Mládež a drogy, nemoc moderní civilizace?

Přestože v Americe zemře každoročně na drogy a alkohol více mladých lidí než za celých 12 let vietnamské války, umírají v tichosti, aniž by někdo veřejně a masově protestoval a požadoval rychlé a účinné řešení této krize.

Dnes je zcela běžné, že ve školách odpovídá kladně na otázku, zda někdy použili alkohol nebo drogy ne 20 - 30 - 50 nebo 75% studentů, ale téměř 100%. U nás bychom asi dopadli jen o něco lépe, ale i to je jen otázka času, protože dnes i u nás má víc než třetina středoškoláků nějaké drogové zkušenosti. Téměř každý mladý člověk ví, kde může drogy získat.

Odborníci celého světa si marně lámou hlavu a hledají odpověď na otázku, proč tolik mladých, slavných a úspěšných lidí podléhá drogám, alkoholu a sebezničujícím vášním. Společně hledáme cestu z bludného kruhu, ale nikdo neví, kde hledat pravou příčinu této zničující katastrofy. Abychom alespoň částečně pochopili fenomén rostoucího zájmu stále mladších dětí o drogy, musíme nejdříve vybřednout z představ vědeckého materialismu o původu člověka. Na rozdíl od zvířat má člověk nejen tělo, ale i duši a ducha. Prostřednictvím procesu všeobecného i vyššího vzdělávání jsme mohli rozvíjet svůj duševní a intelektuální život, ale díky evolučnímu učení a ateistickému pohledu na svět vědomí o duchovní kvalitě života upadlo. Církev a Kniha knih, Bible, neměla v naší společnosti prakticky žádné místo ve výchově. Dnes žijí vedle sebe nejméně tři generace a víra v Boha jim vůbec nic neříká. Kdo z nás měl nebo má věřící v rodině? Dnes již málokdo řekne moje babička byla věřící žena nebo babička mě naučila modlitbu a modlila se za mne. Mnoho dětí vyrůstá v rozvrácených a neúplných rodinách, bez mateřské lásky a otcovské autority. To, že vztahy mezi lidmi i mezi dětmi a dospělými nejsou nejlepší, víme všichni velmi dobře. Jen málokterý z odborníků se zabývá skutečností, že život člověka, ale i dětí, nepodléhá jen tělesným a duševním zákonům, ale hloubku vnitřního uspokojení ovlivňuje především duchovní kvalita života. Význam slova hřích jsme z našeho života odstranili, ale jeho příčinu a následek smrt, odstranit nedovedeme. Žijeme ve světě, který se podobá márnici. Abychom alespoň trochu zmírnili tuto neradostnou skutečnost, stavíme pro mrtvé hrobky, pomníky a poutní místa, ale oni se v hrobě dál rozkládají a obracejí v prach. Před ostatky svatých a umučených důstojně rozjímáme a místo abychom vzdávali hold životu, vzdáváme hold smrti. Nechceme se smířit s realitou smrti, a proto se klaníme mrtvolám balzamovaných vůdců, obdivujeme mumie staré několik tisíc let.

Naprostý nedostatek znalostí duchovního rozměru člověka a vesmírných mocností následně ohrožuje nejen tělo, ale především mysl, vůli a rozhodování člověka. Duchovně mrtvý člověk žije uprostřed prázdné temnoty a nehybnosti. Aby prázdnotu zahnal, stimuluje nebo otupuje své smysly všemi možnými způsoby a hledá stále nové zážitky. Takový člověk je štvanec svého nevyvinutého svědomí, které je třeba utlumit a pokud možno úplně zlikvidovat. Často to nejde jinak, než pomocí drog, alkoholu a citového běsnění. Nevěřící člověk je člověk neúplný, není jen nemocný nebo hříšný, ale je to člověk duchovně mrtvý! Duchovně mrtvá mládež neslyší tiché namlouvání Boha ani hlasité domlouvání rodičů, ale prosazuje jen sama sebe.

A zde leží jeden z klíčů problému "Mládež a drogy."