Je praxe římskokatolické církve biblická?

Od narození, až do smrti se tam blahoslaví a odpouštějí hřichy. Ale po smrti tomu je jinak. Učila to prvotní církev?

 Po smrti se pozůstalým slavnostně oznámí, že zemřelý, zaopatřený všemi svátostmi, včetně posledního pomazání, se nalézá v očistci. Od těch hříchů, které mu během života byly stále opakovaně odpouštěny (!), má být očištěn teprve nyní tam. Jaký paradox! Jen tak mimochodem: i očistec je, právě tak jako ostatní učení a dogmata, pouze výmysl. Švýcarský reformátor Huldrych Zwingli k tomu řekl toto: „A protože očistec — tak se totiž nazývá onen klamný ohnivý trest — nemůže být ze Slova Božího dokázán, jak je možné, že jsme tak hloupí, že věříme takovému mdlému a podezřelému žvanění? Vidíme přece, že tytéž osoby, které očistec obhajují a nás učí, jak jej musíme hasit, se zároveň nabízejí jako hasící přístroje. Říkají: Musíš dát peníze; tím se oheň nejrychleji utlumí, jestliže totiž ten, který ty peníze bere, poslušně slouží mše, modlí se a zpívá žalmy, proto vysluhují mše a zároveň natahují ruku po penězích…" (Zwingli Hauptschriften, Der Theologe/Zwingliho Základní učení, Theolog/, II. část, str. 193-194)

Od vzniku této univerzální náboženské instituce bylo zavedeno, učeno a vyhlášeno za dogmata tolik věcí, které nemají s původním křesťanstvím absolutně nic společného. První křesťané neznali voskové svíčky, ani kadidlo a svěcenou vodu. Totéž se týká beatifikace a kanonizace, tedy vyhlašování některých zemřelých katolíků za blahoslavené, nebo takzvaným svatořečením povyšování blahoslavených na svaté a jejich uctívání. Neexistovalo každodenní vysluhování večeře  Páně při mši, vzývání matky Boží a kláštery. Prohlášení neomylnosti papeže v roce 1870,které bylo odhlasováno i přes silný odpor z vlastních řad (jenom v Německu bylo 79 theologů proti a pouze 25 pro), a dogmatu vyneseném v roce 1950, že Marie vstoupila tělem i duší na nebesa. Všechny tyto věci a prohlášení postrádají jakýkoliv biblický základ, neboť v Bibli je napsáno: „A jistě žádný nevstoupil v nebe, než ten, který sstoupil s nebe, Syn člověka, který jest v nebi." (Jan.3:13)

Toto slavnostní vyhlášení papeže Pia XII. musí být zařazeno mezi antikristovská, protože se zcela příčí prohlášení Krista. Marie byla prohlášena za „rodičku Boží" teprve až v roce 431 po Kr. na koncilu v Efezu. Poté jí začali dávat různé tituly jako „matka Boží", „královna nebes", zprostředkovatelka „pomocnice", „přímluvkyně", „matka všech milostí", „matka církve", ale také ničitelka hada" (která rozdrtila hada). Mnohá z těchto označení byla přenesena z Krista na Marii, a proto jsou antikristovská. ON je král, On je prostředník, On je přímluvce; On rozdrtil hadovi hlavu. Jestliže to vše měla činit Marie a být tím vším, co potom činil Kristus a kdo On vlastně je? Je to vtělený Bůh nebo ne? Který řekl: Jáť jsem Alfa i Oméga, počátek i konec, praví Pán, kterýž jest, a kterýž byl, a kterýž přijíti má, TEN VŠEMOHOUCÍ.( Různé zdroje svobodná lidová misie a učení Zwingliho)