Dvojí metr při posuzování událostí v Izraeli a kolem. Tentokráte se ptám kde se vzali Palestinci?
Nejprve, jak to bylo s „palestinskou národností.“
Tuto fintu údajně poradil Arabům bývalý ruský premiér a agent KGB Jevgenij Primakov, který sám mluvil plynně arabsky. Velmi usilovně ji pak prosazoval terorista Jásir Arafat, který se narodil v Egyptě - v Káhiře v roce1929 atam žil do roku 1956. Byl druhým předsedou Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Je nutno podotknout, že OOP vznikla v roce 1964, tedy v době, kdy Gazu okupoval Egypt a Judeu se Samařím okupovalo Jordánsko. Jásir Arafat v Káhiře studoval, sloužil v egyptské armádě a jeho arabština měla egyptský přízvuk. V roce 1948 údajně bojoval proti Izraeli. Vznik OOP prozrazuje její skutečný cíl – zničení Izraele.
Je prokázáno, že přídavné jméno „palestinský“ se původně vztahovalo na všechny židovské instituce. Do roku 1950 se izraelský deník The Jerusalem Post jmenoval The Palestinec Post, americký sionistický časopis se jmenoval New Palestine, izraelská banka Leumi se jmenovala Anglo-Palestine Bank, izraelská energetická společnost se jmenovala Palestine Elektric Copany, izraelský symfonický orchestr se jmenoval Palestine Symphony Orchestra. Tehdy bylo i Arabům jasné, že „Palestinec“ a „Žid“ je jedno a to samé.
Bývalý terorista Walid Shoebat kdysi řekl: „Jak je možné, že jsem byl do 4.7.1967 Jordánec, a přes noc jsem se stal Palestinec? Arabové odstranili z jordánské vlajky hvězdu a získali „palestinskou vlajku.“
Podle OSN se považuje za „Palestince“ každý, kdo žil v Palestině nejméně 2 roky před rokem 1948, bez ohledu na to zda je či není schopen to doložit. A „Palestinci“ jsou jeho potomci.
Americký spisovatel Mark Twain napsal v roce 1867 cestopisnou knížku „The Innocents Abroad“ o svých zážitcích v Evropě a Palestině. Cestovalo s ním ještě několik dalších amerických svědků. O stavu tehdejší Palestiny napsal:
„ V údolí Jezreel a Galilei není jediná vesnička. V Okruhu30 kmoběma směry jsme nepotkali živou bytost. Nazaret je pustý, Jericho je zřícenina, Betlém i Betania liduprázdné, všude jen pustota a plevel. Strom nebo keř jen tu a tam, dokonce ani odolný olivovník nebo kaktus není k vidění. Palestina je v desolátním stavu.“
Kde byli všichni ti arabští Palestinci? Kvůli pravdivému popisu stavu země obvinili arabští vůdcové marka Twaina z rasizmu. Twainové svědectví potvrdili i další svědkové, jako francouzský historik Francois Volney v 18. stol. Napsal: „Palestina je v ruinách, v desolátním stavu.“ V roce 1844 napsal William Thackeray v cestopise „From Jaffa To Jerusalem: “Země je opuštěná, neviděli jsme žádné zvíře, jen pár ptáčků.“ Britský konsul James Finn napsal v roce 1857: „Země je bez obyvatel, je zapotřebí ji obydlit.“
Velkou důležitost má zpráva Britské královské komise z roku 1913: „Země je poloprázdná, ekonomika stagnovala až do příjezdů prvních sionistů počátkem roku 1880. Silnice z Gazy na sever byla sjízdná pro přepravu jen v létě. Domky byly z bláta, bez oken, pluhy ze dřeva, hygienické podmínky hrozné, školy žádné. Vesničky řídce osídleny, všude samé ruiny.“
Podobná svědectví vydávali další a další cestovatelé.
V roce 985 si stěžoval arabský spisovatel Muqaddasi: „V Jerusalémě mají židé většinu a mešita je prázdná.“
Dokonce v letech 640 – 1099, za arabské nadvlády, tvořili většinu obyvatel Palestiny asyrští a arménští židé a křesťané.
(zdroj: www.imninalu.net/myths-pals.htm,ko)
