Ježíš skutečně zemřel na kříži

Existuje však mnoho skeptických teorií, že Ježíš vlastně na kříži jenom omdlel a vůbec nezemřel, takže jakékoliv povídání o Jeho vzkříšení je bezpředmětné. Již jsem kdysi řekl, že to by udělalo z Ježíše buď lháře nebo duševně chorého, protože předpověděl obojí, nejen svoji smrt, ale i svoje vzkříšení. Například Korán prohlašuje, že Ježíšovo ukřižování byl přelud. Čtěme přímo z Koránu:

Věru jsme zabili Mesiáše Ježíše, syna Mariina, posla Božího! Však nikoliv, oni jej nezabili, ani neukřižovali, ale jen se jim tak zdálo ... nezabili ho určitě, naopak Bůh jej k sobě pozdvihl, neboť Bůh je mocný, moudrý.(Súra 4:157)

Není-li zástupné Kristovy smrti na kříži, není ani zástupného potrestání. Potom zbývají jen osobní skutky, což je sebespravedlnost, sebespása a milost není milost, ale mzda. Dostáváme-li spásu jako zaslouženou mzdu, potom Ježíšem nabízená nezasloužená milost je k ničemu a biblické křesťanství je mrtvé, degradované na jedno z 30 tisíc náboženství. Skepticismus sekularistů a liberální teologie jdou ruku v ruce s Koránem - Ježíš Kristus, byl-li vůbec, tak prý nezemřel, a proto nemohl být ani vzkříšen. Živý člověk nemusí být vzkříšen, takže o žádný zázrak nejde. Ježíšova smrt byla prý jen přelud, předstíraný podvod, hypnosa, zdrogování nebo kombinace řečeného.

Proto musíme biblicky dokázat, že Ježíš Kristus opravdu skutečně zemřel a že výše uvedená světská řešení jsou nemyslitelná a v rozporu se svědectvím.

1. Ježíš Kristus nemohl být zdrogován, vždyť přece odmítl alkoholický utišovač bolesti:

Dávali mu víno okořeněné myrhou; on je však nepřijal. (Marek 15:23)

Úplně těsně před smrtí se snad Ježíš napil kyselého vína jenom z houby. Jeden hlt tak malého množství Jej nemohl omámit, jestliže se vůbec napil.

Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: " Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout." Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal. (Marek 15:36-37)

Svědectví Ježíšovy agonie na kříži, Jeho prohlášení a ostatní okolnosti vůbec nenasvědčují tomu, že by umíral v omamném stavu, jak se snaží vysvětlit Jeho nesmrt skeptici.

2. Ježíš Kristus musel ztratit mnoho krve. Když se modlil v zahradě, tak byl v tak kritickém duševním a duchovním stavu, že mu popraskaly podkožní vlásečnice a krev mu vycházela na povrch těla s potem:

Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. (Lukáš 22:44)

Ježíš byl v noci před ukřižováním několikrát zbit a zbičován. Římské důtky měly tři biče a na koncích měly přivázány kousky kovu nebo kostí. Ty drtily a vytrhávaly kůži. Na hlavě měl jistě silou naraženou trnovou korunu.

Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu. Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu (Marek 15:17)

Obojí, jak bičovaní, tak trnová koruna musely způsobit neuvěřitelný šok Jeho oběhovému systému. Ztráta krve musela být podstatná. Ježíš neměl po těle jen několik kapek krve, jak jsme zvyklí vídat na obrázcích. Ježíš byl celý zkrvavený tak, že nebyl ani podoben člověku. Zde je předpověď Jeho podoby starozákonním Izajášem:

Jak mnozí strnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem. (Izajáš 52:14)

Ježíš vypadal jako ten, kdo prohrál. S poraženým nikdo do koalice nechce a nikdo po něm nedychtí, ani jeden. Do poraženého se přece kope, vítězi podlézá. To je naše padlá lidská hříšná přirozenost!

Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. (Izajáš 53:2-3)

Ježíš byl jistě v kritickém stavu dříve než byl ukřižován, proto mu Šimon z Kyrény nesl kříž, protože Ježíš byl totálně zesláblý ztrátou krve.

Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem. (Lukáš 23:26)

Toto vše si objasňujeme, abychom pochopili hlavní okolnosti Kristova ukřižování a poukázali na nesmyslnost tvrzení, že Ježíš vlastně nezemřel, a Jeho smrt prý byl jen sehraný komplot.

V tomto zkrvaveném stavu byl Ježíš přibit na kříž. To jsou další čtyři krvácející rány a další ztráta krve. Hřeby, jak nám napovídá archeologie, byly asi 15 cm dlouhé a asi 9 mm, tedy skoro centimetr tlusté. Ty byly s největší pravděpodobností proraženy zápěstím, protože šlachy v dlani by se roztrhly a hřeb by vyklouzl mezi prsty.

3. Ježíš byl ukřižován v devět ve dne, což odpovídá 15. hodině odpolední, protože den začínal v 6 ráno. Do západu musel být sňat z kříže, protože byla výroční Pascha. Z toho vyplývá, že byl na kříži kolem tří hodin. Zde je očité Janovo svědectví:

Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži, na tu sobotu připadal totiž velký svátek, požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati z kříže. Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: "Ani kost mu nebude zlomena." A na jiném místě Písmo praví: "Uvidí, koho probodli." (Jan 19:31-37)

Přes sobotu, přes Paschu, to znamená, těla nesměla být na křížích po západu slunce. Židé tedy měli naspěch. Vojáci zlámali nohy oběma lotrům, aby se v podstatě udusili a zemřeli co nejrychleji. Lámání noh bylo vlastně "milosrdné" urychlení muk. Ukřižovaný potom jen volně visel a nemohl se podepřít nohama k nádechu a tím i výdechu. Nahromaděný kysličník uhličitý v plících je v podstatě zadusil. Ježíšovi však kosti nelámali, protože byl již mrtev. Ježíš nevydržel tak dlouho jako lotři. Byl natolik zmučen a ztratil tolik krve, že umřel ještě před západem slunce. Aby si vojáci byli stoprocentně jisti, že je Ježíš mrtev, jeden z nich probodl Ježíšovi bok. Tito žoldnéři jistě věděli, vždyť to bylo jejich povolání, jak smrt vypadá a jak usmrtit člověka. Kopí projelo pravou plící přímo do srdce. To uvolnilo krev a s ní vytekly pohrudnicové tekutiny. Ježíš byl jistotně mrtev, než Jej sejmuli z kříže. Ježíš byl téměř jistě mrtev, než mu bylo do srdce vraženo kopí. Je nemyslitelné, aby Ježíš přežil takovou ztrátu krve, asi tři hodiny muk na kříži a probodnuté srdce. Tohle se nedá sehrát, tohle se nedá zkomplotovat.

4. Ježíš byl ovinut asi 40 kg obvazů a mastí, jak bylo u Židů zvykem. Ježíš byl úplně obmotán a napuštěn drahými mastmi myrhy a aloe.

Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl asi sto liber směsi myrhy a aloe. Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s těmi vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. (Jan 19:39-40)

I kdyby jej takto pohřbili, jak by se mohl potom sám vymotat z takového mastného obvazu vážícího až k polovině metrického centu!

5. Ježíšovo tělo bylo takto nabalzamované položeno do hrobu:

...a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesán ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel. (Matouš 27:60)

Připusťme nesmysl, že se Ježíš vymotal z obvazů. Měl by sílu odvalit velký kámen, který zabarikádoval vchod do hrobky? Rozhodně ne lidskou silou. Na pouhé lidství Ježíše Krista však spoléhají všichni skeptici, kteří odmítají vzkříšení Boha, Ježíše Krista.

6. Pilát postavil na žádost Farizejů profesionální stráž římských vojáků. I kdyby Ježíš odvalil tento velký kámen, tak by musel přemoci římskou strážní družinu.

Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první." Pilát jim odpověděl: "Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré." Oni šli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž. (Matouš 27:64-66)