Svatební cesta a pak přišli Rusáci.

Jako novomanželé jsme dostalli devízový příslib aby jsme mohli podniknout  svatební cestu do Jugoslávie v srpnu 1968. Po krásné dovolené u Jaderského moře jsme si nikdy neuvědomili co nás bude čekat po návratu domů.

21. Srpna jsem dostal noční pohotovost na Nádraží Praha střed. Asi tak v jedenáct hodin večer bylo slyšet venku neobvyklé rachotění letadel. Po vyjití ven jsem zjistil že ta letadla letí bez světel. Po vrácení zpátky do budovy se ozval vážný hlas z rádia," Vzbuďte všechny občany, velice důležitá zpráva." Za nějakou chvíli se ozval hlas." Vojska Varšavského paktu překročila naše hranice a stalo se to tak bez povolení vlády. Žádáme všechny občany aby zachovali klid a nekladli odpor.

Hned ráno na cestě do prozatímního bytu na  Vinohradech byla slyšet střelba a Václavské náměstí bylo plné Ruských tanků.Nebylo to bezpečné se vrátit do bytu neboť ve Vinohradské ulici hořeli tanky, a celý rozhlas byl obklíčen.Takže prvním rychlíkem pryč za mou manželkou do Hradce Králové kde jsme měli též prozatímní bydlení.

Uvědomili jsme si že veškeré naděje nového státu kde nebude hrát roli členská legitimece komunistické strany jsou pryč. A že už nebudeme muset čekat na byt dvacet roků. A že už nebudou na všechno fronty. Že budeme moci cestovat volně do jiných zemí. Že naše děti budou mít lepší budouctnost a nebudou jím vymívat ve škole mozky a nutit je nosit pionýrské šátky. Že do nich stále nebudou tlouci to, že Bůh neexistuje a pokud budou věřící, že je za to nebudou šikanovat.

Po všech těchto úvahách jsme se se všemi rozloučili a s jedním kufrem se nechali odvézt do Vídně. Zde jsme se setkali se stovkami Čechoslováků kteří též opustili milovanou vlast. Nebylo to lehké opustit, rodiče, přátelé, dobrou  práci atd. ale stálo to za to.  Po několika pohovorech jsme se dostali do jiné země a zde začali nový život od jehli.  Po příletů do této země,nidy nezapomeneme na ten krásný pocit svobody  nedá se to popsat. Po všech těchto útrapách jsme si připadali jako že jsme v ráji. Později nám rodiče poslali verdikt že nás komunisti odsoudili na osm měsíců, za to že jsme odešli.

Veškeré naše sny se splnili a nelitujeme ani jednoho dne stráveného zde v této zemi. Děti dostali vysokoškolské vzdělání a dělají nám radost. Též po sametové revoluci jsme měli možnost jim ukázat kde jsme se narodili. Jsou štastně provdané a máme radost z jejich vnoučátek. Mluví Česky a my s nima též komunikujeme Česky. Poznali jsme mnoho zemí a stále poznáváme. A to vše díky naším osvoboditelům.

A nakonec pro zasmání.  Je vyučování o přírodě a vesmíru. Ve třídě sedí Pepíček který je z věřící rodiny. Učitelka si je toho vědoma a tak  říká Aničce aby se postavila že jí dá pár otázek. Aničko podívej se z okna. Ano paní učitelko. Vidíš tam strom? Ano. Vidíš tam trávu? Ano. Vidíš tam oblohu Ano. Vidíš tam Boha ne. Tak vidíš to znamená že tam žádný není. V tom se hlásí Pepíček jestli může dát Aničce též otázky. Aničko podívej se z okna. Vidíš tam strom? Ano. Vidíš tam trávu? Ano. Vidíš tam oblohu? Ano. Vidíš zde paní učitelku? Ano.Vidíš její hlavu? Ano.Vidíš její mozek ne. Tak že potom co ona nám zde dnes řekla žádný nemá.