Ježíš Kristus je Bůh.

Nový Zákon začíná rodokmenem Ježíše Krista, že z Marie se narodil Ježíš řečený Kristus- to je pomazaný, Mesiáš. Jedno z nejkrásnějších proroctví Starého zákona je znamení, zázrak narození vtěleného Boha.

Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh). (Izajáš 7:14)

Dívka v tomto verši jasně znamená panna. Panna, která nepoznala muže. Apoštol Matouš tento verš v Novém zákonu rozvíjí a potvrzuje. Spojuje svá prohlášení se Starým zákonem. Snad proto, aby jej tehdejší i dnešní kritikové nemohli obvinit, že si vymýšlí a vypůjčuje si z pohanské mytologie:

To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: "Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel." (Mt. 1:22,23)

Matouš ve svém evangeliu cituje padesátkrát ze Starého zákona. V tomto případě Matouš cituje Izajáše 7:14, kterého jsme si už přečetli. Zopakujme si tento verš, poněvadž jej nepřátelé Bible často používají ke kvazidůkazu, že Marie nebyla pannou:

Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh). (Izajáš 7:14)

Izajáš zde použil slovo "alma" což je mladá žena nebo dívka. Panna je hebrejsky "betula." Marie byla dívka, pravda, ale technicky vzato, dívka nemusí být pannou. Naše kralická Bible přeložila "almu" jako pannu a logicky správně. Matouš totiž Izajášovi velmi dobře rozuměl, že měl Izajáš na mysli pannu. Vždyť v řečtině Izajášovu "almu" přeložil "parthenos," což je panna. A Matouš psal pod vedením Ducha svatého, neboť veškeré slovo je vdechnuté Duchem svatým.

Proč se někteří lidé tahají o slovíčka jako "dívka" nebo "panna," když Matouš pod vedením Ducha svatého vše tak jasně vysvětlil a komentoval? Kdyby počala jenom dívka a ne panna, tak co by to bylo potom za znamení? Co by to bylo za zázrak? Vždyť mladé dívky, ženy přicházejí do jiného stavu přirozenou cestou dnes a denně. Znamení, zázrak je něco mimořádného a to může být jenom panenské početí!

Bůh, Mesiáš, Pomazaný, starozákonní Jáhve v Zacharjášovi o Sobě říká následující proroctví:

Ale na dům Davidův, na toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, vyliji ducha milosti a proseb o smilování. Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad smrtí jednorozeného, budou nad ním hořce lkát, jako se hořce lká nad prvorozeným. (Zacharjáš 12:10)

Bůh zde mluví o Sobě jako o Synu. Už ve Starém zákonu používá slova jako jednorozený a prvorozený! V Novém zákonu se toto probodnutí Boha vyplnilo na Ježíši Kristu. Učedník Jan to plně přiznává, když napsal:

A na jiném místě Písmo praví: ,Uvidí, koho probodli.` (Jan 19:37)

A tentýž Jan napsal Zjevení. Poslouchejme dobře:

Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. (Zjevení 1:7)

Kdo přichází v oblacích? No přece Ježíš Kristus! Kdo byl ve Starém zákonu probodnut? No přece Bůh - Jáhve! Ježíš Kristus je Mesiáš. Tak to potvrzují jeho učedníci.

V dopise Filipským Pavel stvrzuje:

...aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.(Filipským 2:10-11)

Pavel s jistotou potvrzuje, že Ježíš Kristus je tentýž jako starozákonní Bůh z Izajáše:

Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není. Při sobě samém jsem přísahal, z mých úst vyšla spravedlnost, slovo, které se zpět nenavrátí. Přede mnou každý klesne na kolena a každý jazyk odpřísáhne. (Izajáš 45:22-23)

Kolik důkazů potřebujeme, abychom uvěřili, že Ježíš Kristus je Bůh? Nevzdáme se! Důkazů je z Písma tolik, že bychom mohli uspořádat 333 úvah na totéž téma. Není knihy, která by tolik inspirovala jako Bible! Jsou totiž lidé, velmi významní, není jich málo, kteří se domnívají, že jsou křesťané a božství Ježíše Krista popírají! Jsou mezi nimi i velevýznamné osobnosti. Bible však varuje:

Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna.(1. Jan 2:22)

Pojďme však na další bod a prozkoumejme, jak se apoštolé dívali na Ježíše Krista, na Jeho podstatu.

Učedníci uznali Ježíšovu moc jako moc božskou.

