Ta závěrečná věta je nejlepší.

Děkuji za reportážičku...blázince jsou atraktivní, někdy i blázni. Do Bohnic občas zavítá jedna moje kamarádka, a když jsem tam byl za ní (2012?) zase jsem si připomněl, jak je tam příjemně ..krásný kostel, krásné stromy...ticho, klid. Když jsem tam byl poprvé na návštěvě (1977 asi), připadalo mi to jako ráj. No, to je ten pohled zvenku, uvnitř by se mi asi nelíbilo. Zaujalo mě, že pacienti dnes klidně odejít za plot na kafe a že uvnitř byli koně - chvíli jsme na ně terapeuticky koukali, možná tam ještě jsou. - Jinak že se doktoři podobají svým pacientům je vlastně logické - člověk je zvyklý se přizpůsobit svému prostředí. Na vojně jsem taky hodně mluvil sprostě, protože se tam tak mluvilo apod.- Zaujalo mě, že pacienti na vašem oddělení jsou náruživí kuřáci a sprostě nadávají - tím se podobají bezdomovcům, ty bez žvára těžko vidět, i když nemají nic, musí hulit (a pití krabicového vína nemluvě). Jestli tam není nějaká spojitost? Co myslíte?

Tou atraktivností jsem myslel filmy - třeba Přelet nad kukaččím hnízdem apod. Docela zajímavý je i životopisný film o Jungovi - teď mi vypadl název, ale je to na youtube.

Nikde jsem nepoznala tolik normálních lidí jako na psychiatrii.

Pochopitelně. Každý se cítí nejlépe ve své komunitě.

Hezký článek, karma.

Občas se mi stane, že mě někdo v diskusi pod článkem pošle tam k vám. Zatím jsem k těmto doporučení zůstával hluchý, ale možná bych to měl napravit.

děkuju moc

Já dělím lidi na blázny a roboty, a taky se hrdě hlásím do první kategorie.

Souhlasím. Já se svou nemocenskou "na hlavu" mám taky pocit výlučnosti :)