Co zapřičinilo pád člověka v ráji. Část 1.

V Písmu svatém jsou mnohdy události popsány v obrazech a podobenstvích, aniž by sama podstata byla zviditelněna. Bůh to tak udělal, aby hlubší tajemství Jeho Slova a Jeho spasitelského rozhodnutí byla zjevena a přivedena na světlo pouze skrze Ducha.

 Teprve když porozumíme, v čem spočíval prvotní hřích, objasní se nám smysl a význam osvobození z tohoto pádu skrze dokonalé spasení.   Už pojem „pád do hříchu" dává tušit, co se stalo.

Člověk byl Bohem určen k tomu, aby vládl nad celou Zemí. Pádem do hříchu tuto vysokou

pozici ztratil. Pouze to, že první lidé upadli do hříchu a dostali se tak pod moc satana, vysvětluje,

proč kníže tohoto světa od onoho okamžiku může ovládat lidi i celou Zemi. Prostřednictvím hada

vstoupil odpůrce do lidstva. Nikdo nemůže říci, jak dlouho Adam a Eva žili v nezkaleném,

šťastném společenství s Bohem. Neznali žádnou bolest, žádné utrpení, žádné slzy; neexistovala

žádná nemoc, žádná smrt. Těšili se v bezpečí ráje a žili s Bohem Pánem v blažené harmonii. Ve

večerním chládku je Bůh navštěvoval; bylo to nebe na Zemi. Tak tomu zase jednou bude, až

všechno skončí: „Hle, stánek Boží s lidmi, a bydliti bude s nimi, a oni budou lid jeho, a on Bůh s

nimi bude, jsa Bůh jejich." (Zj.21:3b)

Kníže andělů — Lucifer, který se v nebi povyšoval a pak byl svržen, pokračoval na Zemi ve

svém díle zkázy jako vyslovený odpůrce Boží. Jeho cílem bylo, aby vyrval také Bohem stvořené lidi

ze společenství s Pánem a uvrhl je do záhuby a smrti. Podle Ez.28:12-17 byl v zahradě Eden již

před pádem. Ve zmíněném textu oslovil Bůh skrze proroka přímo satana v králi tyrském. V Písmu

svatém je nám dosvědčeno, že se satan může zmocnit jak lidí, tak i zvířat. Z mnohých lidí posedlých

démony vymítil Pán zlé duchy (Mat.4:24). V Mar.5:9 je řečeno, že ten zlý z těchto posedlých

osobně hovořil: „I otázal se ho: Jak ti říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, nebo

je nás mnoho." Tento člověk nebyl ovládán pouze satanem, ale mnohými zlými duchy.

V zahradě Eden bylo mnoho stromů, také strom života a strom vědění, poznání, ale přesto při

prvotním hříchu šlo skutečně o více než o jedení přírodního ovoce. Mimochodem o jedení jablka

není v 1.Moj.3.kap. řečeno vůbec nic, pouze o požití plodu ze stromu poznání. V 1.Moj.3:7 čteme:

„Tedy otevřeny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali listí fíkového a nadělali sobě

věníků." Stalo se něco strašného, po čem přikryli hanbu své nahoty. Nezavázali si oči a nezakryli si

ústa, oni si zakryli spodní část těla zástěrami, které si sami vyrobili.

Ve zprávě o události v zahradě Eden je řeč o „žádosti očí" a o „svedení". Každý muž a každá

žena ví, v čem spočívá pokušení skrze smyslnou žádost očí a tělesnou žádost. Povšimněme si i

výrazu „had mě svedl". Manželka Putifara, dvořenína faraonova, viděla, že byl Josef krásné postavy

a tváře, „i stalo se potom, že vzhlédala žena pána jeho očima svýma na Josefa, a řekla: Spi se

mnou" - (dle něm. Mengeho překl. Bible: „…na Josefa a chtěla jej svésti"). Později řekla, aby jej

pomluvila: „Nebo přišel ke mně, aby ležel se mnou." (1.Moj.39:7+14) Jestliže děvče nebo chlapec

byli svedeni, pak se určitě nejednalo o „jedení zmrzliny" nebo „pití mléčného koktejlu".

Ve 2.Moj.22:15 je nám výraz „svedl" blíže vysvětlen. „Jestliže by kdo svedl pannu, kteráž není

zasnoubena, a spal by s ní…" Pavel věděl, co se v zahradě Eden stalo, jinak by býval nepsal z

důvodu obav o církev: „Ale bojím se, aby snad, jak onen had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly

porušeny mysli vaše od sprostnosti, která jest v Kristu." (2.Kor.11:3) V souvislosti s prvotním

hříchem píše apoštol: „A Adam nebyl sveden, ale žena svedena jsouc, příčinou přestoupení byla."

