Zpráva ze sudetoněmeckého setkání, někteří Češi myslí rasisticky

Odpůrci sjezdu projevovali předsudečnou nenávist založenou na kolektivní, dědičné vině, obviňovali skupinu obyvatel za počínání domnělých předků. Bylo to stejně iracionální jako útoky antisemitů vůči židům, že zabili Ježíše.

Sudetoněmecký sjezd v Brně zakončila v pondělí 25. května 2026 pieta v Kounicových kolejích, místě nacistického věznění, mučení a vražd v letech 1939-1945. Od května do září 1945 se toto místo stalo dějištěm stejně hrůzné české msty.

Než budete text číst dál, řekněte prosím nahlas desetkrát „sudetoněmecký“ a „Sudety“. To jako mentální rozcvičku, abyste nepodlehli pod kůží zažranému klišé „soušky úči“ a čtyřicetileté komunistické propagandy používající tyto výrazy k dehonestaci nepřátel.

Na začátek je nutné si položit otázku, co se v důsledku konání Sudetoněmeckého srazu v Brně vlastně stalo? Přišel někdo o dům či 81 let staré peřiny, hrnce, příbory? Odvezli si naši Sudeťáci do Německa Pražský orloj? Byly zrušeny Benešovy dekrety nebo se tento krok připravuje? Hajlovalo se, vlály prapory se svastikami, hrála se na brněnském Výstavišti nacistická hymna Horst-Wesell-Lied? Je Říp o metr či dva menší? Pochcípali blanickým rytířům koně? Ne, nic z toho se nestalo, tak jak to bylo naprosto jasné od samého začátku.

Co na politické úrovni? Současná vládní koalice protlačila poslaneckou sněmovnou ostudnou výzvu (Andrej Babiš pro to co spískal zbaběle nehlasoval) za zrušení sudetoněmeckého setkání a k odsouzení „projevů historického revizionismu, relativizace nacistických zločinů a zpochybňování poválečného právního a majetkového uspořádání České republiky“.

Jedna věc je povykování demonstrantů, kteří se necítí vázáni morálkou, etikou, slušností, ale v mantinelech trestního zákona si mohou vytahovat z minulosti co chtějí. Jenže pro vládní politiky platí úplně jiná pravidla. Ti jsou povinni dodržovat mezinárodní závazky České republiky. Zmíněné usnesení parlamentu, které straší minulostí, odporuje Česko-německé deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997, stvrzené parlamenty obou zemí (takže vidíme, že český parlament neguje, co český parlament schválil). V Deklaraci se kromě jiného uvádí: „Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění… Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.“ Vytahováním sudetské karty vládní koalice postupovala proti Deklaraci.

A zase se vraťme k otázce, zda proběhlo něco z toho, co je obsahem „dezoparlamentního“ usnesení? Došlo k relativizace nacistických zločinů a zpochybňování poválečného právního a majetkového uspořádání České republiky? Jednoznačně nedošlo. Takže věc jde shrnout tak, že reprezentanti davu hráli v parlamentu divadlo pro dav.

Co se týká náměstí a ulic, tažení „dezoscény“ proti sudetoněmeckému sjezdu bylo rámováno následujícími „argumenty“:

1) počínání sudetských Němců (německy mluvících Čechů) do září 1938, resp. do 15. března 1939, (jinak chtít trestat hlasování ve volbách pro SdP, v té době čs. úřady povolenou politickou stranu, je stejné jako chtít dnes trestat voliče Komunistické strany Československa z doby před rokem 1989),

2) účast některých konkrétních sudetských Němců v letech 1939-1945 v nacistickém represivním aparátu, kde páchali válečné zločiny,

3) nacistická minulost zakladatelů či některých představitelů Sudetoněmeckého sdružení, kteří byli jeho členy nebo vrcholnými představiteli v poválečné době,

4) konspirační teorie o sudetoněmeckém sjezdu jako přípravě na zrušení (prolomení) Benešových dekretů a z toho hrozící vracení majetku, který byl na jejich základě získán českými občany,

