Nevěřící Tomáš a víra.

Učedlníci řekli Tomášovi: Viděli jsme Pána. Ale on řekl jim: Leč uzřím v rukou bodení hřebů, a dám svojí ruku v bok jeho,neuvěřím.

Častokrát slyšíme, jak lidé říkají:" Uvidět znamená uvěřit." Ale toto řčení je jen částečně správné. Ev. S. Jana 20:29.... Dí jemu Ježíš; Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.

Ep.S.Pavla K Židům 11: Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných.

Ep. S. PAVLA K ŽIDŮM. 11:6... Bez víry pak nemožné jest libiti se jemu; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest BŮH, a těm kteříž ho hledají, že odplatu dává.

1. Ep. S. JANA 2:22... Kdo je lhář?  Není-li ten kdož zapírá, že by  Ježíš nebyl Kristus? Tenť jest antkrist, kdož zapírá Otce i Syna. K.ŘíM. 3:-4.. Nebo co jest do toho, jestliže byli někteří nevěrní? Zdaliž nevěra jejich věcnost Boží vyprázdní. Nikoli nýbrž budiž BŮH pravdomluvný , ale každý člověk lhář....

Když vedle sebe vidím stojícího člověka, oblečeného do tmavého obleku, který má bílou košili s červenými tečkami,a položím na něho ruku, tak všichni co jsou kolem věří že je to pravda. Zcela jistě, protože ho vidí. Ale když se otočím a začnu se dívat jiným směrem, přestože toho člověka nevidím,on je v každém případě zde. Proč ?

Protože mám ještě jiný smysl.Lidské tělo má pět smyslů: zrak,chuť,hmat,čich a sluch.Tyto smysly se od sebe navzájem liší. Zpočátku jsem věděl, že on je zde,díky smyslu zraku. Ale když se otočím, tak ho nevidím, přesto vím že je zde, protože mám na něm položenou ruku. Zde působí můj smysl hmatu. Když se k němu znovu otočím a sundám z něho svoji ruku, pak už o tom nebude svědčit dotek, že on je zde, ale bude to zrak.

Ale je ještě další smysl. Sluchem slyším hudbu. Viděli jste ji? Pociťovali jste ji hmatem? Přivoněli jste si k ní? Nebo jste ji ochutnali? Ne, máte však smysl sluchu. Nuže, vidět není věřit. V tomto případě uslyšet-je uvěřit. A smyslů je pět. Bůh učinil člověka podle svého vlastního obrazu, duchovního člověka. Pak do něho vložil pět smyslů, aby se mohl kontaktovat s tímto pozemským světem. Ony nemají nic společného s Bohem. Těchto pět smyslů nám bylo dáno proto, abychom se kontaktovali s pozemskou sférou.

Ale duše člověka,duch, má také smysl, kterým je víra. Skrze víru se člověk kontaktuje se svým Stvořitelem. Těch pět smyslů s tím nemá nic společného. Ony se kontaktují s tou pozemskou sférou, ale tvůj duch se kontaktuje se sférou nebeskou. A tak smysl hmatu, je něčím opravdovým pro toto tělo. Rovněž tak i zrak. To je realita. Ale víra je spíše realitou tvé duše. Víra je jistotou toho, v co doufáme, důkazem toho, co nevidíme, neochutnáváme, nepociťujeme hmatem, nečicháme ani neslyšíme.

A přesto, ona je právě tak skutečná, ba dokonce skutečnější, než kterýkoliv z oněch pěti smyslů. Co by se stalo, kdyby všichni byli slepí a pak by někdo najednou obdržel oči a mohl by vidět? Pomysleli bychom si o tomto člověku, že je šílený, kdyby řekl, že vidí jasné slunce a různé objekty a tak dále. Kdybychom měli jenom čtyři smysly. Ale pro něj by to bylo skutečné. Stejně tak je to s vírou.