(1.Tim.2:14)

Po prvním pádu — pádu do hříchu — ihned po vykonaném činu řekl Bůh Pán Evě: „Velice

rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti…" (1.Moj.3:16) To zcela vyjadřuje,

co se skutečně stalo. Eva neměla s bolestmi jíst, což by bylo logické, kdyby se byla prohřešila ústy.

Dodnes se ještě žádné ženě nenarodilo dítě tím způsobem, že by jedla plody. Bůh Pán věděl přesně,

co se stalo a jak musel trestat. Proto všechny ženy na celém světě rodí děti za normálních okolností

s bolestmi na upomínku prvotního hříchu, jak to Pán řekl.

Kdo se pozastavuje nad slovy „had mne podvedl, i jedla jsem" (1.Moj.3:13), nechť si přečte Př.

30:20: „Taková jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a řekne: Nepáchala jsem nepravost."

Pán odsoudil hada a řekl: „Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky

živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého."

(1.Moj.3:14) Až do tohoto okamžiku chodil vzpřímeně, jinak by rozsudek „…po břiše svém plaziti

se budeš…" neměl smysl. Velmi důležitý je další verš: „Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a

mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu."

Podle svědectví Boha Pána je zde řeč o dvou semenech: jednou o semeni hada a po druhé o semeni

ženy. Pojem „semeno" v celém Písmu svatém znamená potomstvo.

Ďábel sám není schopen ani stvořit, ani zplodit, on je bezpohlavní, padlou duchovní bytostí.

Proto k tomu použil zvíře, které bylo lidem nejbližší a umělo také mluvit. Jak můžeme v

1.Moj.3.kap. číst, vedl had s Evou skutečný rozhovor. Obojí, otázka i odpověď, celá argumentace je

tam popsána. Teprve až po zlořečení se z hada stal plaz a ztratil svou původní podobu.

Rozhovor v zahradě Eden začal známou otázkou: „Zdali Bůh opravdu řekl?" Ještě dnes používá

ďábel tentýž způsob: rozsévá pochybnosti o Slově Božím do myšlenek lidí. Potom Evu zapletl do

argumentů o Slově Božím a mistrně je převrátil. Nakonec následovala veliká lež: „Nikoli,

nezemřete smrtí! Ale… otevrou se oči vaše; a budete jako bohové." To se dobře poslouchalo a Eva

mu sedla na lep. Co jim pak bylo platné „otevření očí" a „poznání, co je dobré a co je zlé", když byli

od Boha odloučeni a vydáni napospas smrti? Od té doby může každý člověk sám posoudit své činy

a ví, co je dobré a co je zlé, co je lež a co je pravda atd. Proto jsou také lidé odpovědni sami za sebe

a u posledního soudu budou souzeni podle svých činů.

V řeckém překladu Bible v 1.Moj.3:1 je o hadu napsáno: „…ho Ofis", což znamená „ten had". V

anglickém překladu je řečeno: „…and he said unto the woman," ve francouzštině zrovna tak: „il did

á la femme," a rovněž i v ruštině: „i skazal zmjej ženě," to znamená: „a řekl on ženě." I v ostatních

jazycích je popisován had v mužském rodě (v němčině je však had ženského rodu — die Schlange).

Pečliví překladatelé vyjádřili správně mužský rod. Podle starohebrejské tradice se pojmem »prvotní

hřích« rozuměl vždy jenom pohlavní styk. Jeden komentátor k tomu píše: „…anděl, hadí jezdec,

vešel k Evě, i ona počala a porodila Kaina." (F. Braun: Blicke ins Wort/Pohledy do Slova/, str.

67)

Lidská povaha, charakter i lidské zvláštnosti jsou, jak známo, dědičné vlastnosti, které spočívají

v chromozómech. Proces dědičnosti probíhá při oplození, při spojení obou buněk. Tak pronikla ta

hříšná, Bohu odporující povaha hada, tedy satana, do lidstva. Satan sám, který uvrhl lidstvo skrze

neposlušnost a přestoupení do smrti, měl moc nad smrtí, proto musel Spasitel přijít v těle, „…aby

skrze smrt zahladil toho, který má vladařství smrti, to jest ďábla, a vysvobodil ty, kteří bázní smrti

po všechen čas života podrobeni byli v službu" (Žid.2:14b-15) .Přemožením smrti získal vítězně

zmrtvýchvstalý Pán obojí: klíče smrti i pekla (Zj.1:18).

