Bible. Část druhá. Nový Zákon.

Nový Zákon s 27 knihami vznikl během prvních křesťanských staletí jako„kánon“ – směrnice/pravidla. Nejprve se stalo, co Lukáš píše v úvodu svého evangelia:

 „Poněvadž mnozí usilovali sepsat pořádně vypravování těch věcí,které se u nás staly.” Z těch mnohých zbyli čtyři, totiž Matouš, Marek, Lukáš a Jan. To, co sepsali jako „evangelia“, bylo přijato do biblického kánonu. Oni byli určeni k tomu, aby to, co se v životě a působení Ježíše Krista stalo a je součástí spásných dějin, zanechali následujícím generacím. Každé evangelium má své vlastní ražení. Ve své rozmanitosti obsahují obraz našeho PÁNA a Spasitele, počínaje Jeho narozením až po Jeho nanebevstoupení.

Matouš například hned uvádí důkaz, že narozením Krista se naplnilo proroctví z Iz.7:14: „Proto sám PÁN dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazve jméno jeho Imamanuel” (1:18-25). V kap. 2:1-6 píše o narození v Betlémě a zdůrazňuje naplnění Mich.5: „A ty Betléme … z tebe vyjde ten, který má býti Panovníkem v Izraeli!“

Marek začíná dvěmi starozákonními zaslíbeními, která se týkala služby Jana Křtitele, totiž Izaiášem 40:3: „… Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu PÁNU!“ a Malachiášem 3:1: „Aj, já posílám anděla Svého, který připraví cestu před tváří Mou …“

Lukáš hned v první kapitole informuje o návštěvě anděla Gabriela u Zachariáše v chrámu, který mu předpověděl narození Jana Křtitele, a o navštívení anděla Gabriela u Marie, které oznámil narození Spasitele: „I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha. A počneš v životě a porodíš syna, a nazveš jméno jeho Ježíš (hebr.: Jahshua).“

Jan se vrací na počátek a svědčí: „Na počátku bylo Slovo …“ (Jan.1:1). „… A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi“ (v.14).

Teprve kdo přečte všechna čtyři evangelia, dostane celkový přehled o životě a působení, o službě, o utrpení a umírání, o vzkříšení a nanebevstoupení našeho Spasitele jako vrcholu spásných dějin, jak to bylo předpověděno již ve Starém Zákoně. Po evangeliích následují „Skutky apoštolů“ původní církve, potom dopisy apoštolů a nakonec „Zjevení Ježíše Krista“, které apoštolovi Janovi bylo dáno na řeckém ostrově Patmos.

Nejprve se evangelia a dopisy apoštolů četly v lokálních sborech a předávaly dále: „A když bude přečten u vás tento list, postarejte se o to, ať jest i v Laodicenském sboru čten; a ten, který jest psán z Laodicie, i vy také přečtěte“ (Kol.4:16)  Zvěstování šlo do celého světa, jak přikázal PÁN v misijním pověření. Až do vynálezu knihtisku v 15. století se ty texty stále přepisovaly rukou. Při překladech do jiných jazyků došlo k rozdělení do kapitol a potom k rozdělení do veršů. Ještě jednou nechť je zdůrazněno, že nejde o porovnávání různých překladů- jakkoli jsou icenné- které nám dávají jasno, nýbrž že jen Duch Boží zkoumá hlubiny Boží (1.Kor.2:10) a uvádí do vší pravdy.

 (Jan.16:13). Litera, psané Slovo, se nám musí stát zjeveným, živým Slovem. Slovo Boží zůstává na věky (1.Petr.1:25; Iz.40:8). Slovo Boží zůstává na věky (1.Petr.1:25; Iz.40:8).

Kdo skutečně věří, uznává potvrzené Boží Slovo My se ptáme, a Bůh odpovídá Svým Slovem: Co nám má Bůh říci skrze Starý Zákon?

 Co nám Bůh daroval skrze Nový Zákon? Co je pravá víra a co je falešná víra? Je etablované křesťanství, jsou ty mnohé kostely církví Ježíše Krista? Všem, kdo se zabývají tímto tématem, je známo, že ve Starém Zákoně byla dána zaslíbení, která se v průběhu novozákonního času spásy naplňovala. Je také známo, že Svaté Písmo je v průběhu křesťanství rozdílně vykládáno. To začíná již prvnímveršem Bible a končí tím posledním. Zde má být poukázáno, že Bůh je opravdu jen ve Svém originálním Slově a skrze ně mluví k nám, a jak ten nepřítel se jako Boží protivník vloudil skrze výklady a podvedl lidi náboženským způsobem. On je ten první překrucovatel Božího slova, který se, jak čteme v 1.Moj.3, postavil před Evu se svými argumenty: „Copak Bůh opravdu řekl …?“ Zasel pochybnost a tak zapříčinil pád do hříchu, to oddělení od Boha. On stále ještě to, co Bůh řekl, zpochybňuje a dává tomu vlastní výklad. Ovlivňuje, kde jen může – dokonce na teologických katedrách – sytí intelekt těch vědychtivých, kteří rádi jedí ze stromu poznání, přesto, že to stále ještě má za následek duchovní smrt.

Cenné porovnání....

Septuaginta překládá hebrejské slovo »Elohim«, které stojí v Bibli od1.Moj.1:1 celkem 3526krát a v naší je uvedeno jako »Bůh«, jako »Theos« a slovo »Jahweh«/JHWH, které je v našich Biblích od 1.Moj.2:4 napsáno4024krát jako »PÁN«, tím »Kyrios«. Slovní spojení »Elohim–JAHWEH«/“- Bůh ten PÁN“ nacházíme v Bibli 6356krát.