Kdo byl apoštol Pavel.

Mám, ale takový pocit, že svatý Pavel měl problém s vlastní sexuální orientací. Možná sám trpěl odchylkou zvanou egodystoní homosexualita. U fanatických bojovníků proti homosexuálům to bývá celkem běžné.

Tento blogér, pan J J který to  tak  směle napsal,  označil tím pádem všechny ty co nesouhlasí s homosexualitou , fanatici. Ale sám maže na svém blogu ty, co s ním nesouhlasí. Sám je ateista, ale na svou podporu používá Bibli, aniž by ji rozuměl.

 Apoštol Pavel, pokud vím, byl hluboce upřímným mužem. Ale v ničem se nelišil od obyčejných lidí. Všichni proroci byli lidmi, kteří se podobali nám. Bible praví u Jakuba 5: „Eliáš byl člověk týmž bídám jako i my poddaný.“ On měl své zdary a nezdary, a střídavé štěstí. A když se upřímně modlil, nebylo deště. Pavel byl takovým člověkem jako i my. Někdy se rozčílil  a zapochyboval.

 Ale byl čestný. Chodíval k jedné z nejlepších náboženských sekt na světě. A měl se stát učitelem této sekty, učil se u významného učitele, Gamaliele, který byl jedním z největších učitelů své doby. Dohlíželi na to jeho rodiče - zpozorovali něco v Pavlově životě- a museli těžce pracovat, aby jej mohli poslat do školy, aby mohl být vyučen v celém Božím zákoně. A on z hlubokou upřímností věřil každému slovu toho zákona. A pak se dozvěděl o jisté nízké společenské třídě lidí, a o tom, že měli nějakého proroka (tato skupina ho za takového uznávala), kterýžto prorok povstal v Galileji a měl konat zázraky a uzdravovat nemocné.

Ale sekta, ke které Pavel patřil, toho muže nepovažovala za proroka, toho Ježíše z Nazaretu, neboť on se s nimi neztotožnil. A tak Pavel nemohl do toho jít, neboť jeho vlastní sekta tomu nevěřila. A oni ho proti tomu varovali. A Pavel, jako počestný muž, si pomyslel: „Jestliže tato věc neníz Boha, a moje církev praví, že to z Boha není, pak je pouze jediné východisko. Zbavit se toho.“ Řekl, že je to třeba odstranit, neboť to je překážka. To bude bujet jako nádor, jako rakovina, na odpor přesvědčení jeho sekty. A tak zamýšlel ve svém srdci, že půjde a odsekne ten nádor (jak tomu říkal, nebo jak tomu říkala jeho církev) od své ušlechtilé farizejské skupiny Jednoho dne, s dopisy v kapse od velekněze, aby uvěznil všechny lidi nacházející se v tom stavu, neboť takovým úkolem byl Pavel pověřen, a byl na cestě do města zvaného damašek.

 V okolí Jeruzaléma už s nimi udělali pořádek. A tam ukamenovali Štěpána, přiměl je k tomu Pavel a byl tomu svědkem. Nyní tam šel s tím stejným úkolem, aby zlikvidoval tuto velikou překážku. A na té cestě do Damašku,  byl sražen k zemi.  Pohleděl vzhůru, a tam před ním viselo veliké světlo. A z toho světla promlouval hlas, řka:,, Sauli, Sauli proč se mi protivíš?” Rád bych zdůraznil, že Židé neměli dovoleno se klanět před modlou nebo něčím takovým. Takže když on spatřil to Veliké světlo, věděl že to byl Pán. On by nenazval jen tak něco,,Pánem, jelikož byl neochvějným Židem. Ale on si v té chvíli uvědomil, že právě tento Ohnivý sloup vedl jeho lid. A proto řekl:,,Pane kdo jsi? Chci vědět kdo jsi. Ty ses setkal s Mojžíšem JÁ JSEM.” A z toho Ohnivého sloupu zazněla odpověď:” Já jsem Ježíš. Když byl Ježíš na zemi,On řekl:” Vyšel jsem od Boha( ten Duch, Světlo, Ohnivý sloup), a jdu k Bohu. On se stal tělem, aby umřel za naše hříchy.

 A potom po jeho smrti a pohřbu, vzkříšení a nanebevstoupení, čtyřicátý den vstoupil na nebe. A padesátého dne se vrátil zpět mezi lidi ve formě ohnivého sloupu, a rozdělil se na podobenství ohnivých jazyků, které se poasadily na každém z nich. A byli všichni naplněni Duchem svatým, v době Letnic.Skut. S. Apoštolů 2:1-47......