Kolik je na světě Nikodémů a různých náboženství?

Ne každý, kdo si říká křesťan, je křesťanem. I nevěřící se často klamně hlásí k víře v Krista. Lidé, kteří ve skutečnosti nejsou křesťané, mohou sejít snadno na scestí, a mylně se domnívají, že věřícími skutečně jsou.

Levná milost a snadná víra překrouceného evangelia rozvrací čistotu biblické noviny. Rozmělnění a zmírnění novozákonního poselství přineslo do církve hnilobné zevšeobecnění, že v podstatě každý, kdo nějakým způsobem přátelsky reaguje na Ježíše, je spasen, že má spásnou víru. Téměř vše, snad kromě zlobného a výslovného odmítnutí Ježíše, se dnes počítá za křesťanskou spásonosnou víru.

Avšak evangelium, které hlásal sám Ježíš, vůbec nepřipouští tuto možnost. Naším zdrojem bude pouze biblický záznam. Podle Bible jenom malé stádečko je spaseno, mikrostádečko, originální řečtina zde používá slovo mikron.

Od samého počátku své služby se Ježíš vystříhal toho, aby nevzbudil v lidech falešné naděje skrze rychlou, snadnou a mělkou víru. Ježíš propustil více nespasených uchazečů o víru, než těch, které vyhrál na svou spásnou stranu. Ježíš nechtěl a nemohl dát uchazečům o spásu falešnou naději! Ježíšova slova byla vždy šita na míru tak, aby se dotkla duchovní potřeby, tedy duchovní slabosti jednotlivců. Ježíš nikdy neopominul obnažit uchazečovo sebe-ospravedlňování, nebo zvrácené motivace, či lehkověrné sklony.

Jeden z předních židovských náboženských vůdců, farizej Nikodém, přišel v noci za Ježíšem:

Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. (Jan 3:2)

Takové ujištění by snad v každém z nás vyvolalo smělou jistotu, že Nikodém byl spasený věřící. Nikodém věřil, že Ježíš přišel od Boha. Vidíte, a přesto ironií zůstává, že Ježíš Nikodéma neuvítal jako svého, ale naopak s ním od prvního slova jednal jako s nevěřícím. Ježíš věděl o Nikodémově sebe-spravedlnosti, o jeho skutečné víře, což byla vlastně nevíra. Jisté je, že Ježíš Nikodéma nepovzbudil k lehkověrnosti. Ježíš nekázal snadnou víru. Naopak, Ježíš zpochybnil všechno, za čím Nikodém stál.

Ježíš se postavil tváří v tvář Nikodémově strojené víře, jeho kvazi-dobrotě, jeho skutkařskému náboženství, jeho farizejské spravedlnosti a jeho nepochopení biblického písma.

Uvědomme si ještě jednou, že Ježíš evangelizoval předního náboženského, v Boha věřícího vůdce Izraele. Spasitel, Ježíš Kristus, nepožadoval od Nikodéma nic méně, než úplnou, totální regeneraci, obrození, znovuzrození. Bez duchovní obrody, řekl Ježíš Nikodémovi, nemá nikdo naději na věčný život s Bohem. Nikodém byl zdrcen Ježíšovými slovy a Bible nepodává žádný důkaz, že by Nikodémova reakce byla v tom okamžiku kladná, tedy opravdově spásná.

Je zajímavé, že Nikodémův příklad je v Janově evangeliu, které začíná a končí Kristovým Božstvím. Téměř všechno v Janově evangeliu je rozpracováno na skutečnosti, že Kristus je Bůh. Střetnutí Ježíše Krista s Nikodémem není výjimkou. Ze širší souvislosti textu vyplývá, že Ježíš

... nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku. (Jan 2:25)

A tak příběh s Nikodémem jen dokazuje Kristovo Božství, protože Ježíš Kristus dobře věděl, co je v hlubinách Nikodémova srdce. Nikodém byl prostě jeden z mála, kdo věřil, protože viděl Ježíšovy zázraky. Vždyť tolik lidí věří v Boha stejným způsobem jako Nikodém!

...mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení (t.j. zázraky), které činil. (Jan 2:24)

Znepokojující pravdou však zůstává, že pouhá víra v Ježíšovo jméno, přestože činil viditelné zázraky, nemá nic společného se spásnou vírou. Verš totiž pokračuje:

Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal. (Jan 2:24)

Tohle je jasný výraz strojené víry. Žádný zázrak totiž nezaručuje vyvolání opravdové, spásné víry, což je láska k Bohu. Tato pravda je vetkána od začátku Starého až do konce Nového zákona na důkaz naší hříšné lidské zdegenerovanosti. Nikodém je obraz nepravé víry. Jeho mysl přijala do určité míry pravdu o Kristu, ale jeho srdce zůstalo netknuté, neprošlo obrodou, regenerací, znovuzrozením. Jeho srdce nebylo obřezané, jak to krásně vystihuje Starý zákon.

Nikodém byl Ježíšem znepokojen. Jako náboženský vůdce měl vážný zájem o každého, kdo by přišel od Boha. Po 400 let nebylo v Izraeli proroka, a Nikodém snad věřil, že právě teď jednoho nalezl. Proto se vyznal.

Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním. (Jan 3:2)

Nikodém snad i věřil, že Ježíš je Mesiáš, který přišel osvobodit židovský národ. Avšak v těchto verších ještě nepřijal Krista jako vtěleného Boha.

Ježíš přešel Nikodémovo vyznání, které vystihovalo určitou míru víry a odpověděl na otázku, kterou Nikodém ani nepoložil. Ježíš Nikodémovi potvrdil, že je od Boha, ale svou vševědoucností Nikodémovi odhalil jeho srdce a krutou skutečnost, že je daleko od spásy. Nikodém nejednal s učitelem, jak Ježíše nazval, Nikodém stál před Bohem v těle. Slova našeho Spasitele a Pána Nikodéma šokovala. Nezmenšujme Ježíšovy odpovědi.

Strategie Ježíšovy evangelizace se nevyznačovala sladkými řečmi o všeobecné sociální spravedlnosti, lásce, míru a štěstí. Jeho strategií bylo přímé svědectví, svědectví bez okolků, svědectví, že běží o hrdlo.

Ježíš předložil Nikodémovi čtyři rozhodující pravdy. Přečtěte si první polovinu třetí kapitoly Janova evangelia, jak se rozhovor rozvíjel dál.

Jak víme, Nikodém byl celou rozmluvou s Ježíšem šokován. Ježíš mu mimo jiné oznámil, že náboženství je marnost. Osobně jsem byl také překvapen, když jsem poprvé zjistil, že "náboženství" se v Bibli rovná marné víře.

Náboženství je totiž lidské úsilí dosáhnout Boha. Biblická víra, Ježíšovo evangelium, je přesný opak. Biblická víra je Boží úsilí dosáhnout člověka. Spásná víra je oddání se Božím námluvám a spojení do nejintimnějšího duchovního - manželského - svazku s Bohem.