Zakažme agentury práce a „švarcsystém“ u platforem

Když je agenturní zaměstnávání tak úžasné, proč tyto principy nejsou používány v celém českém hospodářství a pro všechny zaměstnance?

Již delší dobu se v médiích píše o podvodech při zaměstnávání, o krácení daní a odvodů na sociálním i zdravotním pojištění. Odhady škod se pohybují až u částky 70 miliard korun za rok. V České republice pod agenturami pracuje odhadem 300 000 lidí. V této souvislosti ať hloubám, jak dloubám, stále mi není jasné, proč právní institut „agenturní zaměstnávání“ vůbec existuje.

K heslu „agentury práce“ lze nalézt na wikipedii krátký text a kdo chce vědět více, může si přečíst §§ 58-66 zákona o zaměstnanosti a §§ 307a-309a zákoníku práce, které upravují agenturní zaměstnávání. Ať se ale na věc dívám z jakékoliv strany, považuji za naprosto nepochopitelné, že tento systém dávno nebyl zrušen a je stále považován za legální.

Z wikipedie: ….. agentura práce (dále jen agentura) poskytne požadované zaměstnance, kteří ale nevstupují do pracovního poměru s klientem, ale jsou zaměstnanci zprostředkovatelské agentury, která jim vyplácí mzdu. Za zaměstnance v tomto případě jedná agentura, a proto jsou veškeré zaměstnanecké výhody a bonusy závislé na smluvních podmínkách mezi klientem a agenturou“.

Pro zjednodušení popisu budu v dalším textu používat výrazy:

„otrok“ pro zaměstnance agentury práce,

„podnik“ pro ty, kdo využívají práce agenturních zaměstnanců, tj. „otroků“

„zapůjčení“ pro přenechání otroků podnikům,

„agentura“ pro pracovní agenturu.

Nemohu si pomoci, agenturní zaměstnávání:

1) legalizuje „otrokářství“,

2) vyrábí chudé,

3) vytváří ideální podhoubí pro podvody na státu i otrocích, pro bezesmluvní zaměstnávání, krácení odvodů na sociálním a zdravotním pojištění.

Pro pracovní vztahy s agenturou se používají dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr dle § 76 zákoníku práce, a to dohoda o pracovní činnosti (DPČ). Zde není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Tato hranice se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů.

Uvedený režim vytváří zásadní výhodu pro agentury. Použití DPČ umožňuje dát výpověď z 15ti denní výpovědní lhůtou a řetězit DPČ na dobu určitou, a to nekonečně dlouho.

Za pozornost také stojí § 307 zákoníku práce, který proklamuje, že agentura a podnik jsou povinni zabezpečit, aby pracovní a mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance nebyly horší, než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance.

Pokud jsou po dobu výkonu práce pro uživatele pracovní nebo mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance horší, je agentura práce povinna na žádost dočasně přiděleného zaměstnance, popřípadě, pokud tuto skutečnost zjistí jinak, i bez žádosti, zajistit rovné zacházení; dočasně přidělený zaměstnanec má právo se domáhat u agentury práce uspokojení práv, která mu takto vznikla.

Jenže, jenže, jenže, vzhledem k typu lidí zapojených do agenturního zaměstnávání (sociálně slabí, cizinci…..) je výše uvedené pravidlo naprostou fikcí. Nemají rovné pracovní a mzdové podmínky a je naprostou teorií, aby se jich domáhali. Je to asi tak pravděpodobné, jako by za 2. světové války vězeň koncentračního tábora lámající kámen v kamenolomu požadoval po dozorci vydání pracovních rukavic. Dovedete si to představit?

Vhled do uvažování agentur

Agenturám se trochu zkomplikoval život po rozhodnutí Nejvyššího soud, který nepřekvapivě konstatoval, že zaměstnanci ve firmě, kteří dělají srovnatelnou práci, mají dostat také srovnatelné peníze. A je jedno, jestli jsou kmenoví nebo jen „vypůjčení“ – například od agentur práce. Podle nového stanoviska Nejvyššího soudu se to přitom zdaleka netýká jen mzdy či platu, ale také benefitů, třeba příspěvku na důchodové pojištění.

