte v srdcích svých. A na tom všechno záleží. Jestliže Jeho posvěcujeme, jsme posvěcení svatí.Ještě k otázce dnů - myslím, že je dobré studovat, co v Božím Slově znamená bohoslužba (a s tím potom také související význam slova církev) - vynikající text je Ř 12,1-2. V kontextu toho, co následuje do konce 15. kapitoly můžeme říct, že celý život křesťana do nejmenšího detailu je bohoslužbou Pánu a uctíváním (svěcením) Pána.

Co se týče svátků - nemyslím, že by Bible mluvila o tom, že by křesťané měli (ve smyslu byli povinni) slavit nějaké svátky. Starozákonní svátky měly zjevně ukazovat na Krista (Ko 2:16) a byly naplněny v Něm.

Nový zákon zmiňuje některé židovské svátky s tím, že je znovuzrození Židé (tedy křesťané z Židů) v určitém slova smyslu zachovávali - jako např. svátek letnic - Sk 20,16 - Pavel chtěl být na letnice v Jeruzalémě. Přesto je vidět, že to byl specificky Pavlův cíl a nikde nevidíme, že by nějak povzbuzoval další křesťany, že mají jednat také tak. Navíc všechny tyto případy jsou popsány v knize Skutků, která mnohem více POPISUJE historii křesťanské církve a méně formuluje učení (což ale neznamená, že by byla méně Božím Slovem)

Zdá se, že opravdu významné jsou právě jedny Velikonoce, totiž ty, kdy byl ukřižován náš Pán a právě jedny Letnice - totiž ty, kdy byl seslán Duch Svatý a církev již dále neměla potřebu nějak zvlášť si tyto události připomínat nebo je dokonce slavit či světit.