Přikázání Boží bylo: „Ploďte se a rozmnožujte se!" (1.Moj.1:28) ON ustanovil manželství a

sloučil první pár. Tragédie spočívala v porušení prvního manželství, v tom smrtelně katastrofálním

smíšení. Všechno se mělo sdružovat a pářit a rozmnožovat podle svého vlastního druhu. Zde však

vznikla bytost, kříženec, za kterého nebyl zodpovědný Bůh, ale satan prostřednictvím hada; nebylo

to tedy původní stvoření. On omámil a svedl Evu, a ta se pak poddala Adamovi. Bůh to tak nemohl

nechat být, neboť to neodpovídalo Jeho původní vůli. Co nevznikne z Jeho vůle, to se také nemůže

s Jeho vůlí ztotožnit a jí se podřídit.

Adam byl náhle postaven před skutečnost, že jeho milovaná, z něj vyňatá a jemu svěřená Eva už

nebyla pannou. Poddala se hadu a pak měla první styk s Adamem. Tak se odehrával první pád. Z

obou spojení, která se uskutečnila krátce po sobě, vzešlo vždy po jednom dítěti: Kain a Abel.

Dodnes se rodí „dvojčata", která pocházejí od dvou různých otců. Dva nejznámější případy se

staly ve Švédsku a Francii. Ve Stockholmu porodila paní Bjoerlen ve stejném dni jednoho

Page 52 of 89

černouška a jedno světlovlasé, modrooké nemluvně. Její manžel se zdráhal platit výživné za dítě,

které zjevně nebylo jeho. Při soudním jednání přiznala paní Bjoerlen poměr s mužem tmavé

pleti.Ve stejný den měla pohlavní styk jak se svým manželem, tak i se svým milencem. V Marseille

porodila paní Duvalle také jedno bílé a jedno černé dítě.

Kdo čte 1.Moj.3:15 pozorně, zjistí, že Bůh Pán ihned po pádu hovořil o semenu, tedy o

potomstvu hada, a semenu ženy. Už od počátku byly nejenom dvě přirozené, ale i dvě duchovní

linie.

Co se týče Kaina, není v rodokmenech Starého ani Nového zákona uveden jako Adamův syn.

Zrovna tak ani Adam není nikdy označován jako Kainův otec. To je také důvod pro to, že sice Eva

je nazvána „mátí" (1.Moj.3:20), ale nikoli Adam otcem „všech živých". Kdyby byl Kain Adamův

prvorozený, byla by mu věnována zvláštní pozornost.

Jestliže v 1.Moj.4:1 je psáno, že Eva po porodu řekla: „Syna jsem přivedla do života s pomocí

Pána," pak si musí každý představit, že tenkrát ještě neexistovaly porodní asistentky a lékaři.

Bolesti byly silné; Adam nevěděl, jak by pomohl. Tedy volala ve svých porodních bolestech k Pánu.

Hned v druhém verši pak čteme: „A opět porodila bratra jeho Abele."

Apoštolu Janovi bylo zřejmě známo, co se stalo v zahradě Eden, neboť píše: „Kain, kterýž z toho

zlostníka byl…" (1.Jan.3:12) Je nemožné, aby tímto „zlostníkem", jehož dítětem podle tohoto

výroku byl Kain, byl míněn Adam. Jan píše věřícím: „…že jste zvítězili nad tím zlostníkem."

(1.Jan.2:13b+14b) Tím je zase míněn satan, který je ve Zj.20:2 označen jako drak, starý had a

ďábel. V Písmu svatém se můžeme dočíst, kdo ten zlostník je, totiž úplný opak Boha, který jediný je

„dobrý". V modlitbě „Otče náš" je řečeno: „I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého."

(Mat.6:13) Satan, protivník Boží, je ten zlý, původce všech věcí zaměřených proti Bohu.

Kain byl plný závisti a žárlivosti; byl prvním vrahem. Satan je vrahem od samého počátku

(Jan.8:44). On ale nevraždil v nebi, nýbrž na Zemi. Je vyloučeno, aby Kain pocházel z Adama, který

byl stvořen k obrazu svatého Boha. Z Boha nemůže pocházet nic zlého. Protože satan přišel

prostřednictvím hada přímo do lidského rodu a strhl jej do záhuby a smrti, proto bylo nutné, aby

Bůh přišel v těle a zbavil nás moci satana. Až spasení lidé převezmou své dědictví, budou, jak to

měl Bůh původně v úmyslu, vlastnit Zemi a budou navráceni do svého původního postavení.

Enoch byl sedmý potomek po Adamovi (Juda,v.14). Kain se nepočítá; Abel byl usmrcen, neměl

tedy žádné potomky. Proto rodokmen pokračuje přes Seta, a tak je Slovo i v tomto bodě dokonalé:

Adam, Set, Enos, Kainan, Mahalaleel, Járed, Enoch (1.Moj.5:5-18; Luk.3:37).