Eurobača a jiné pohádky

Žil byl na Beskydech bača a ten choval výstavního irského vlkodava. Jednou spolu odjeli na výstavu psů a doma nechali starého salašnického berňáka. Bernský salašnický pes si spokojeně pustil televizi a otevřel ledničku.

Protože byl vlkodav opravdu krásný, chlupatý, dobře živený, měl dlouhé, jiskrné chlupy, ostré zuby, blyštivý zrak, fajn povahu a nejlepší papíry, dostal na výstavě zaslouženě zlatou medaili a navrch zvláštní cenu poroty za to, že žere jenom vegetariánské granule z mletých cvrčků, molů a potemníků.

Když se bača s vítězem vrátili do salaše, zjistil, že mu vlci potrhali skoro všechny ovce a všechna jehňata. Starý berňák krčil rameny, protože absolvoval na cvičáku školení z programu EU „Vlci vítejte,“ takže se do dění v kotári nepletl. Bača ho pohladil, sedl k počítači, napsal si do Bruselu o dotace a dostal je.

„A to je, milá medvíďata, celá pohádka,“ zívla stará medvědice.

„Ale to je nějaká krátká pohádka !“, protestuje Rumla.

„Ještě !“, škemrá Dumla.

„Prosím, mámo, to není celé, že ne?“, žadoní Mumla.

„Tak dobře. Není. Bača se vykašlal na ovce a začal podnikat v agroturistice. Zažádal si o dotace, dostal je a na kotári zřídil golfové hřiště, sjezdovku a rozhlednu. Tu mu jednou v noci přišli vypálit dezoláti, že prý je drahý mlíko a sejry a máslo. Ale bača byl pojištěný, takže se vlastně zas tolik nestalo. Zažádal si o Novou zelenou větrnou, místo rozhledny postavil vrtuli a měl vyděláno. Jestli neumřel, tak bere dotace doteď.“

„No to je ale nuda“, diví se Mumla.

„Tohle není žádný šťastný konec !“, prská Dumla.

„Ještě kousek !“, navrhuje Rumla.

Stará medvědice unavená celodenním přehrabováním kontejneru zívá na celé kolo, ale co dělat: „No a ta vrtule dělala hůůůůůůůůůů hůůůůůůů hůůůůůů a ten vlkodav se z toho zbláznil a skočil do studny a utopil se.“

„Ha, ha, ha ! Ha, ha , ha !“ smějí se vesele medvíďata.

„A co ten starý bernský salašnický pes? A co se stalo s těmi ovcemi ?“

„Dostal ptačí chřipku a odvezli ho do kafilérie“, zívá stará medvědice.

„A ty ovce?“

„Ty už byly v kompostu. Jdeme spát.“

„Ještě tu o medvědím ráji, mámo!“, nedá se Mumla.

„Mámo, ještě!“, nedají se medvíďata.

„Zase?“, mručí stará medvědice. „Tak jo. Za sedmero horami, sedmero řekami je ráj. Rostou tam borůvky velké jak celer, houby jako škodovka a obří včely velké jako plechovky od koly bzučí jak mixér. Medu je tam tolik, že teče po silnici, a nic tam nejezdí, protože lidi tam nesmí !“

„To je super!“, raduje se Mumla a Rumla tleská tlapkami.

„Jak je to možné?“, diví se Dumla, jakoby to ještě nikdy neslyšel.

„No protože tam bouchla atomová elektrárna !“ , směje se stará medvědice.

„Hahahaha,“ smějí se vesele medvíďata.

„Až budu velký, pojedu do Černobylu!“, těší se Rumla, Dumla i Mumla.

Dobrou noc.