Přelomový výklad má na svědomí elektrozámečník z Ostravy Leo K., který protestoval proti tomu, že jeho kolegové dostávají vyšší mzdu i příspěvek na spoření na penzi než on.

Lea K. jeho zaměstnavatel – firma ze skupiny Škoda Transportation – poslal na výpomoc (jako dočasné přidělení) do sesterské Škody Vagónka. V ní strávil celkem pět měsíců. Mzdu mu přitom vyplácela původní firma. (Ano, nejednalo se o klasické agenturní zaměstnávání, ale z faktického i právního hlediska obdobný postup). Vypůjčení zaměstnanci mají mít stejné benefity jako kmenoví, zlomový rozsudek se dotkne desítek tisíc lidí, Marek Pokorný, HN 26,1,2026

Samozřejmě, agentury s tímto rozhodnutím nesouhlasí a jejich postoj k otrokům shrnuje věta Jaroslavy Rezlerové, generální ředitelky ManpowerGroup a prezidentka Asociace poskytovatelů personálních služeb „U agenturních zaměstnanců, kteří jsou ve firmě na několik týdnů až měsíců, tak podle ní postrádá smysl“. Jedná se spíš o nepochopení praxe.

Právní povědomí agenturníků, resp. jejich drzost ukazuje následující vyjádření: „…on existuje právní předpis. Státní úřad inspekce práce vydal před několika lety interní předpis, ve kterém jasně definuje, co je rovná podmínka pro agenturního zaměstnance a co ne. A ten verdikt Nejvyššího soudu je vlastně v příkrém rozporu s tím panujícím platným předpisem.“ Takže nějaký názor SÚIP má být podle nich více než rozhodnutí Nejvyššího soudu. A těmto lidem je vydáno napospas 300 000 lidí.

Nemožnost získat normální pracovní poměr

V právním režimu agenturního zaměstnávání je pro otroka vyloučeno získat stabilní práci u podniku nebo i u agentury.

Proč? Plyne to z reality života. Otrok má pracovní smlouvu s agenturou, ta však z principu nemá stálé uplatnění pro své otroky u podniků. Vždyť právě údajná „pružnost“ těchto vztahů, tedy možnost povolat otroky nebo se jich obratem ruky zbavit v případě nepotřebnosti, má být výhoda agenturního zaměstnávání.

Teoreticky, v normálním pracovním poměru (který u agentur nejde nalézt) by měl pracovní poměr otroka s agenturou pokračovat dál, i když je zapůjčení (dočasné přidělení) otroka podniku skončeno a ten vrácen agentuře. Takže otroku by měla agentura i po vrácení z podniku dále vyplácet mzdu a odvádět za něj sociální, zdravotní pojištění. Pokud by agentura pro otroka nenašla další uplatnění v jiném podniku, měla by mu dát výpověď, a ta je jak známo spojena s výpovědní dobou a odstupným. Na to jde pouze říci…cha, cha. Běžné pracovní poměry se v agenturách nepoužívají.

My nic, my jsme korporát

Z podniků, které se tváří seriózně, mezinárodně, korporátně, kde na vše mají tabulky a vnitřní předpisy, v kuchyňkách stojí 8 barevných nádob na různý odpad, vyplňují reporty ESG, tato praxe snímá jakoukoliv právní ale i lidskou, morální odpovědnost. Přece nejde o jejich zaměstnance, takže k nim nemají jakékoliv povinnosti z hlediska řádné mzdy, zaměstnaneckých benefitů, ochranných pomůcek, dodržování pracovně-právních pravidel.

Bez aktivní spolupráce normálních podniků by podvodné agentury nemohly fungovat. Je to něco podobného, jak když Ujgurové šijí sportovní vybavení pro slovutně se tvářící značky. Nebo když seriózně se tvářící firmy umisťují svoji reklamu na ilegálních billboardech v zakázaných pásmech dálnic, silnic 1. třídy na mostech, na cizích pozemcích.

K čemu toto všechno vede

Princip agentur vytváří ideální krytí pro zotročování, využívání neznalosti, nouze a slabšího postavení ve smluvních vztazích. Jde se o parazitování na chudobě, o obchod s chudobou. Agentury jsou současně dokonalým maskováním pro nelegální zaměstnávání.