5) oprávněnost nenávisti z důvodu „krevní msty“, která nezaniká ani po desítkách let a stíhá další a další německé pokolení; pro některé lidi je i v roce 2026 normální mstít se za válečné zločiny mírovým vražděním bezbranných, nevinných žen, dětí a starců a tyto „mírové“ zločiny schvalovat. Tak jak to již v dějinách bývá, ti co kapitulovali v září 1938, a odpovědnost za měli od Eduarda Beneše, přes generalitu, celou armádu až po posledního občana, v roce 1945 v sobě náhle objevili „odvahu“ vraždit bezbranné civilisty. A ještě ty vraždy vydávali za správnou věc a jejich potomci v tom pokračují i dnes.

Proto je některým lidem nepříjemný pohled na Ukrajinu, která se 24.2.2022 rozhodla bránit. V jejím odhodlání vidíme naši minulou zbabělost. Poměr sil mezi nacistickým Německem a Československem byl v roce 1938 stejný jako mezi Ruskem a Ukrajinou v roce 2022. Ne, neplatí ufňukané „oni nás všichni opustili“ a „nám by nikdo nepomáhal“. Pouze projevená vůle bránit se získává spojence.

Je šokující, že 81 let po válce se v české společnosti nedostavila obecná sebereflexe viny za české poválečné zločiny. Němci se stále omlouvají, ale část Čechů stále nepřipouští vinu za poválečné vraždění. Zdůrazňuji, nebyli vražděni váleční zločinci, ale neviní lidé, a to po skončení války.

Dejme si pozor na to, co si přejeme. Může se nám to splnit. Pokud budeme stále vykřikovat, že pro nás civilizovaná pravidla neplatí tudíž, že princip msty je oprávněný, potom si Češi svým poválečným vražděním užili své, účty jsou vyrovnány. Němci se již za válečné hrůzy nemusí omlouvat, nic hradit, na nic přispívat. Podle mě to dřív nebo později takto dopadne, protože německou společnost přestane bavit hrát roli viníka. Zcela určitě se tak stane po nástupu AfD k moci. To by bylo divení, že?

Dovolím si zmínit, že existuje § 365 trestního zákona, schvalování trestného činu. Ten říká, kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo kdo veřejně vychvaluje pro zločin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

Jak uvádí JUDr. Ondřej Preuss, Ph.D. v článku „Schvalování trestného činu aneb pozor na to, co píšete na internetu“ a jak se učí v základech práva schvalování trestného činu je špatné a trestné z několika důvodů:

Podněcování k dalším trestným činům: Podněcování nebo schvalování trestného činu může vést k tomu, že další lidé budou inspirováni k páchání podobných činů. Pokud lidé vidí, že někdo schvaluje nebo dokonce oslavuje trestný čin, mohou získat dojem, že takové chování je přijatelné nebo dokonce správné.

Ochrana veřejného pořádku a bezpečnosti: Veřejné schvalování trestných činů může narušit veřejný pořádek a bezpečnost. Může vést k nepokojům, násilí nebo k šíření strachu mezi obyvatelstvem.

Psychická újma obětem: Pro oběti trestných činů a jejich blízké může být velmi traumatizující vidět, že někdo schvaluje nebo oslavuje jejich utrpení anebo podporuje podněcování k podobnému chování. Trestání těchto projevů pomáhá chránit oběti před další psychickou újmou a ukazuje, že společnost stojí na jejich straně.

Udržování morálních a etických standardů: Tím, že společnost trestá schvalování trestných činů i podněcování, dává najevo, že určité chování je nepřijatelné a neslučitelné s morálními a etickými standardy.

Prevence normalizace kriminality: Pokud by bylo schvalování trestných činů a podněcování tolerováno, mohlo by to vést k normalizaci kriminality. Trestání těchto projevů tak pomáhá předcházet tomu, aby se trestné činy staly běžně akceptovanou součástí života.