Jsou takové nadpřirozené jevy, které může udělat jenom Bůh. A Ježíš měl moc tyto zázraky činit. Ježíš mohl obživit mrtvé. To však nedělal, aby lidi udivil nebo dokonce pobavil. Zázraky konal proto, aby potvrdil Své božství a Svoje evangelium. Nejznámější je obživení Lazara, které popsal Ježíšův učedník Jan takto:

Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!" Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!" (Jan 11:43)

Apoštolé plně uznávali Ježíšovu moc odpouštět hříchy:

...toho (JK) Bůh vyvýšil jako vůdce a spasitele a dal mu místo po své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů. (Skutky 5:31)

Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon. (Skutky 13:38)

Jan potvrdil a uznal, že Ježíš Kristus, Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. K tomu Bible dodává:

Všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co jest. (Jan 1:3)

Ježíš Kristus je Stvořitel,

...neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (Koloským 1:16)

Uvědomujeme si celou vážnost situace, že před dvěma tisíci roky chodil po této zemi Bůh, který stvořil úplně všechno? Toho jsme ukřižovali! Zde někdy lidé namítají, že Bůh je sobec, že stvořil všechno pro Sebe. Ale On o žádné jiné skále neví! Nikdo kromě něho není. Pro koho jiného by potom tvořil než pro Sebe? A to vše nám dal.

On všechno i udržuje pohromadě. Nemůže odejít od Svého stvoření, protože Jeho stvoření není svébytné a spojitě na Něm závisí.

On předchází všechno, všechno v něm spočívá. (Koloským 1:17)

Jak úděsné! Ježíš Kristus, Bůh, byl přibíjen ke kříži a udržoval svojí mocí pohromadě všechny atomy a molekuly kladiva, hřebů, kříže, držel pohromadě všechny molekuly bílkovin ve svalech římských vojáků, držel pohromadě i osobní neviditelný svět, například nenávist farizeů.

...v tomto posledním čase k nám (Bůh) promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. On (Syn, Ježíš), odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese (udržuje) všecko svým mocným slovem.(Židům 1:2-3)

Svatost Boha, Ježíše Krista, by nám měla úplně podlomit nohy! Bůh je Stvořitel všeho, ale učedníci Ježíše Krista veškerou Boží moc přiřkli Ježíši Kristu.

Učedníci ztotožňovali jméno Ježíše Krista se jménem Boha.

Učedníci při dobrořečení a modlitbách zdůrazňovali rovnost Boha-Otce a Boha-Syna Ježíše Krista. Například v dopisech Galatským a Efezským Apoštol otvírá dopis stejně:

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, (Galatským 1:3)

Totéž v listu Efezským 1:2.

Jméno Ježíše Krista se vyskytuje na stejné úrovni s Bohem v takzvaných vzorcích trojjedinosti:

Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého (Matouš 28:19)

Ap. Petrovi to jméno bylo zjeveno, proto dostal ty klíče ke spasení a řekl:

Pokání čiňte a pokřti se jeden každý z vás ve jméno Pána Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete Ducha svatého. (Skut. Sv. Ap. 2:38)

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. (2. Korintským 13:1)

Učedníci nazývali Ježíše Krista přímo Bohem.

Nevěřící Tomáš, když si ohmatal Ježíšovy rány, padl na kolena a nazval Ježíše přímo Bohem.

Tomáš mu odpověděl: "Můj Pán a můj Bůh." (Jan 20:28)

Pavel zase nazývá Ježíše Krista plností božství:

V něm je přece vtělena všechna plnost božství;(Koloským 2:9)

Vtělená plnost božství je vtělený Bůh. Ne kousíček, ale celá plnost božství přebývá v Kristu. Tehdy na Zemi, dnes na nebi!

Pavel v listu Titovi říká naplno nad jakoukoliv pochybnost, kdo je Ježíš Kristus. Víte jak nazval Pavel našeho Spasitele Ježíše Krista? Nazval jej velikým Bohem. Zbystřete:

...a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.(Titovi 2:13)

A v listu Židům je Ježíš Kristus nazván úchvatně - Bohem na trůnu s nejvyššími královskými oprávněními:

O Synovi však: ,Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království. (Židům 1:8)

Apoštol Pavel nám bez okolků sděluje podstatu Ježíše Krista. Než se stal člověkem, Kristus je Bůh. Jeho podstata nebo způsob bytí, jak Pavel vysvětluje, byla rovna Bohu.

Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (Filipským 2:5-8)

Souběžný verš s předešlým učí totéž. Ježíš je člověk, Kristus je Bůh.

On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (Koloským 1:15-16)

Ježíš byl apoštoly nazván odleskem Boží slávy a výrazem Boží podstaty. Ježíš Kristus je ve Své podstatě Bůh.

On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech (Židům 1:3)

Jan nazývá Ježíše Krista ve svém evangeliu Slovem. Slovem Bůh tvořil. My víme, že vše bylo stvořeno skrze Krista, tedy Slovo. Jan toto Slovo přímo ztotožňuje a nazývá Bohem.

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. (Jan 1:1)

Tolik veršů přímo i nepřímo potvrzuje božství Ježíše Krista. Přesto Jej mnoho lidí považuje za člověka - velikého učitele. Ale jak jsme si již dříve řekli, kdyby byl Ježíš jen člověk zplozený mužem, potom by byl buď lhář anebo slabomyslný.