Snad nastane konec asociálních sítí

Ekonomika 4.0, elektromobilita, start-upy, big data, sdílení věcí, e-shopy, znalostní ekonomika, to jsou hesla dneška. Jako kdybychom dosud žili v neznalostní ekonomice a místo funkčního prádla používali  nefunkční trenky.

Doba pokrokem šílí, což dokládá vyjádření ředitele jedné z největších českých bank. Její investice prý „klientům přinášejí lepší zážitek“. Místo na pivo nebo za kamarády máme chodit zažívat zážitkové zážitky do banky? „Mediakomunikátoři“ firem působících na těchto trzích vydávají produkty svých chlebodárců za něco přelomového, měnícího svět. A v zájmu pokroku a civilizace se dovolávají výhod, dotací i nulových pravidel.Prostě jiného zacházení, než které platí pro dosavadní tržní dinosaury. A kdo se odváží jenom ceknout, pasuje se sám na zavilého zpátečníka stojícím mimo bojovou frontu pokroku.

Tzv. sdílená ekonomika prošla od počátečního hippies období bouřlivým vývojem. Zprvu se zdálo, že všechno bude všech. Snad i manželské lože. Dnes dospěla do podoby brutálního ekonomického diktátu. Výdělek i pracovní doba jsou řízeny přes družice, „zaměstnanec“ je kašpárkem uvázaným k Síti a jeho „loutkovodiči“ ignorují národní právo. Tzv. sdílení (ve skutečnosti prachsprosté půjčování) věcí je přitom založeno pouze na spojování nabídky a poptávky, což dnes dokáže realizovat každá středně velká softwarová firma. Nejde o žádná kouzla. Podobný civilizační skok přinesly například zdarma rozdávané inzertní časopisy.

Popularita tzv. sdílené ekonomiky, protože zisky většinou stále nějak chybí, je postavena na vyhýbání se zdanění, nízkých nákladech dosahovaných obcházením regulací a na víře investorů, kteří v ní spalují své peníze.

Například v důsledku tzv. sdíleného ubytování vznikají, k velké strázni stálých obyvatel, hotelové pokoje v bytových domech, což tržní komsomolci uznávající jen "svá práva" nechtějí pochopit. Hotel si s opilci a hlukem musí umět poradit a kdyby ne, nespokojení hosté již nepřijedou. V bytovém domě, kde je umístěný takový hotelový pokoj, tak to moc dobře nejde.

Ano, řešením by bylo, aby ihned po porušení pravidel (hluk na chodbě, poblití výtahu....) byla airbnbní návštěva ztrestána. Komsomolci namítnou, to je někdy normální chování i od běžných partají. Jenže ta  může mít ohledy nebo se přesněji řečeno mít na pozoru právě proto, že v domě bude bydlet i nadále a denně potkávat naštvaného souseda. Okamžité trestání je fikcí (zkuste zavolat na policii kvůli rušení nočního klidu), proto je nutné oddělit byty a hotely. Stejně jako mezi rodinnými domky nesmí být umístěna lakovna nebo kovárna s bucharem (teoreticky, "kdyby" se dodržovaly zákonné normy, nemohly by to přece vadit), nelze míchat dva odlišné režimy bydlení. V obou případech vznikají nevyhnutelnými spory ohledně smradu, hluku a znečištění.

Evropský parlament nedávno schválil zásady budoucí směrnice o nakládání s autorskými právy na internetu. Postihne hlavně Google, jeho sestřičku You Tube, Facebook a Twitter. Kvůli závislosti jejich příjmů na internetové reklamě, by se neměly nazývat technologické firmy, ale duhové bubliny. Je totiž otázkou, zda korporace nepřeplácejí reklamu „přilepovanou“ k internetu jenom na základě stádního reflexu. Kvůli tomu, že jiné korporace do ní také dávají peníze. Nebylo by to ostatně poprvé. I před začátkem světové krize v roce 2008 si všichni "manageři" bláhově mysleli, že ví co a proč dělají.

