Jedná-li se o víru v Boha a Jeho plán s lidstvem, musíme se obrátit na Knihu všech knih. Výrok ,, nevěřím ničemu a nikomu" je správný jen tehdy, pokud se týká lidí, ale na Všemohoucího a Jeho Slovo se vztahovat nemůže. ON je a zůstane tím jediným věrohodným. Jeho Slovo je naplněná, potvrzená pravda, a proto naše absolutní jistota, která je vyvýšena nad všelikou pochybnost. ON není mrtvý, jak někteří tvrdí, On žije a vše, co má život, žije z Něho. Jeho Slovo je dnes, stejně jako v minulosti, živou realitou. Žádný rozpor není ani v tom, jestliže jeden evangelista píše, že při zmrtvýchvstání byli přítomni dva andělé a hovořili k ženám (Luk.24:4), a druhý, že tam stál jen jeden (Mat.28:2; Mar.16:5), anebo jestliže jsou ukázáni jednou v hrobě a podruhé před hrobem. Všechno souhlasí. Uvnitř Přesto u hrobu šlo o to ukázat, kde Pán ležel. Před hrobem šlo o zvěstování, že vstal z mrtvých. Tak se to tam na tom místě stalo. I když tam byli dva, mluvil z nich jen jeden, a proto jej pisatel obzvláště uvedl. Dík buď Bohu, že neexistovali jenom samozvaní kritici, ale že byli i vynikající muži, kteří nám přesvědčivě ukázali harmonii Písma.
K nim patří i Dr. C. I. Scofield, mezinárodně uznávaný vědec a překladatel Bible, který napsal úvod evangeliím stojící nad všemi pochybnostmi. Kritikové také vůbec nepochopili prorocký charakter Nového zákona. Vyčítají tak například Pavlovi, že se zmýlil ve svém očekávání posledních událostí, protože napsal: „Ne všichni zajisté zesneme, ale všichni proměněni budeme… my, kteří živi pozůstaneme do příchodu Páně…" (1.Kor.15:51; 1.Tes.4:15) Pavel musel psát v přítomném čase, protože Duch svatý, který v něm působil, znal průběh i trvání budoucích spásných dějin. Celý Nový zákon je sepsán tak, že platí v každé době po celý čas milosti a že se může na jeho základě kázat a věřit až do poslední generace, kdy se patřičná místa Bible naplní při příchodu Krista. Tentýž Pavel píše sám o sobě: „…čas rozdělení (dle něm. Mengeho překl. Bible: …čas zesnutí odchodu…) mého nastává. Boj výborný bojoval jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval.
Již za tím odložena jest mi koruna spravedlnosti, kterou dá mi v onen den Pán, ten spravedlivý soudce." (2.Tim.4:6-8) Ostatně vždy existovali lidé, kteří ve své době počítali s příchodem Krista. Kdo to nečinil, nebude mít podíl v prvním vzkříšení, protože v sobě nenosil živou naději. I Martin Luther věřil, že konec je blízko, a počítal s příchodem Krista. Označoval antikrista dokonce jako „koncekrista". Psal: „V tomto roce 1540 je počet roků přesně 5500. Proto je třeba očekávat konec světa, neboť šesté tisíciletí nebude dokončeno, jako nebyly dokončeny tři dny zemřelého Krista." (H. Heinz: Zwischen Zeitund Ewigkeit/Mezi časem a věčností/, str. 137) Kdo v sobě nosil živou naději, ten očekával příchod Krista. Tak je tomu i dnes. Existují lidé, kteří na základě naplňujícího se biblického proroctví s tím pevně počítají také v této generaci. Vrcholem slepotou raněné kritiky je zkreslené tvrzení, že Kristovo proroctví: „Amen pravím vám, že nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou," (Mat.24:34) selhalo. Tím jsou přece myšleni Židé jako pokolení, a ne jedna generace.
Židovské pokolení zůstalo navzdory krutému vraždění zachováno až do dnešní doby, jak to je určeno v Božím spásném plánu a jak to řekl Ježíš. Nepochopili ani citát: „…nezchodíte měst izraelských, až přijde Syn člověka," (Mat.10:23) a zaměnili jej s Jeho n á v r a t e m. Copak nepřišel jako Syn člověka, který chodil mezi sedmi zlatými svícny ve Svém království — ve Své královské vznešenosti, k Janovi na ostrov Patmos? „Hlava pak jeho a vlasové bílí, jako bílá vlna, jako sníh, a oči jeho jako plamen ohně. Nohy pak jeho podobné mosazi, jako v peci hořící; a hlas jeho jako hlas vod mnohých." (Zj.1:14-15)Doslova se tedy naplnilo to, co řekl Ježíš. Slovem Božím můžeme vyvrátit každý argument, kterým má být zpochybněno toto Slovo. Ježíš a apoštolové se nezmýlili, ale učenci a vykladači Starého a Nového zákona kriticky posuzují Bibli se v průběhu náboženských dějin mýlili. Aniž by si toho byli vědomi, až dodnes opakuji a opisují to, co před nimi řekli lidé, kteří podlehli stejnému klamu. Projevují tím však svou nevědomost, pokud se týká Božího spásného plánu. I když byli schopni velmi přesvědčivě vyložit historickou část, totiž chybný vývoj v křesťanství, obzvláště v univerzálním, katolickém náboženství, žalostně však selhávají, jestliže se jedná o Slovo a věci království Božího. Jako biblicky věřící křesťané nemůžeme mlčky snášet, když lidé, kteří nemají žádný přístup k Písmu svatému a v něm skrytému a zjevenému spásnému plánu, za vším kladou otazník, hovoří o největším podvodu a vidí rozpor za rozporem, zatímco si je sami vytvořili.
Historického důkazu existence Ježíše Krista není zapotřebí, neboť On je středem spásných dějin, a ne lidmi zaznamenávané historie. Jestli o Něm psal Josephus Flavius nebo jiný dějepisec, o tom není vůbec nutné diskutovat. O tom psali proroci a apoštolové, neboť tím byli přímo pověřeni, je to věrohodné a dostatečné. Pokud jde o mne, věřím těm, kteří byli u toho, když se něco nadpřirozeného dělo, a podali nám o tom zprávu. Od narození Krista až do Jeho nanebevstoupení existovali přímí svědkové, kteří to viděli a slyšeli. Ovšem dnes, stejně jako v té době, je zamlčováno to, co Bůh nadpřirozeným způsobem koná na Zemi, a to jen proto, že se to neodehrává v etablovaných, tedy státem uznaných a lidmi zřízených kostelech a náboženstvích, proto se to nedostane prostřednictvím nějakého zpravodajství na veřejnost.
Pro věřícího je ale vše dostatečně dosvědčeno a falešné svědky, kteří se ke slovu hlásí velmi pozdě, není třeba poslouchat. Jestliže historikové, kteří se zabývají dějinami náboženství, píší o padělané a zmanipulované víře, pak tím v žádném případě nemohou mít na mysli ranou církev a skutky apoštolů, to znamená prvotní křesťanství a celý Nový zákon. Teprve později vznikla učení a zvěsti -zmanipulovaná a padělaná vyznání, která odporují Písmu svatému.
Zdroj: Svobodná misie.
