Křesťané mají v těchto otázkách přímo pekelný zmatek. Souhlasím s p. Boháčkem, že za vším budou docela zásadní chyby při překladu starého zákona sv. Jeronýmem.

     Starý zákon má naprosto jiný pohled na otázku zla a "Satana" než křesťanství. Typickým dokladem křesťanských nepravd je začátek knihy Job1, 6-12:

6Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan.

7Hospodin se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“ Satan Hospodinu odpověděl: „Procházel jsem zemi křížem krážem.“

8Hospodin se satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého.“

9Satan však Hospodinu odpověděl: „Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? 10Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. 11Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit.“ 12Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj.“ A satan od Hospodina odešel. Takže Bůh jasně dává Satanovi jeho limity.

Já jsem křesťan a pekelný zmatek v tom nemám. Texty Starého zákona mají často i více než dvě roviny významu, které se vzájemně kryjí. Kniha Jób je toho názorným příkladem. Bible tvoří obrovský a složitě propojený kontext - v celém textu lze najít tisíce křížových odkazů.

Je nutné si uvědomit, že kniha Jób patří k nejstarším knihám Bible, někteří biblisté dokonce uvádějí, že kniha Jób se snaží alegoricky vykreslit stav lidstva v době ještě před satanovým svržením - tedy v době, kdy byl satan nejkrásnějším a nejchytřejším z andělů, světlonoš a pán nad životem. Ale to vůbec není podstatné.

Podle Vás z úvodních slov knihy Jób plyne to, že "Bůh jasně dává Satanovi jeho limity". Jenže když prozkoumáme kontext jiných biblických knih, tak zjistíme, že je to jinak. Například v knize Exodus Bůh zatvrdí faraonovo srdce a faraon pak odmítne propustit Izraelity z egyptského otroctví. Bůh navíc zatvrzuje faraonovo srdce opakovaně. Dokonce se tam píše, že Bůh zatvrzuje faraonovo srdce, aby pak Bůh sám sebe oslavil tím, že faraona zničí. Naprosto povrchním čtením těchto textů bychom došli k závěru, že Bůh je schizofrenik, který si vyrobí zatvrzelého faraona, aby ho pak zničil kvůli jeho zatvrzelosti. To je však absolutní nepochopení jazyka a stylu Starého zákona. My jsme dnes zvyklí, že nás autor textu uvede do problému, rozvede zápletku a na konci se dozvíme pointu. Styl Starého zákona je úplně jiný, protože stál na samém počátku psané literatury. Nejdříve se dozvíme pointu a pak je povídání o tom, co tomu předcházelo. Bůh je autorem principu, kdy bezcitné jednání vede k tvrdému srdci. Proto je to právě Bůh, který zatvrzuje faraonovo srdce. Když Bůh sesílá na Egypťany deset ran, tak se dozvídáme, že egyptští kněží "svými kejklemi dokázali totéž". Jinými slovy - nezabraňovali těm ranám, ale "dělali totéž". Jaký to má mysl - ke komárům a mouchám přidávat další komáry a mouchy? Ve skutečnosti za těmi ranami stála právě činnost těch kněží.

Ve Zjevení sv. Jana (22:16) Ježíš sám sebe nazývá "jasnou hvězdou jitřní", a je jisté, že v tomto případě nebyl Ježíš nikdy zaměněn se Satanem, tak jako to postihlo Lucifera :p

http://karelsykora.blog.idnes.cz/c/245909/Lucifer-...

Ďábel není Lucifer, jde o omyl sv. Jeronýma ze 4. století. Lucifer původně není jméno, nýbrž latinský výraz pro nosiče (přinašeče) světla. V tomto smyslu se někdy používalo slovo Lucifer pro Jitřenku (planetu Venuši). Svatý Jeroným vycházel ze starozákonní knihy Izajáš, kde prorok praví: „Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, Jitřenky synu!“ Tento výrok se ve skutečnosti týká pohanského krále.

Dobrý den. Lucifer před pádem byl po Bohu nejvyšším andělem. Jeho jméno bylo: How art thou fallen from heaven, O Lucifer, son of the morning! how art thou cut down to the ground, which didst weaken the nations!

Po pádu se stal Satanem Ďáblem. Morning star Jitřenka je v Bibli psaná dvakrát a jedná se o Ježíše Krista. I Jesus have sent mine angel to testify unto you these things in the churches. I am the root and the offspring of David, and the bright and morning star. Zjevení 22-16.. V pohanském králi byl satan ke kterému byla řeč. Zrovna tak jako když satan vjel do Petra a Ježíš mu řekl," Odejdi ode mne satane," Petr nebyl satan, zrovna tak ten král nebyl satan. Je to též v Ezech. atd.

Já bych řekl, že je v tom docela slušný zmatek :)

Osobně jsem vnímal a vnímám a promlouvá Ježíš zcela jinak mysticky, a oddělit se od lidské nesamostatnosti a podřízenosti zákonům společnosti a instinktivním a sociálním základům společnosti a nás. Směřuje k rozpuštění a obsáhnutí. Chápe lidstvo naprosto jinak ... .

V tomto spočívá základní Ježíšovo poselství (1. list Janův, 4,8-12):

"Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle."

Je to tak jednoduché, tak prosté a srozumitelné. Ježíš není žádným mystikem, ani filozofem. Bible píše, že "nemá větší lásku, než ten, kdo položí život za své přátele". Zároveň píše, že "Bůh je láska". Ježíš se i na kříži modlil za své katy, uzdravoval nemocné a křísil mrtvé, a přesto, i když byl zakrvácený zavěšen na dřevo jako nejsprostší zloděj a vrah, modlil se za nás a zazpíval úvodní slova 22. žalmu, abychom zpívali dál a pochopili, že smrt nevyhraje, že pro nás není určena smrt, ale láska a naděje. Jedině vítěz nad smrtí, tedy Bůh, může takto jednat.

Není žádné lepší a zároveň náročnější poselství, než nám přináší Ježíš.