Takže je to jednoduché. Někdo někoho zavraždí a druhý bude tento čin slovem nebo písmem schvalovat. No a nastupuje ust. § 365 trestního zákona.

V duchu výše uvedených pěti bodů se nesly výkřiky demonstrantů, nápisy na transparentech i tiskoviny (jejichž obsah si nezadal s Protokoly sionských mudrců), které rozdávali čeští nacionální socialisti účastníkům veřejným shromáždění spojených s programem sněmu.

Všech pět výše uvedených důvodů útoků proti sudetoněmeckému sněmu jsou ale hlouposti, které nemají žádnou relevanci. Od konce 2. světové války letos uplynulo 81 let. Čas nejde obelstít, přímým vyhnaným bude v současnosti 81 a více let. V období 1939-1945 byli dětmi. To pomíjím, že návštěvníci sjezdu nemuseli být „sudetského původu“, mohli do Brna přijet jen tak. Žádný z účastníků sudetoněmeckého setkání tedy nenese trestněprávní, politickou, morální vinu na událostech 2. světové války. Již v římském právu platilo, že odpovědnost se vztahuje zásadně na toho, kdo jednal. „Suae quisque culpae reus est“. Každý odpovídá za svou vlastní vinu.

Vezměme si normální Němce, co ocitl v Brně na sudetoněmecké folklórní slavnosti. Jak se měli cítit před davem plným nenávisti? Jak by se cítili Češi při výletu do Německa k uctění zavražděných v koncentračním táboře, kdyby okolo povykovaly skupinky Němců s výkřiky „táhněte, my jsme tady doma“, „leze nám sem pakáž“.

Musím říci, že průběh setkání Němci hodnotí kladně, i když já jsem se za to co se dělo styděl. Tak snad dva ohlasy:

„Německá média informovala nejen o protidemonstracích, ale také o srdečné sounáležitosti Čechů se Sudetskými Němci během tohoto víkendu v Brně. Věříme, že polovinu návštěvníků Dne Sudetských Němců v Brně tvořili čeští občané, kteří se nenechali ovlivnit.

Moje žena a já jsme setkání s českými občany a otevřené rozhovory vnímali jako příjemné a povznášející. Byla zde také cítit upřímná snaha o smíření.“

Druhý názor.

„V zásadě bylo velmi potěšující, že se v Brně sešlo tolik lidí. Nikdo nepočítal s tak velkou účastí. Vydali se na cestu smíření a spravedlivého vyrovnání mezi oběma stranami. Jen tak se podaří vypořádat se s hříchy minulosti na obou stranách – jde zde především o mladou generaci. MeetingBrno je v tomto ohledu dobrým příkladem, stejně jako prohlášení Sudetendeutsche Jugend – zejména v projevu v Brně. To vše je velmi důležité, aby se v Evropě, a zejména ve střední Evropě, již nikdy neopakovaly takové nelidské činy.

To si levicoví radikálové – ať už v českém parlamentu, nebo u nás zejména u Zelených a levicových socialistů, stejně jako u komunistů – dosud neuvědomili, přičemž ve všech zemích existují i někteří pravicoví extremisté, kteří si stále myslí, že tu stále panují nepřátelské city. Tyto názory jsou více než zastaralé a měly by již dávno patřit minulosti“.

Co z argumentů, co použila dezoscéna (a je zachyceno výše pod body 1-5) na německé návštěvníky přiléhá? Co si Němec či Němka chtěli odvézt z Česka a jaké majetkové nároky uplatnili vůči státu nebo českým občanům? Nesou tito Němci vinu za činy svého dědy, pradědy? Co tito němečtí návštěvníci způsobili trestuhodného, čeho protizákonného se dožadují?

I kdyby v něčem přestoupili české zákony, jakože se tak nestalo, k řešení jakéhokoliv problému jsou státní orgány, a ne pouliční dav. Přece jenom, již nejsme v květnu 1945, tak jak by si to někteří novodobí rádoby „odbojáři“ nebo jak je moderní říkat „bojovníci za svobodu“ přáli.