Podle návrhu směrnice mají zmíněné reklamky nově platit za odkazy a perexy cizích článků, kterými lákají návštěvníky na své stránky. Dále budou odpovědné za původ toho, co umožní zveřejnit. Snad tato směrnice omezí nafukování duhových bublin, které hrozí pohltit reálný svět. Jde možná o poslední šanci omezit působení asociálních sítí. Že bubliny nejsou schopné efektivně kontrolovat porušování cizích práv ani v oblasti internetu, kterou spravují? Nechť tedy přestanou zveřejňovat všechny cizí příspěvky. Žádnou "cenzuru" automatizovanými systémy dělat nemusí. Ať skončí se svým byznysem.

Bubliny puknou, kletba pomine, lidé zvednou oči od „chytrých" telefonů způsobujících blbnutí, populisté přijdou o svůj živný hnůj, ale jinak se nic zvláštního nestane.     

Přebírání obsahu zpravodajských serverů je neoddiskutovatelným parazitováním na autorech. Představme si, že v helmě, neprůstřelné vestě a s velkými výdaji novinář napíše článek o Sýrii, na který třeba i po jeho smrti „reklamky“ lákají své klienty, inkasujíc tučné příjmy z reklamy.

Ekonomická likvidace novinářů a vydavatelství, těchto hlídacích psů demokracie, ohrožuje samotnou podstatu svobody. Když nebudou silné redakce novinářů, kdo budě šťárat a dloubat do nepravostí světa? Google snad, ten který na přání čínských soudruhů chystá cenzorskou verzi svého prohlížeče? Jak je pokrytecké, když mluvčí firem, které se ze všech programátorských sil snaží vytvářet na Síti vlastní, soukromé zmonopolizované niky, plameně hovoří o nutnosti zachovat svobodu a otevřenost internetu.

Občané přestali mít kontrolu nad svými daty. Vyhledávací (Google) a zobrazovací (Facebook) algoritmy jsou neznámé, konstruované s cílem manipulovat, mimo jakoukoliv kontrolu. Stejně jako shromažďované a tedy i propojované informace, které i když chcete být zapomenuti, nikdy již nemizí.  

Zbývá pouze doufat, že se Unie nelekne spamu organizovaným „reklamkami“ a zavede také jejich zdanění. I když se ukrývají v daňových rájích. Například Google zaplatil v Česku na daních 8,2 mil. Kč naproti tomu Seznam 290 mil. Kč, i když měl daleko menší tržní podíl než jeho konkurent. 

Umělá inteligence prý nahradí lidi v call centrech. Nikdo se neptá, jestli se zákazníci budou chtít bavit se stroji. Když chci něco vyřídit, tak chci vyjednávat a mít šanci přesvědčit o svém požadavku. Uhádá někdo počítač?

Do „nové ekonomiky“ také patří e-shopy, jejichž obraty rostou každý rok v desítkách procent. Zatím do Česka nedorazily obři jako Amazon nebo Alibaba, které válcují malé kamenné obchody. Stačí, když se nerozpakují vám přihodit do košíku zboží, které nechcete, používají manipulativní techniky, aby vás přiměli koupit i to co nechcete. Problém je ale i ryze přízemní. Kromě nafty spotřebovávané na přepravu pidibalíčků kilometry daleko, se opomíjí jedna maličkost. Jestliže si lidé z lenosti všechno nechají vozit, včetně rohlíku s kávou, jak se ve městech provede doručení? Již si toho všimli první novináři "Pražskou dopravu zahlcují dodávky". Dívejte se kolem sebe, kolikrát musíte objíždět bezohledné "vojáky" nové ekonomiky.  Bude snad znakem moderní doby, že každý rozvažeč pizzy či ponožek zablokuje ulici a tím zdrží desítky jiných lidí jen proto, že přece „nemá kde jinde“ zastavit. I pro „novou ekonomiku“ musí platit ono staré „není kde zaparkovat, nelze přijmout objednávku“.

(článek vyšel v MF Dnes 27.10.2018)