Člověk Ježíš Kristus.

Hleďte, jaký člověk! Řekl Pilát. ( jan. 19:5)  V Písmu svatém je Pán od Svého narození až do Své smrti popsán tak zřetelně jako člověk, že se s tím mnozí nemohou vyrovnat.

 ON se na tento svět narodil jako každý jiný člověk, byl zavinut do plenek a položen do jesliček (Luk.2:7). ON jedl a pil,

unavil se a spal, plakal a modlil se. Když umíral, zvolal hlasitě tato slova: „Otče, v ruce tvé

poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel." (Luk.23:46) Protože musel zaujmout naše místo, a z

toho důvodu zcela skutečně prožít naše odloučení od Boha, zvolal v zastoupení nás všech: „Bože

můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?" (Mat.27:46) My jsme byli těmi, které Bůh opustil. ON zaujal

naše místo, naše vina a náš hřích byly naloženy na Něj. V tomto okamžiku od Něho Bůh, ten Duch,

ustoupil.

Ovšem v dalším okamžiku, když kopí proniklo do jeho boku a tekla krev pro naše smíření,

naplnilo se slovo: „Bůh byl v Kristu a smířil svět sám se sebou." (2.Kor.5:19) Obojí souhlasí:

nejprve odloučenost, potom smíření.

To vše bylo zapotřebí kvůli hříšnému člověku: „Bůh odsoudil hřích v těle tím, že poslal svého

Syna v podobenství hříšného těla a příčinou hříchu." (Řím.8:3) Jak toto poslání nastalo, je rovněž

popsáno: „Ale když přišla plnost časů, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod

zákonem, aby ty, kteříž pod zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali." (Gal.4:4-5) Pán se stal služebníkem, „samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.

A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže" (Gal.2:7-8).

Jako služebník je popsán v souvislosti s vykonáváním vůle Páně. U proroka Izaiáše je plán spasení

velmi zřetelně ukázán v podrobnostech. Tam nalezneme také pojem „služebník": „Hle, služebník

můj, kterého se podržím, vyvolený můj, v kterém srdce mé má zalíbení: Ducha svého jsem na něj

vložil, ať právo k národům vynáší." (Iz.42:1) V Novém zákoně se toto místo opakuje v Mat.12:17-

21. Tam je psáno: „Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka." A naplnilo se.

V Mat.3.kap. je popsáno, jak přišlo Boží zalíbení na člověka Ježíše Krista: „A pokřtěn jsa Ježíš,

vystoupil ihned z vody; a hle, otevřena jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sestupujícího jako

holubici, a přicházejícího na něj. A hle, hlas s nebe řkoucí: Tento jest ten můj milý Syn, v němž se

mi dobře zalíbilo." (v.16-17) Jeho tělo bylo smrtelné, proto na Něj musel sestoupit Duch, aby

uplatnil právo proměny tohoto těla v nesmrtelnost. Současně se tak uskutečnilo dosazení do služby.

Tak o tom svědčí Petr ve Sk.10:38.

V Mat.17:2-5 je nám ukázána proměna z lidství do božství a k tomu slovu „zalíbení", které bylo

vysloveno v kap.3:17, bylo přidáno „Jeho poslouchejte." Praví synové a dcery Boží Jej

poslouchají, věří evangeliu Ježíše Krista, nechají se biblicky pokřtít a stejným způsobem jako ten

Prvorozený obdrží Ducha svatého. Tím Bůh sám dosvědčuje, že také v nich má zalíbení.

Člověk stvořený k obrazu Božímu byl obdařen svobodnou vůlí, kterou však použil k špatnému

rozhodnutí, a tak se dostal do zahynutí. Protože Bůh stvořil člověka takového, že mohl padnout —

zhřešit, musel On sám převzít zodpovědnost za jeho záchranu. V novém stvoření, které povstalo

skrze Krista, spočívá na všech synech a dcerách Božích Boží zalíbení stejným způsobem, jako to

bylo u toho Prvorozeného. Oni byli z hříšného pádu vyzdviženi a přeneseni do božského stavu. Až

bude dosaženo dokonalosti všech synů a dcer Božích, bude zjevné, že i oni měli svobodnou vůli ke

svému rozhodnutí, ale že se dobrovolně rozhodli pro vůli Boží podle příkladu toho Prvorozeného:

„ne má vůle, ale tvá staň se." (Luk.22:42) a „Abych činil vůli tvou, Bože můj, libost mám." (Ž.40:9)

„Ano i vás, někdy odcizené a nepřátele v mysli, skrze skutky zlé, nyní již smířil, tělem svým skrze

smrt, aby vás postavil svaté, a neposkvrněné, a bez úhony před obličejem svým." (Kol.1:21-22)

„Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze

smrt zahladil toho, který má vladařství smrti, to jest ďábla, a vysvobodil ty, kteří bázní smrti po

všechen čas života podrobeni byli v službu." (Žid.2:14-15) To je nádherná zvěst evangelia Ježíše

Krista, našeho Pána a Spasitele. Zdroj: Svobodná lidová missie.

Autor: Lubomír Vít | pátek 15.4.2011 17:03 | karma článku: 16,08 | přečteno: 1368x