Poručík Hamáček, svobodník Halík, kouzelník Pavel ...

Když byli dnešní 50níci mladí, žilo se od Vítězného Února k Auroře. V srpnu bylo SNP a v říjnu znárodnění. Dneska je všechno rychlejší a teplejší, takže po tankovém Srpnu je hned Listopadové díkůvzdání, „že můžeme.“ Komu ? A zač ?

Starší člověk může srovnávat, leč dítě jaksi nemá s čím. Nezbývá než dětem řádně a dokola vysvětlovat, jak to tenkrát bylo, aby nám rozuměly a byly vděčné.

Problém je, že měřítko se všelijak posouvá. Gottwaldovi soudruzi byli v 80.letech důchodci, a už jich moc nezbylo, protože tenkrát to měl 60ník „za pár.“ Jejich rok co rok omílané vzpomínky na Fučíka, osvobození, vítězný Únor a porážku reakčních živlů v Srpnu byly nuda. Mladého spíš zajímá, co je dnes, a to byla bída. Mercedesy, Fordy, Simky jezdily jen po Barrandovských ateliérech, na ulicích byla špína a když vyhořel Harmanec, byla nouze i o hajzlpapír. Joj, to byly kruté časy nesvobody !

Čas oponou trhnul a Vítězný Listopad bude hnedle tak dávno, jako tenkrát když Stalin natáh bačkory. Leč, hrdinové revoluce svoje hvězdné chvíle nezapomínají, neboť je třeba si připomínat, kde se tady vzali, aby se někdo nedivil. Tak vyprávějí, jak porazili komunisty. Jak nebyly banány. Jak přijely tanky.

Jó, nuda je po tolika letech pořád stejný prevít. Hrdina 3.odboje na turné dostane nějakou tu výslužku, školáci přednášku odzívají a rejpal dostane poznámku. Proč ? Protože se blbě ptá : Proč nám o hrůzách komunismu vypráví nějaký bývalý komunista ? Proč nám lampasák vysvětluje svobodu slova ? Jak poznám, jestli je tenhle soudruh lepší a tamten komunista horší? Jaký je rozdíl mezi tehdy a nyní, když dvojí metr, lež, pokrytectví a nespravedlnost vypadá tak stejně, jen se o tom nesmí mluvit ?

Pro dítě je rozdíl mezi pravěkem, 30letou válkou, 2.světovou válkou nebo tím vaším Listopadem nic moc. Kdo si dnes vybaví, kdo to byl Hamáček, ten s tou mikinou ? Koho ještě zajímá Msgr. Halík ? A kdo bude za 5 let vědět, co to bylo za gumu na Hradě ?

V Černých baronech od Švandrlíka je najdete. Všechny pohromadě a je to aspoň legrace.

Ale když se v téch lžích a nesmyslech sami nevyznáte, nečekejte, že vám děti poděkují.