V obecních volbách nevolte pouhé "stavitele"

K čemu je občanovi obecní aquapark, když obchází auta stojící na chodníku a kličkuje mezi psími lejny, před domem mu vznikne skládka a pokoušou ho volně pobíhající psi?

Nabízím úvahu, na co si dát pozor ve volbách do obecních zastupitelstev. Není pravdou, že v komunální politice jde pouze o budování hřišť a školek (Obce musí dbát o pořádek a pravidla). K čemu je občanovi obecní aquapark, když obchází auta stojící na chodníku, kličkuje mezi exkrementy, před domem mu vznikne skládka a pokoušou ho volně pobíhající psi? Následující text je obecný, nemá spojitost ze situací v nějaké konkrétní obci a případná podobnost je čistě náhodná.

Zastupitelstva v malých obcích mají 7, 9 a více členů, ale vůči občanům zpravidla vystupuje pouze starosta. Argument o tom, že jde o jeho zaměstnání a jako jediný (uvolněný zastupitel) pobírá plat, není správný. Jeden člověk nemůže být ekonomem, stavebním technikem, současně vyjednavačem, zpovědníkem, obecním policajtem a hromosvodem požadavkům i láteření stovek lidí. Z psychologického hlediska nelze zaráz dělat „hodného“ i „zlého“. Tento stav zhoršuje správu obce, protože pouze sám starosta není schopen řešit (den co den, pořád dokola) všechny problémy a konflikty. Musel by se zbláznit a proto, i nechtíc, musí tu a tam uhnout. Takže i kdyby popsané rozdělení rolí mezi zastupiteli a starostou bylo po vzájemné dohodě a souhlasu, je to ke škodě věci.

V zastupitelstvu by proto neměli sedět lidé, kteří nejsou schopni (hlavně ochotni) říkat druhým do očí, že něco nesmí či musí, tolerují porušování pravidel, o kterých třeba sami rozhodli a ještě si dělají srandu z jiných, když se snaží řešit to, co je jejich povinností. Samozřejmě by také neměli sami porušovat pravidla, třeba nedovoleným způsobem parkováním nebo překračováním rychlosti v obci. Přicmrndávání ke smlouvám a dotacím na pracovních jednáních zastupitelstva neznamená, že dotyčný disponuje schopnostmi ke správě obce.

Jestliže obecní nešvary odmítají potírat ti, kdož jsou nadání mocí neformální (každý, jeden zastupitel) a formální (obecní policie), bude to dopadat třeba jako v Praze. Zde paní požádala taxikáře, ať odjede ze zákazu parkování. Ten se neostýchal následně říci do kamery: „Já jí dal takový dělo, že omdlela, rozsekla si hlavu…“. To snad mají občané řešit přestupky za zastupitele a policii vzájemnou rvačkou? Nebo se mají nechat ponižovat „autoburany“ a před jejich autem parkujícím na chodníku mlčky slézt třeba i s kočárkem do silnice? Ustupování špatnosti přináší vždy ještě větší špatnosti. A potom se nabízí otázka, jaké další zásahy do svých práv by museli slušní lidé tolerovat, když se zastupitelé nebudou chtít stresovat? Zde článek Chvála městské policii.  

Znakem (ne)schopnosti při správě měst a obcí je právě úroveň dodržování pravidel parkování. Jestliže auta stojí na chodníku (blokují provoz, prohání se pěšími zónami…..), tak takoví zastupitelé nejsou hodni sedět na radnici a mají být vyměněni. A mohou se natřásat a stříhat pásku třeba při otevírání nějaké nové „Eiffelovky“. 

Parkování na chodnících, zelených plochách a v místech, kde to zákon zakazuje, zábory obecních pozemků skládkami sutí a jiného materiálu je evergreenem. Na prosby, pranýřování v místních zpravodajích a domluvy každý kašle. Zajímejme se, kolik bylo uděleno pokut a zahájeno přestupkových řízení. Když někdo zaparkuje auto s plošinovým vozíkem na přepravu automobilů přes pětimetrový travnatý pás, chodník až do předzahrádky (chodec aby ho přelézal) a nedostane pokutu, tak s trochou nadsázky je možné řešit „domluvou“ i vraždu.

Brno zřídilo rezidenční systém, kdy první auto parkující v ulicích stojí 600 korun a druhé 15.000 korun. Zavést něco podobného v dalších obcích, určitě by najednou našly využití vlastní předzahrádky, průjezdy a dvory. Jenže to by opět vyžadovalo vymáháním práva. 

Obecní vyhlášky zpoplatňují zabrání veřejného prostranství ze dvou prostých důvodů, které ale většina zastupitelů stále nechápe. Primárně jde o to, pomocí vymáhané platby donutit „pachatele“ k co nejrychlejšímu odstranění věcí, které hyzdí obec. Za druhé přinést do obecního rozpočtu peníze. Mudrování zastupitelstva, zda bude poplatek vyměřen nebo nikoliv, opravdu není na místě. Radní nestojí nad zákonem, který v této věci hovoří jasně. A když obecní kasa přichází o příjmy, vzniká škoda, kterou by viníci na radnici měli uhradit. Současně tolerance k haraburdí na veřejném prostranství posouvá města a vesnice zpět v čase i prostoru (někam na Východ). Co je na tom tak složitého k pochopení?

Pořádek a čistotu snad chceme všichni. Svá vlastní práva, nároky a majetek si každý občan brání s obrovskou houževnatostí, třeba až ve Štrasburku. Kvůli spadlému jablku si sousedé nezřídka dají i po „čuni“. Povinnosti a obecní majetek jakoby však neexistovaly. A vynucování existujících povinností předurčuje, jak budou města a vesnice vypadat. Všichni chtějí hlasovat v referendech jako ve Švýcarsku, tak sakra udržujme pořádek a chovejme se k pravidlům jako ve Švýcarsku.

Je také zbytečné, aby zastupitelstvo přijímalo rozhodnutí (obecní vyhlášky), které není ochotno vymáhat. Jedná se o takovou středoevropskou právní kulturu zděděnou z Rakouska-Uherska, kdy poměrně přísné předpisy nikdo nerespektuje a nikomu to nevadí.

V posledku bych se přimlouval za střídmější čerpání dotací. Jsou věci rozumné, jako vodovod, čistička, sběrný dvůr, chodníky a potom ty druhé. Peníze, které obec „dostane“, nerostou na stromech a nesouhlasím s názorem „když to nevezmeme my, vezme někdo jiný“. Vždy existuje nějaká spoluúčast a vše, co se za dotace pořídí, bude spotřebovávat čas (zaměstnanců obce) a peníze z jejího rozpočtu na provoz a údržbu. Na příkladu italského Janova je vidět, že třeba dálniční mosty lze sice s velkou slávou otevírat, ale vyžadují také údržbu. Takže se může stát, že pouhá starost o zvětšující se obecní majetek se stane pro obec „koulí na noze“.

Obce by měly také dělat něco pozitivního pro ochranu krajiny, něco co je za horizontem běžného pinožení například s chodníky a provozem školy. Zastupitelé, vypovídejte nájem pozemků tvořících dřívější cesty v polích. Všude kukuřice „na spálení“ setá po svahu, řepka, strom nejde zasadit bez krumpáče jak je půda tvrdá, myslivců je více než zajíců a bažantů…. Obce mají možnost tímto krokem rozdělit zemědělcům širé lány, aby mohli vzniknout remízky, křoviska a větrolamy.  Uděláte tím něco pro budoucnost.