Další level (ale směrem ke dnu) tohoto systému spočívá právě v podvodných agenturách, které neodvádí zdravotní či sociální pojištění nebo je krátí, zadržují mzdy nebo je přímo nevyplácí (prostě se vypaří), čachrují s výkazy práce, kdy část mzdy vyplácí legálně a další „na ruku“. Nic není problém. V Česku funguje celý agenturní ekosystém, kdy můžete ihned koupit předpřipravenou pracovní agenturu, v případě potřeby i osazenou bílým koněm. Takže v případě problému stačí jen přepřáhnout.

Současný stav s agenturami je něco podobného jako bylo tunelování privatizačních investičních fondů, podvody s lehkými topnými oleji, obchod s nezdaněným lihem. Mizely miliardy korun, všichni věděli, že je něco špatně, ale nikdo nic nedělal. Odhad škod pro státní rozpočet na nelegálním zaměstnávání se odhaduje na 100 miliard korun. Odbory, pokud se v Česku dá vůbec o něčem takovém mluvit, chrání pouze své členy. Chudáci v agenturách však nemají žádné zastání. Otroci je nemají ani u běžné populace. Koho zajímá, za jakých podmínek pracují a žijí chudí, kteří ještě u části společnosti mají stigma cizince (cizinec není našinec).

Džin vypuštěný z láhve jde nacpat zpět jen velice těžko a chce se jenom rozšiřovat. Proto se nikdo nedivme, že se zde rozmáhá nešvar, kdy po odpovědi na nabídková inzerát (na konkrétní práci např. instalatéra….) přichází zpět výzva od agentury, abyste jí předali osobní údaje a zaregistrovali se u ní. Odhaduji, že tento nešvar se bude rozmáhat dál a dál.

Když je agenturní zaměstnávání tak úžasné, pružně dovoluje lidi nabírat a zbavovat se jich (15 denní výpověď, nulové odstupné, žádná dovolené, neomezené řetězení pracovních na dobu určitou), proč tyto podmínky nejsou používány v celém českém hospodářství pro všechny zaměstnance?

Pokud agentury snímají z podniků nutnost vyřizovat pracovně-právní agendu, přihlašování, odhlašování, administrativa s výkaznictvím, tak to někdo musí dělat a někdo to musí platit. Tyto náklady musí zatěžovat agenturu, která má však příjem pouze z plateb od podniků za práci svých zaměstnanců. Z tohoto důvodu je vyloučené, aby otroci měli stejné mzdy jako kmenoví zaměstnanci podniků, někdo, protože někdo musí zaplatit administrativní náklady.

Závěr

Zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru, pracovní vztahy mimo normální pracovní poměr by tedy měly být využívány pouze např. pro příležitostné brigádníky, pro určité segmenty zaměstnanců, jako jsou studenti a důchodce, ženy na mateřské.

Systém agenturního zaměstnávání nejde zprůhlednit, zregulovat, reformovat, postavit na legální principy, a to žádnými kontrolami (pokutami). Závěr je takový, že agenturní zaměstnávání by mělo být zakázáno.

Platformová práce

Experti spolu s Evropskou unií (ta vydala směrnici, kterou jsme povinni implementovat našeho právního řádu), ale i stav státního rozpočtu vyžadují přísnější regulaci u tzv. platformové práce, kterou v Česku vykonává cca 150 000 lidí. Jde o práci, řízenou algoitmy (Bolt, Uber, Bolt Food, Rohlík….). V Česku byla implementace uchopena po česku a jako vždy vše míří do dža.

Nástrahy platformové práce, projednávání výše uvedeného zákona popsal Zdeněk Neubaer v rozhovoru „Platformy zneužívají svou sílu. Flexibilita je jen iluze, říká šéf „kurýrské“ asociace“ v Hospodářských novinách 23.4.2026.

Pokud pracujete na platformě z důvodu přivýdělku, oceníte flexibilitu. Jenže postupně se dostanete pod tlak, pokud chcete to mít jako hlavní zdroj příjmů, musíte brát i nevýhodné zakázky, protože algoritmus (jehož způsob fungování neznáte) vás může za odmítání v budoucnu znevýhodnit nebo vyřadit. Takže výsledkem je, že „flexibilně“ pracujete pod „vládou stroje“ 12-16 hodin denně, den i noc, soboty, neděle, svátky, pátky.

