Knížka s hořícími vlasy

Budou někdy odškodněny oběti války proti drogám? Dočkáme se supravodivosti? Porozumíme řeči zvířat a zažijeme, jak Evropu vnímá červotoč, veverka nebo pes? Příští rok asi ještě ne. Ale můžete si to přečíst už teď - euronovela Pleonasmus, vydal Divus 2000.

První rozsáhlá próza autora komiksu "96 hodin u Vokouna na statku"

Po úvodních několika stranách, ve kterých se ještě čtenář může zachytit křovisek reality, se dostáváme do kómatu autora a futuristických vizí Evropské unie mezi nádražím, hřbitovem a neznámým knížectvím Herlach.

I když se zdá že po všech změnách pohlaví a transmutacích se někteří hrdinové probouzejí
z mrákot čtenář je již knihou pozřen k smrti (nakladatelovo oficiální  intro)

Hrdina příběhu právě odjíždí z místa činu, kde byl zlikvidován jeho spolupracovník jako identifikovaný terorista. Dovídá se to z rádia ...
„...takže se shodneme na tom, že teror byl, je a bude. Můžeme se těšit na nějakou další úspěšnou akci?...“

Snažej se v posluchačích vyvolat dojem, že ty politováníhodné policejní sbory, které lze spatřit v uniformách na ulici, mají nějakou schopnost jednat a zasahovat pro dobro Celku!
Legionáři a dobrovolnický milice. Křižáci, eskadry smrti, černá sotňa, šerifové.

Občanská Společnost by nebyla svorná, kdyby bránila invalidům se ozbrojovat.
Mě přece nemůžou nutit k amputacím, ablacím, enukleacím a resekcím!
Žádnej strach. Nepochopili, jak jsme začali čistit peří. Nerozluštili techniku vypínání deček.

Souvisí potom nábytek se zločinem?

Prapodivné rakety letí pomalu. Křižují a mizí. Azurový svazek udržuje rychlost mý dodávky. Exploze? To bych hádal. Nevybuchly. Zato nad okrajovým sídlištěm to palčivě srší, stříbrné hejno úhybem vrhlo ohnisko do skla. Zkrat mi vytlouk na chvíli zrak. Praskání výbojů všude kolem, to jeden ví, že nemůže dělat nic.

Najednou jakoby padly žaluzie, mladej borovej les. Kupodivu, nehledě na hustou výsadbu vrčí mezi sosnama mračno helikoptér. Maskované trupy se šinou tak nízko, piloti by klidně mohli kráčet mechem krytí vejvratama, mávat prutem vysílačky.

Skákavé granáty ozařovaly kluzkou vozovku. Urvané listy vrtulí rotovaly po vrstvě skloviny, bylo zřejmé, že vrtulníky libovolně stoupají a klesají ze zdánlivého podzemí. Vrhnul jsem se do díry po spolujezdci. Tam už se nezaměří!

Koukám, že než dojedu na viadukt, prohlodá mi nějakej rotor podvozek , každopádně hrozí rozsekat pneumatiky. Taková zajížďka? To ne. Teď jsem nad nádražím.

Vypínám povinnou navigaci,čelní sklo hasne, beru volant, projíždím starou pumpou, za myčkou hup přes obrubník a na neutrál chrastím do houští.

Trak nechám u dědka s peřiňákem, zda - li dojedem? Snad ne špión? Okýnkem skočil dozadu králík.
Nemůžu pro tebe nic udělat, začalo to drncat po svršku, posraná šotolina. Koleje zarostlý pelyňkem po pás. Vydrž, vydrž! Abych něco viděl, musim vykouknout bokem. Někde bude perón.

Králík v zrcátku zavřel oči. Fuj!

Strhnul jsem to . Zprava duní zničující kolos. Nedovedu si představit mrtvější masu hmoty: neosvětlenej nákladní vlak.
Jedu dál podél monstra. Neni to kýžená platforma. Samá zkurvená výhybka a návěšť. Čekám až to přejede.

Vynořujou se kontury lokomotiv zakleklejch na startu zastavenýho závodu. Hala se tíhou propadá. Paráda. Vjezdem na nástupiště se stanice pompézně rozbřeskne.

Nádražácká holoprodukce je podstatně levnější než pokus o údržbu. Hlavní nádraží, muzeum. Nahazují mašiny, čoud, pára. Traťmistr oťukává kola. Jiskry hýří. Houmles se kutálí do podchodu a uhasí na sobě noviny. Kelímky s netečnými důchodci. Skauti pod vlajkou ve staniolu. Děvky. Vágus dělá anketu, čekárna je plná larev, maškar a lemurů, kteří nikdy nikam neodjedou. Příjezdy. Odjezdy, nadmořská výška. Složení nádražní špíny. Naučnou stezku nádražím uzavírá honička s nádražní ostrahou.
Po nadchodech jezdí upoutávky: Navštivte úschovnu.

Dnes dražba...

Levnější jsou Okřídlený kola. Představu o nádraží , fazetách tváří, anonymních vlacích a mocných lokomotivách, vydá modrý halucinogen.
Jsem z haly venku . A na mizině! Pokuta za vybočení z navigace a nekoupil jsem si perónku. Na kontě mám nulu. Nepřidali mi zpoždění jako bonus?

tak tohle je oficiální ukázka z euronovely Pleonasmus

https://www.divus.cz/divus/cz/publikace.php?kat=proza&id=2

Co bych k mé první knize na úvod dodal?

Obecně asi tolik: Pleonasmus se odehrává se v do jisté míry v eurooptimistickém duchu - technické předpoklady eurooptimismu zde znamenají supravodivost, možnost dopravy po supravodivých vláknech i teleportem, euroobčané jsou od narození vybaveni implantátem tzv. biodou, která v duchu New Age umožňuje komunikaci s celým živým vesmírem. Evropu řídí Umělá Inteligence, panující režim se jmenuje Euforie a občané spolu komunikují ve virtuální Občanské společnosti a každý platí daně historickému celku, který si zvolí za svoji vlast. Každý občan Unie má nárok na nesmrtelnost! Respektive ochranu proti násilné smrti, protože pokročilá technologie umožňuje (skoro) dokonalou replikaci těla a osobnosti na podkladě zachovaných zlomků. Aktuálně také m.j. probíhá odškodňování obětí války proti drogám.

Problém je, že na to všechno nějak nejsou peníze.

A tak není divu, že do takového ráje na Zemi se snaží z vnějšího světa snaží dostat imigranti za každou cenu - jediný způsob je prolomit unikátní pachový kód, který má k dispozici každý rodilý nebo adoptovaný Euroobčan jako vstupenku do ideální demokracie. Když si naši hrdinové všimli, že zvlášť mezi důchodci přežívajícími v patogenních zónách (kterých je plná Evropa) nejeví o virtuální komunikaci v Občanské společnosti valný zájem, začali šikovní chemici vstupenky do Euforie od důchodců nakupovat a mimoevropským zájemcům o demokracii a život věčný prodávat.

Koho zajmá víc, nechť si Pleonasmus s unikátní obálkou od přední umělkyně Veroniky Drahotové pořídí.