Ukončeme placení sportu státem

Naše vnímání sportu se neliší od totalitního Ruska nebo Číny. I nám slouží jako nacionalistické opium a nástroj k zatmění mozku. Nevadí tupá státní byrokracie, neschopnost stavět dálnice, jen když budeme „mít“ medaili.

Sotva skončila olympiáda v Paříži, tak média přinesla nářky, že česká výprava získala pouze 5 medailí. Současně se objevily rady, aby stát dával do sportu ještě více peněz a tím Česko předstihlo v počtu „triumfů“ nejen země ekonomicky bohatší, ale i lidnatější. Chybí už jenom návrhy na znovuzavedení státem organizovaného dopingu.

Jak vidět, vnímání sportu se neliší od totalitního Ruska nebo Číny. I nám slouží jako nacionalistické opium a nástroj k vychloubání. Nevadí tupá státní byrokracie, neschopnost opravovat a stavět silnice, dlouhé roky chybějící dálniční propojení mezi Brnem a Vídní. Jen když budeme „mít“ nějakou tu medaili. Všechny neřesti tohoto státu zřejmě přebíjí „my jsme vyhráli“ nebo „v hokeji a fotbale něco znamenáme“. Ti, co sedí na gauči u televize nebo vyřvávají před obrazovkou v hospodě, ale opravdu nic nevyhráli a v dané sportu nic neznamenají. Vždy se jedná o úspěch konkrétních sportovců.

Proto v zájmu společenské hygieny proveďme odluku sportu od státu. Nepatří do něj politika, ale ani politiky přidělované peníze. Kdo opravdu chce, bude sportovat i bez státních financí. Pravda, jde o něco stejně „nepředstavitelného“, jako by bylo požadovat odluku církve od státu někdy v 17. století. Také z pohledu tehdejších současníků „nemožné, vyloučené“, přitom dnes naprosto normální stav.

Zrušme Národní sportovní agenturu, ukončeme podporu Českého olympijského výboru, pokračujme přes armádní Dukly až k pořadatelů různých mistrovství, turnajů, závodů. Třeba dnes, lákaná více než 150 miliony korun od daňových poplatníků, vylézá ze „sportovního“ hrobu zombie Moto GP v Brně. Akce, u které nikdy nikdo nespočítal, kam mizí peníze z dotací a vstupného, kolik bylo návštěvníků a kde BIS v minulosti varovala, že „analýza dokládající vysoké daňové zisky z motocyklové akce není nezávislou studií a vznikla na politickou objednávku“ začne od roku 2025 opět trávit veřejný prostor. Milá armádo, kuchařky a uklízečky ve školách, školníci, jak vidět, stát zvolil jiné priority.

Vrcholový sport společnosti nic nepřináší, hodnotu má pouze pro jednotlivce. Děti ani dospělí po olympiádě nebo nějakém mistrovství světa určitě nezačnou sportovat a shazovat tukové prstence. Nejvyšší kontrolní úřad letos v dubnu konstatoval, že Národní sportovní agentura nesledovala a nevyhodnocovala, zda výdaje, které vynakládá, vedly k zastavení poklesu tělesné zdatnosti dětí a mládeže, k omezení růstu nadváhy a obezity. Ostatně, jeho závěry jsou v celém rozsahu tristní. Jak NKÚ konstatuje, v letech 2019-2022 bylo na podporu sportu vynaloženo 26,5 miliardy korun a NSA nesledovala a nekontrolovala, jak příjemci dotace využili a zda dodrželi stanovené podmínky.

Pořád si také něco namlouváme o sportovním šlechtění ducha i těla. Přitom ani na nejhorších politických demonstracích dezolátů není tolik zloby, sprostoty, verbálního a někdy i skutečného násilí jako na sportovních stadionech. Rodiče již u žáčků sprostě nadávají rozhodčím i soupeřům. Zápasy se kupují za kastl limonád, bečku piva, pečené prase. Čím vyšší soutěže, tím úplatky narůstají. Korupce je tak rozšířená, že kdo z „bafuňářů“ nemá u policie spis, je sportovní outsider. Státní podporou se pouze přidělává práce orgánům činným v trestním řízení.

Letošní účast ruských sportovců na olympiádě byla přece jenom v něčem užitečná. Ukázala, že sportovat se dá i bez státních symbolů na dresech, praporů a pochodování v průvodu, hraní hymny, vztyčování státních vlajek a započítávání medailí do žebříčků. Než tento putovní Disneyland, kterým se odmítá nechat otravovat čím dál více obyvatel měst vyspělého světa, sám od sebe zanikne, máme zde ideální vzor pro příští soukromou účast českých sportovců.