Co vím, česká policie nezadržela žádného německého účastníka setkání za porušení § 355 trestního zákona – hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob ani § 356 trestního zákona – podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.

Naproti tomu na české straně odpůrci sjezdu projevovali předsudečnou nenávist založenou na kolektivní, dědičné vině táhnoucí se přes pokolení, na obviňování skupiny obyvatel za počínání domnělých předků (pochybuji ale, že přijeli nějací vnuci nebo pravnuci válečných zločinců). Bylo to stejně iracionální jako útoky antisemitů vůči židům, že zabili Ježíše, prováděli rituální vraždy, tráví studny, chtějí ovládnout svět, hospodářsky zotročují zemi, kde žijí…. Většina normálních vzdělaných lidí zná antisemitské kydy používané v historii k pronásledování židů.

Přidejme si k tomu všemu malování svastik na památníku v Pohořelicích (šlo o hanění památky 1700 nevinných lidí, kteří zemřeli při Pochodu smrti z Brna), rušení piety za deportované židy, které se odehrálo v Brně na V. nástupišti, mávání bolševickými a ruskými prapory a není pochyb, že proti sudetoněmeckému sjezdu se stavěli nacisté, bolševici, prorusáci. Jedná se ruskou „pátou kolonu“, která má za cíl vyvolávat nepřátelství k Německu, které se pomalu stává pilířem evropské bezpečnosti. I proto používají slova německá okupace místo nacistická okupace, prostě chtějí co nejvíce zkomplikovat naše vztahy.

Je to paradoxní, v podstatě jsme v Brně byli svědky, ovšem pod rouškou protinacistického odporu, demonstrací českých „nacistů“ ruku v ruce s českými bolševiky. Vůči jiné skupině obyvatel by si tohle nikdo nedovolil. Kdyby nějaký rasista takto vystupoval vůči Romům, tvrdil, že jsou kolektivně vinni, předurčeni k nenapravitelnosti, chtějí si přisvojit majetek svých spoluobčanů, zcela správně by se netrhly dveře „antonů“, jak by odvážely zadržené a snad i obušky by vylétli od opasků. Němečtí účastníci sudetoněmeckého sjezdu se ochrany českého státního aparátu nedočkali, byli zcela bezostyšně hanobeni a byla proti nim podněcována nenávist.

Snad jedno z vyjádření demonstranta na pietě na V. nástupišti: „ ……tahle pakáž sem vleze a dělá nám kulturní program“.

Zde je záznam dotyčného rozhovoru (6:39) (ČRo).

A zde je přepis. Chtěli byste někdo být nazývaný pakáží jen proto, odkud přijíždíte? (Synonyma slova pakáž jsou: sebranka, holota, chátra, cháska, spodina, plebs, žebrota, pakáž zlodějská). Vše bylo děsivé ve své iracionalitě i úrovni zloby. Prostě veřejný lynč, zatím jenom verbální, vedený z pozic předsudečné nenávisti.

Do budoucna se naskýtá několik nepříjemných otázek, které mohou přinést ještě nepříjemnější odpovědi.

Co když si místo Sörose (jako Orbán v Maďarsku) místní vládní koalice vybere jako „ďábla“ a cíl útoků Sudeťáky? Téma je hluboce zažrané ve společnosti, samo slovo „sudetský“ má zde pejorativní význam, uvedený narativ stačí jen mediálně podpořit a rozvíjet.

Co si musí myslet Němci o tom, že na jejich nataženou ruku ke smíření a dobrým vztahům Češi stále plivou? Nedej Bože, aby se v Německu do vlády dostala Alternativa pro Německo (AfD), soukmenovci Okamurovi SPD. Události okolo květnového sudetoněmeckého setkání by byly vhodnou záminkou německé vlády složené z extremistů přitvrdit vůči Česku. A kde místní nacionální socialisti budou hledat zastání? No přece na východě, tak jak to v minulosti udělala jejich modla, Eduard Miloševič Beneš.

