Věci se vždy mění pod tlakem a pozdě

Chci zastavením Green Dealu, oslabujícím hospodářskou sílu Unie a odstraněním veta? Souhlasím se společnou evropskou armádu? Přeji si společný unijní vojenský rozpočet, z něhož by Unie financovala mimo jiné jaderné zbraně?

V prosinci 2025 americký prezident Donald Trump opětovně vznesl nárok na ostrov Grónsko patřící k Dánsku, a přitom nevyloučil použití síly. Následně zemím, které se zastaly Kodaně, vyhrožoval mimořádnými cly. Tyto okamžiky byly (zatím) nejhlubší krizí v transatlantických vztazích od Sinajské války v roce 1956 a odchodu Francie z vojenských struktur NATO v roce 1966.

Od prezidentské inaugurace Donalda Trumpa 20. ledna 2025 se mezi Evropou a Spojenými státy střídají fáze napětí a uvolnění. Protože na ekonomickém fóru v Davosu došlo k uklidnění, evropské diskuse o změně zahraničně politické strategie opět utichají. Začnou, až Trump opět zamává klackem.

Řešení problému začíná tím, že si jej přiznáme. V Evropě se ale stále najde dost politiků, typu generálního tajemníka Severoatlantické aliance Marka Rutteho, kteří označují Spojené státy za spojence. Těžko posoudit, zda věří tomu, co říkají nebo chtějí uklidnit domácí veřejnosti a zmást Rusko. Zní to kacířsky, ale bylo by nejlepší, kdyby Trump nechal zabrat Grónsko co nejdříve. Konečně bychom vystřízlivěli ze smrtelně nebezpečné iluze o pokračujícím spojenectví se Spojenými státy a o jejich jaderném deštníku rozprostřeném nad Evropou. „Přítel“, který vás místo pomoci v nouzi bodne do zad, je stokrát nebezpečnější než zjevný nepřítel.

A jak tedy dál? Každý z Evropanů si musí odpovědět na následující otázky. Souhlasím se zastavením Green Dealu, oslabujícím hospodářskou sílu Unie, odstraněním práva veta při jejím rozhodování? Chci společnou evropskou armádu? Ta může být přechodně součástí NATO vedle jednotlivých armád Kanady, Norska, Turecka a dalších zemí. Spíše je otázkou, co s bezpečnostními parazity uvnitř Unie, Irskem, Rakouskem, Maltou (neutrály). S nimi se Unie nemůže změnit na vojenský pakt.

Přeji si velký společný unijní vojenský rozpočet, z něhož by Unie financovala mimo jiné výrobu jaderných zbraní a jejich nosičů? Zde stojí za připomenutí, že v období 2028-2034 má být pro evropské zemědělce vyčleněno 300 miliard euro. Další desítky miliard má jít na pomoc chudším regionům. Není na čase, aby tento problém si řešily jednotlivé státy, když Unie bude přerozdělovat pouze 2 % HDP členských zemí a samotné členské země přerozdělují 40-50 % HDP.

Podobné dilema se však objevuje i v domácí politice. Takže souhlasím, že podpory pro 75 000 českých zemědělců, kteří dostávají 65 miliard korun ročně budou přesměrovány na posílení naší obranyschopnosti?

Chci společný nákup těch nejlepších evropských zbraní s jinými státy i když čeští zbrojaři budou křičet a šířit demagogii o nutnosti domácí výroby? Jako kdyby hejtmani krajů požadovali, aby posádky AČR na území jejich kraje byly vyzbrojovány místními podniky, kováři a zámečníky právě.

A to nejsložitější nakonec. Jste pro vytvoření evropské federace? Pokud by uvnitř Unie byly kladeny těmto krokům překážky (jako, že by byly, včetně mohutných náletů ruských dezimformací), jsem ochoten souhlasit s propojením naší armády s Německem či Polskem? Souhlasili byste, aby Česká republika vytvořila třeba konfederaci s Polskem nebo Německem? Opět připomenutí. Po útoku nacistického Německa v květnu 1940 byla zvažována unie mezi Francií a Anglií. Porážka Francie však přišla dříve, než se záměr mohl vyvinout v něco reálného. To jsou ty změny pod tlakem.

Názor Marka Rutteho, že Evropa se nemůže bránit sama bez Spojených států je nesmysl. Poměřujme se s reálným protivníkem, a ne se strašáky. Blok o 560 milionech lidí, myšleno Unie, Velká Británie, Ukrajina se má bát 140 milionů Rusů? Hlavně, co měla Ukrajina na svoji obranu před čtyřmi lety, jaké jsme ji dávali šanci 24.února 2022?

Spojené státy ve strukturách NATO a jejich vojska v Evropě jsou bezpečnostním rizikem. Musíme se od nich odpojit. Disponují všemi informacemi o evropské obraně. Jako kdyby v roce 1940, kdy byli Stalin a Hitler největší spojenci, působili sovětští důstojníci ve vojenských štábech Francie a Anglie. Americké základny se mohou stát trójským koněm. Vzpomeňme si na úlohu ruské armády na Krymu v roce 2014.

Mám obavu, že pod vlivem politického sobectví umocněným ruskými dezinformacemi budou na uvedené otázky zaznívat záporné odpovědi. I kdybychom, jak zpíval Karel Kryl „ryli držkou v zemi“.