Jób byl muž bezúhonný a bál se Boha. Největší pokušení, kterému čelil a nepodlehl mu, bylo uvěřit nepravdě, že jeho utrpení bylo způsobeno nějakým hříchem.
Jób tomuto pokušení odolal. Jádro celé knihy Jóba vězí v duchovním souboji satana a Boha o tyto dvě otázky: (1) Bude Jób stále tvrdit, že vše, co se mu stane, přichází z Boží ruky? (2) Bude Jób, přestože si je vědom, že vše přichází od Boha, i nadále Boha ctít, milovat, důvěřovat Mu, i když mu nebude jasné, proč na něho Bůh sesílá všechno utrpení? Kniha Jób začíná dialogem mezi satanem a Bohem. Bůh položí satanovi vyzývavou otázku, po které satan hned kontruje:
Bůh se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého." Satan však Bohu odpověděl: "Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit." Hospodin na to satanovi odvětil: "Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj." A satan od Boha odešel. (Jób 1:6-12)
Všimněme si v tomto úseku Písma, že vše, co bohatstvím obdařený Jób má, je od Boha. Nezapomínejme, že i chudoba pochází od Boha. Bůh je ten, kdo bohatství nebo chudobu nejen dává, ale i udržuje. Bez Boží ochrany bychom mohli přijít o vše v příští vteřině. Satan přece Bohu vyčítá, že Jóba chrání. Bůh Jóba ohradil totiž tak, že satan se k Jóbovi nemůže ani dostat, natož aby mu škodil. Satan oponuje Bohu výzvou - sáhni mu na majetek a uvidíš, bude ti zlořečit. Následující verš potvrzuje Boží dopuštění a autonomii:
Bůh na to satanovi odvětil: "Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj."
Bůh odstranil všechny ohrady kolem Jóba, ale ohradu kolem Jóbova života a zdraví udržoval dál. Satan získal přístup a volnou ruku ke všemu, kromě Jóba samotného. Kdo kontroluje vývoj událostí? Satan nebo Bůh? Jistě, Bůh je u režijního pultu, ale od této chvíle má v Jóbově životě podíl satan. Je to Boží ruka, která uvolňuje a směruje satanovu ruku a do poslední podrobnosti dovolí jen to, co na věčnosti určil. Bůh je součástí každé akce, i té, kde pracuje hřích; ale nikdy není součástí hříchu, který tuto akci naplňuje. To, že je nyní vše, co Jóbovi patří a co miluje, v satanově ruce, dává ještě více vyniknout faktu, že Bůh dopustil, aby Jób vše ztratil. Majetek, děti, zdraví, přátele. A jak reagoval Jób?
... Jób povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se a pravil: "Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Bůh dal, Bůh vzal; jméno Boha buď požehnáno." Při tom všem se Jób nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného. (Jób 1:19-22)
Jób ani jednou satana neproklíná, nevyhání jej, nenařizuje a nesvazuje jej ve jménu Boha, nic takového. Jób věděl, že Bůh dal a Bůh vzal. Jób přiřkl všechno svoje soužení Bohu, ne s výčitkami, ale s úžasnou pokorou! Snad ještě bibličtější odpověď by měla být - Bůh dal, Bůh skrze satana vzal. Kdyby totiž Jób řekl Bůh dal a satan vzal, vyvýšil by satana na úroveň Boha. Satan je vždy spokojen, když mu přisuzujeme svrchovanou moc zla. Jedna z největších Jóbových ztrát byla část jeho teologie. Jeho přátelé mu připomněli, že sám rozhlašoval, že Bůh žehná "dobrým" a soudí "zlé". Jestliže je tato teologie bez výjimky platná, jak Jób vysvětlí svoje utrpení? Jóbova teologie to nechápala, stejně jako mnoho věřících i nevěřících nedovede odpovědět, proč Bůh dopouští zlo. Poučme se a buďme jako Jób. I když nevíme, proč na jednotlivce a národy přicházejí veliké zkoušky, věříme, že Bůh přesně ví, co dělá.
Bůh uvolňuje zlo, aby předcházel ještě většímu zlu. Každý z nás by si měl zapamatovat, že všudypřítomný a svrchovaný Bůh vždy ví, jakým způsobem své záměry naplní. Jako křesťané nejsme na světě sami pro sebe, ale k tomu, abychom naplňovali Boží plán, nepropadali malomyslnosti a zoufalství, ale za všech okolností chválili našeho Pána, Stvořitele a Spasitele.
