Drogy a dnešní mládež.

Přestože v Americe zemře každoročně na drogy a alkohol více mladých lidí než za celých 12 let vietnamské války,umírají v tichosti, aniž by někdo veřejně a masově protestoval a požadoval rychlé a účinné řešení této krize.

Dnes je zcela běžné, že ve školách odpovídá kladně na otázku, zda někdy použili alkohol nebo drogy ne 20 - 30 - 50 nebo 75% studentů, ale téměř 100%. U nás bychom asi dopadli jen o něco lépe, ale i to je jen otázka času, protože dnes i u nás má víc než třetina středoškoláků nějaké drogové zkušenosti. Téměř každý mladý člověk ví, kde může drogy získat.

Odborníci celého světa si marně lámou hlavu a hledají odpověď na otázku, proč tolik mladých, slavných a úspěšných lidí podléhá drogám, alkoholu a sebezničujícím vášním. Společně hledáme cestu z bludného kruhu, ale nikdo neví, kde hledat pravou příčinu této zničující katastrofy. Abychom alespoň částečně pochopili fenomén rostoucího zájmu stále mladších dětí o drogy, musíme nejdříve vybřednout z představ vědeckého materialismu o původu člověka.

Na rozdíl od zvířat má člověk nejen tělo, ale i duši a ducha. Prostřednictvím procesu všeobecného i vyššího vzdělávání jsme mohli rozvíjet svůj duševní a intelektuální život, ale díky evolučnímu učení a ateistickému pohledu na svět vědomí o duchovní kvalitě života upadlo. Církev a Kniha knih, Bible, neměla v naší společnosti prakticky žádné místo ve výchově. Dnes žijí vedle sebe nejméně tři generace a víra v Boha jim vůbec nic neříká.

Kdo z nás měl nebo má věřící v rodině? Dnes již málokdo řekne moje babička byla věřící žena nebo babička mě naučila modlitbu a modlila se za mne. Mnoho dětí vyrůstá v rozvrácených a neúplných rodinách, bez mateřské lásky a otcovské autority. To, že vztahy mezi lidmi i mezi dětmi a dospělými nejsou nejlepší, víme všichni velmi dobře. Jen málokterý z odborníků se zabývá skutečností, že život člověka, ale i dětí, nepodléhá jen tělesným a duševním zákonům, ale hloubku vnitřního uspokojení ovlivňuje především duchovní kvalita života.

Význam slova hřích jsme z našeho života odstranili, ale jeho příčinu a následek smrt, odstranit nedovedeme. Žijeme ve světě, který se podobá márnici. Abychom alespoň trochu zmírnili tuto neradostnou skutečnost, stavíme pro mrtvé hrobky, pomníky a poutní místa, ale oni se v hrobě dál rozkládají a obracejí v prach. Před ostatky svatých a umučených důstojně rozjímáme a místo abychom vzdávali hold životu, vzdáváme hold smrti. Nechceme se smířit s realitou smrti, a proto se klaníme mrtvolám balzamovaných vůdců, obdivujeme mumie staré několik tisíc let.