Bůh měl skryté tajemství, dříve než začal svět. Hluboko v Boží mysli bylo něco, co zkoušel a chystal se docílit; a On to dělal z toho důvodu aby mohl vyjádřit sám sebe, protože ještě dříve než byl měsíc nebo nějaká hvězda, atom, či molekula, nebo něco jiného, On byl Bohem. Avšak přesněji řečeno, v té době ještě nebyl Bohem, protože Bůh je předmětem uctívání, a tehdy tam ještě nebylo nic, co by Jej uctívalo. A tak On si ve svém velkolepém úmyslu přál, aby byly tyto atributy vyjádřeny. A v Něm byla láska; v Něm bylo, aby se stát Otcem; v Něm bylo, aby byl Synem; v Něm bylo, aby byl Spasitelem; v Něm bylo, aby se mohl stát Lékařem. A všechny tyto vznešené atributy, které již vidíme vyjádřeny, ony se nacházely v Bohu.
První věc, kterou stvořil, byli andělé. A oni Jej potom uctívali, a to Jej učinilo Bohem. A On začal od toho bodu. To bylo ještě předtím, než vůbec na světě existovaly nějaké molekuly; tam nebylo nic. Všude byla tma; nebylo slunce ani měsíc, žádné hvězdy, vůbec nic, ale On byl Bohem. Tak, jako když se ptal Joba: “Kdes byl, když jsem zakládal zemi?” “Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní a plesali všichni synové Boží?” To bylo o hodně dříve, než byl svět. [1. Mojžíšová 1:2 Job 38:4, 7]
Velká Boží záhada... to je tajemství. On to udržel v tajnosti. Nikdo o tom nic nevěděl; dokonce ani andělé tomu nerozuměli. On to nezjevil. Z toho důvodu pod naším sedmým tajemstvím, když byla otevřena sedmá pečeť, bylo ticho. [Zjevení 8:1]
Když byl Ježíš na zemi, oni chtěli vědět, kdy On přijde. On řekl: “To dokonce ani sám Syn neví, kdy se to stane.” Bůh si to všechno ponechal pro sebe. To je to, co On ještě nezjevil, to, kdy přijde.
Bůh měl trojí záměr. Zaprvé: Bůh chtěl zjevit lidem samého sebe. On to nemohl udělat jako veliký Jahve — Bůh, který naplňuje celý vesmír, čas i věčnost. Tímto způsobem to nemohl udělat. On je příliš veliký na to, aby mohl být vůbec zjeven lidem, protože by to bylo příliš tajemné. Ta veliká Bytost, která neměla nikdy počátek. Kdy byste překročili cyklus stovek miliard a triliónů a triliónů světelných let kosmického prostoru a ještě dále do nekonečna, do věčnosti, až k té veliké Bytosti, která tím vším byla a nadále ji zůstává.
Ale co On chtěl udělat? On miloval otcovství, protože byl Otcem. A jediný způsob, jak to mohl vyjádřit, byl, že se stal Synem člověka. A proto Ježíš stále opakovaně říkal: “Syn člověka”. Oni nevěděli, o čem On mluví, mnozí z nich. On chtěl vyjádřit samého sebe. To byl jeden z jeho velikého trojího záměru — aby vyjádřil samého sebe, aby se ztotožnil s lidskými bytostmi, aby zjevil sama sebe v Kristu.
Zadruhé, aby měl prvenství ve svém těle věřících, kterým je jeho nevěsta, aby tak mohl žít v lidech. Nuže, On to mohl udělat v Adamovi a Evě, ale hřích je oddělil, a tak musela existovat nějaká cesta návratu.
Takže, proč On nezachoval Adama a Evu v takovém stavu? Potom by nemohl nikdy vyjádřit svou plnost — plnost svého atributu, protože... On by tak mohl být Otcem, to je pravda; ale On je také Spasitelem. On je Spasitel a musel to vyjádřit. A jak to mohl udělat? Jedině skrze Krista. Jak On mohl být Synem? Jenom skrze Krista. Jak mohl být uzdravitelem? Jenom skrze Krista. Všechny tyto věci jsou zahrnuté v té jediné Osobě, v Ježíši Kristu.
Ten veliký Boží záměr, jak On sám sebe zjevuje a má... zaprvé: zjevit se v Kristu, v plnosti Božství tělesně a potom vnést plnost tělesného Božství do lidí, aby mohl mít to prvenství, dohled a vedení. [Kolosenským 1:19; 2:9]
Tak, pokud by si chtěl zde někdo ze stoupenců trojice na chvíli ulevit, může vidět, že Otec, Syn a Duch svatý nejsou tři bohové; jsou to atributy toho stejného Boha. To je vyjádření — Otec. On byl... On chtěl být Otcem. On byl Otcem, On byl Synem a On je Duchem svatým. A Otec a Duch svatý, to je jeden a tentýž Duch. Ne tři bohové. To je jeden a tentýž Bůh, vyjádřený ve třech atributech: aby byl Otcem, aby byl Spasitelem, aby byl Synem, aby byl Uzdravovatelem to jsou způsoby jeho vyjádření se.
Dostat se do těla Ježíše Krista, aby dosáhl svrchovanost, kvůli čemu? — Aby obnovil Eden, aby přivedl zpět to, co zahynulo. To byla ta jediná věc, jež nebyla v pořádku. Všechny jeho zbývající záležitosti byly v pořádku.
Ale On musel nechat postavit člověka na základě svobodné morální volby, aby padl tak, aby se On sám mohl stát Spasitelem a ukázat, co v Něm je — jeho atribut Spasitele. Něco muselo být ztraceno, a právě tím, že člověk padl a byl ztracen, On se stal jeho Spasitelem podle svého vlastního “Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův — blahoslavený jsi ty, neboť tělo a krev ti to nezjevilo... (protože ses to nenaučil v nějaké škole), ale zjevil ti to můj Otec, který je v nebesích.” Všimněte si, co mu řekl: “Na té skále ...” To je Petr, to předurčené Boží semeno, které přijalo to světlo a byly mu dány klíče Království. Na té skále zjevení, kdo je Ježíš Kristus... On je plností projeveného Boha. Na té skále... ne Otec, Syn a Duch svatý, a On jako druhá osoba. “Na té skále postavím svou církev a brány pekla ji neotřesou — nikdy nepřemohou.” Vidíte? “Já postavím svou církev na té skále” — na zjevení Ježíše Krista. [Matouš 16:17, 18]
A On by to nemohl udělat jako ten veliký Jahve, jenž naplňuje veškerý prostor i čas. On se musel stát člověkem. A přijal příbuzenský vztah k člověku, jenž byl ztracen a stal se člověkem. Bůh učiněný tělem!
Bůh se z Boha stal mnou, aby vzal na sebe můj hřích, aby mne tak mohl učinit sebou. Zpět k jeho vznešenému záměru o synech a dcerách Božích, protože On je věčným Otcem. Ten atribut byl v Něm a tak musel být odhalen.
Zde vidíte teď ten celý trojí záměr?Nuže, svět je ztracen, a tak On musel sebe samého vyjádřit v člověku, aby se stal Spasitelem skrze smíření krví jeho kříže. Nuže, On se tím musel stát, aby zemřel — a tak mohl vykonat spasení a vnést samého sebe zpět do Církve, aby měl ve své Církvi prvenství.