Navržený zákon, který má transformovat unijní směrnici do českého práva hrozí, že:

„ legalizuje „švarcsystém“ a v rozpočtu udělá díru dalších 100 miliard korun (tak jako to udělali společně ANO a ODS při zrušení superhrubé mzdy). Platformová práce znamená, že když pracujete, platforma, správce algoritmu si bere procento z výdělku. Když ale nepracujete, platforma nenese žádné náklady a všechno naopak přesouvá na pracovníka nebo na stát. Klasický zaměstnavatel musí poskytnout (zaplatit) do dovolenou, státní svátky, soboty, neděle, nemocenskou, návštěvu doktora, ošetřování člena rodiny, mateřskou, platí úrazové pojištění, pracovní pomůcky…. Platforma také neplatí na důchod ani na zdravotní péči.

umožní vypreparovat pouze to co je práce (resp. to co za ni považuje zaměstnavatel) a odsunout mimo pozornost zaměstnavatele vše ostatní. Např. pokud si odskočíte od počítače na WC, tak nepracujete, protože na monitoru se vám nic nehýbe. Dohled pomocí algoritmu může vyloučit lidské potřeby a povinnost. Hrozí, že bude platit opak Krampolova výroku „ kurňa, však jsme lide, nejsme stroje“ (Rozhovor s japonským železničářem, čas 5:10 min)? Připravuje se legalizace dohledu na zaměstnance o kterém se nesnilo ani Velkému bratrovi.

Prezident Svazu průmyslu a obchodu ČR Tomáš Prouza s jistotou vědeckotechnického-revolucionáře napsal oslavný článek na platformovou práci „Regulace platforem nesmí zničit flexibilní práci“, ale platformy hrozí zničit sociální soudržnost i stát jako celek. Odkaz

Prostě všichni se ohání flexibilitou, novou dobou, pokrokem, ale přitom jde pouze o to, platit co nejmenší daně a mít na svou činnost co nejmenší náklady.

Vypořádání s námitkami

Zajisté někteří z Vás namítnou, že flexibilita agenturní či platformové práce je správná, podporuje pokrok, zajišťuje efektivitu, což je potřebné pro soutěž s USA a Čínou, kdo je proti je stejný zpátečník jako rozbíječi strojů v 18. století …... Potom je opět na místě otázka, proč principům na nichž jsou založeny, nedat volné pole působnosti v celém hospodářství?

Pokud jsou lidé zdraví, mladí, perspektivní, bez závazků, mohou žít ze dne na den, určitě to některým nebude vadit. Nebo jestliže jsou osobnostně založeni, že nic okolo je nezajímá a solidarita, ale ani logika jim nic neříká. Protože z čeho potom platit stát a všechno, co poskytuje?

Lidé i jejich priority se v čase mění. Pamatuji si dobu, kdy po revoluci podnikatelé verbálně odmítali platit na důchody a prakticky své touhy realizovali, neplatili vůbec nebo cíleně snižovali vyměřovací základ na co nejmenší úroveň. A hle, rok s rokem se sešel, najednou ti stejní lidé natahují ruku do sociálního systému a s argumentem, že mají malý důchod, požadují dávky na bydlení a další sociální podporu.

I kdyby ti, co fandí agenturní a platformové práci podepsali vlastní krví před notářem prohlášení, že nikdy nebudou chtít nic dalšího od státu, třeba důchody, ošetření….., vůbec nic to neznamená. V logice demokracie, kdykoliv mohou změnit názor a svými hlasy prosazovat anulování jejich prohlášení a opětovná plný nárok na státní pomoc a služby. A jestli někdo tvrdí, že právě on by svůj slib dodržel, jde o velkohubé kecy.

Česko si nemůže dovolit tolerovat daňové úniky spojené agenturní a platformovou prací. Naopak je potřeba zvýšit daně. Hampl: Stačilo by vrátit daně do stavu před covidem a velká část problému veřejných financí je vyřešena Odkaz

Zde je rozebrán problém důchodů i fantazií o způsobech naplnění státní kasy (Důchody nejsou o politice, ale o matematice) i daňových změn a kde ušetřit (V Česku se musí zvýšit daně).