Smrt a její příčina.

Smrt - hlavní problém teistické evoluce. Evoluční teorie počítá se smrtí jako s něčím naprosto přirozeným, co vždy působilo v populacích organizmů jako důležitý faktor přírodního výběru a regulace počestnosti.

Jeli člověk ateista, nemá s tím problém. Jeli ovšem křesťan, který bere Bibli vážně, ale současně uznává platnost evoluční teorie, musí nějak vysvětlit řadu biblických veršů, jako např.:

• A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (Gn 2,16–17)

To je jasný důkaz že smrt neexistovala před pádem člověka.Či-li to popírá evoluci.

• I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“ (Gn 3,22)

• Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 6,23)

Neníli člověk svázán „evoluční pravdou“, dávají mu uvedené verše jasný smysl. Bůh stvořil dokonalý svět bez hříchu a beze smrti. Když Adam a Eva neuposlechli jednoduchý Boží příkaz, vstoupil do světa hřích. Podle Božích pravidel musí být každý hřích potrestán, a to smrtí. Smrt se tak stala údělem Adama a Evy, všech jejich potomků, ale i „celého tvorstva“ (tzn. i zvířat). Země byla Bohem prokleta (Gn 3,17). Adam s Evou ale nezemřeli hned, přesto je z textu smrt patrná:

• Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. (Gn 3,21)

Prolitá krev zvířat, z jejichž kůže Bůh udělal suknice, byla jakousi kaucí, dočasným výkupným za jejich životy. Obětování zvířat pak vidíme v celé historii Božího lidu, nicméně zvířecí životy, ani životy „spravedlivých“ lidí nemohly vykoupit hříchy světa a svět spasit. To mohla jen oběť nejvyšší – smrt Božího Syna, Ježíše Krista.