Jako bychom byli někde na Balkáně, jen místo Miloševiče uctíváme Beneše. Jak se ukazuje, Česko-německá deklarace z roku 1997 nemá na chování a smýšlení některých Čechů žádný vliv. Důvodem je, že na vrcholné politické úrovni se na české straně nic od jejího přijetí neudálo. Nikdo z českých politiků neměl odvahu pokusit se rozetnout myšlenkový kruh msty, oficiálně uznat a uctít památku zavražděných Němců třeba na Švédských šancích nebo v Postoloprtech.

Ostatně, situace v tomto městě odráží současnou tristní rasistickou realitu. Po válce zde bylo exhumováno 763 těl Němců, počet zavražděných se odhaduje na 2500. Na serveru Aktualne.cz vyšel 2. června 2026 článek „Bagr rozryl popraviště české Srebrenice, na místě masakru budou byty“. Podotýkám, že ve městě není důstojný památník připomínající tuto událost (kromě cedulky na hřbitovní zdi s nicneříkajícím nápisem). Skulpturu, která měla uvedené události připomínat, zastupitelé nedovolili umístit na obecní pozemek. Proto stojí na soukromém pozemku potomka jednoho ze zavražděných. (Přiznám se, že se stejnou „nevstřícností“ jsem se potýkal při zřizování pamětní desky padlým v 1. světové válce). Starosta Postoloprt ani neměl odvahu se s novinářem setkat. Popraviště zřejmě i s masovým hrobem dnes bude zastaveno bytovými domy. Majitelka pozemku na dotaz reportéra, jestli jí přijde v pořádku stavět byty v místech lidského utrpení a stále nedořešeného masakru prohlásila: „Víte, co svateb se tam udělalo? A myslíte, že to byli lidi, kteří nevěděli, co se tam dřív dělo?“ Takže na popravišti se v Postoloprtech pořádají svatby. Co na to říct? Celý článek, obsahující opět schvalující vyjádření k poválečnému násilí místních obyvatel, je esencí morálního zmaru. Potvrzuje se, že čím více se zavírají oči před zlem, tím více nás to zlo prostupuje. Zde je pokračování reportáže z Postoloprt, snad s pozitivnějším vyznění.

Škoda, že při sudetoněmeckém setkání média byla pouze tam, kde se rýsoval konflikt. Takže zabírala vyřvávající demonstranty a jejich transparenty. Nezprostředkovávala radost účastníků ze setkání, z pospolitosti. Při setkání v Brně se ukázalo, že pokud lidé přemýšlí a chtějí hledět do budoucna, jsou schopni se vyrovnat i s hrůzami, které se děly v minulosti i se současnými hlupáky.

Doufám, že policie vyhodnocuje informace, co se kolem sjezdu dělo a zareaguje na šíření předsudečné nenávisti dle §§ 355 a 356 trestního zákona, hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, § 356, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.

Také doufám, že Nejvyšší státní zastupitelství provede rozbor současného právního rámce i aplikace § 365, schvalování trestného činu a navrhne jeho posílení, aby se útoky, co se odehrály v Brně nemohly tak jednoduše opakovat a zvýšilo se riziko pro ty, co šíří nenávist.

Dále k tématu

V hlavách některých lidí 2. světová válka neskončila

V Česku stále dochází k schvalování a relativizaci zločinů spáchaných při vyhánění Němců. Část veřejnosti si myslí, že páchání zločinů při vyhánění 3 milionů Němců bylo správné a Česko by ještě mělo od Německa obdržet reparace.

Užijme si sudetoněmecké folklórní dny

Místo výčitek, co jsem si vzájemně udělali, mysleme na budoucnost. Vzdejme se žlučovitosti, užijme si krásné kroje, hudbu, ukázky historie a kultury, kterou máme společnou. Dokažme co největší účastí, že nepodporujeme nenávist.