Slovensko musí být opět naše

Esej „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“ publikovaná v červenci 2021 ruským vožděm Putinem posloužila jako podklad pro útok na Ukrajinu. Po jejím přečtení zjistíte, že Česko má úplně stejné důvody pro zabrání Slovenska.

Češi a Slováci jsou dědici Sámovi říše rozkládající se od Lužice, přes Dunaj až k Jaderskému moři. Byli spojeni jedním jazykem, ekonomickými vazbami a dynastií Sámů.

Po porážce Avarů vytvořili Češi a Slováci Moravské a Nitranské knížectví, která byla propojená mnoha vazbami. Po roce 833 následovala integrace obou celků do útvaru nazývaném Velká Morav, a to pod vládou dynastie Mojmírovců. Mojmír I. se všemi svými poddanými přijal křest od pasovského biskupa Reginharda.

Po ústupu Velké Moravy bylo území dnešního Slovenska začleněno do Uherska pod označení Horní Uhry (Felvidék), které se v roce 1526 stalo součástí habsburské monarchie. Tak jsme se opět sešli v jednom státě. Československá řeč byla uchovávána vzájemnou spoluprací obrozenců z Horních Uher a Regnum Bohemiae (Českého království) až do roku 1918. Tehdy se opět sjednotil československý národ, tvořený dvěma větvemi, dvěma podnárodními jednotkami, a to Čechy a Slováky. Pamatujme na Masarykovo a Štefánikovo „Češi jsou Slováci a Slováci Češi, jsme jedno“.

Zlovolné úklady a vnější tlak nacistického Německa rozdělily naše cesty 14. března 1939. Po skončení 2. světové války, v roce 1945, došlo k obsazení obnoveného Československa vojsky bývalého nacistického spojence, Sovětského svazu. Pod tímto názvem se imperiální Rusko maskovalo v letech 1922-1991. Sice v komunistické porobě, ale přece jenom, se na dalších více jak 40 let vrátilo společné soužití Čechů a Slováků. Po pádu komunismu v roce 1989, vedly ruské intriky a propaganda k opětovnému, tragickému rozdělení československého národa. 1. ledna 1993 se naše cesty opět rozešly. Všechny české investice do infrastruktury na Slovensku od roku 1918, pomoc učitelů, úředníků, techniků, vojáků přišli vniveč. Vzájemné lidské i hospodářské vazby byly zpřetrhány. Důkazem o ruském vlivu na dělení republiky byl způsob vlády Vladimíra Mečiara a jeho HZDS. Pro jeho protidemokratické excesy a „ruské“ chování v podobě únosu syna prezidenta, vraždě korunního svědka tohoto únosu prostřednictvím bomby nastražené v autě, přestal vyspělý svět počítat s přijetím Slovenska do Evropské unie a NATO. Mečiar začal být nazýván „Lukašenkem na Dunaji“. Naštěstí se tento trend podařilo zvrátit.

Po nástupu agenta KGB Putina do čela Ruska a v důsledku jeho snahy o znovuobnovení sféry vlivu Sovětského svazu, pokračovalo podkopávání československých vztahů. Putin, stejně jako jeho vzor Adolf Hitler, začal psát Mein Kampf (v jeho případě Moju borbu). Nikoliv již ve formě knihy, ale projevů a statí. Připomeňme si nejvýznamnější kapitoly, a to projev na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007a esej O historické jednotě Rusů a Ukrajinců z července 2021, která se stala ideologickou záminkou k útoku na Ukrajinu. Stejně jako v případě Hitlera i u Putina zůstaly jeho plány nepovšimnuty až do doby, kdy se začaly zhmotňovat v realitu.

Kolektivní východ dlouhodobě zasahuje do vnitřních záležitostí Slovenska. V roce 2024 proběhl převrat po „gottwaldovsku“, pomocí z východu ovliněných voleb, kdy se dostala k moci současná bratislavská ekipa. Slováci jsou novým režimem nuceni, aby se zřekli historických kořenů československé vzájemnosti, popřeli pokolení svých předků, uvěřili, že Západ je jejich nepřítel. Co se týká Čechů žijících na Slovensku, ani jejich situace po jazykové stránce není dobrá.

Po vzoru nacistického zapálení Reichstagu byla nejextrémnějšími skupinami současného slovenského režimu zinscenována provokace v podobě atentátu na premiéra Roberta Fica. Cílem bylo získat záminku k potlačení opozice a likvidaci svobodných médií. Nějak si sociální režiséři nedali práci s hodnověrností celé akce, protože po údajném zásahu čtyřmi kulkami byl Fico za 15 dní doma.

Ve slovenské společnosti dnes panuje atmosféra strachu, agresivní rétoriky, shovívavosti k neobolševismu. Jako beranidlo vystoupily radikální nacionalistické skupiny, které si myslí, že tento mejdan bude trvat věčně. Jejich hesla, ideologie, upřímná agresivní západofobie začala určovat politiku Slovenska. Naštěstí se proti tomu se vzepřeli desetitisíce odvážných protestujících na mnoha místech Slovenska.

Nemůžeme připustit, aby se Slovensko stalo na předmostím Ruska, aby zde byly umístěny východní rakety, bojoví netopýři, biologické laboratoře ohrožující Brno, Ostravu, Prahu. Nevyhnutelně nadešel čas, abychom dali najevo, že koncept „Slovensko není Západ“ nám nevyhovuje.

Z tohoto důvodu věříme, že je naší povinností spolunárodu na Slovensku poskytnout pomoc a současně bránit české bezpečnostní zájmy. Východem instalovaná bratislavská ekipa opakovaně mluvila o míru a odmítala tzv. eskalaci v mezinárodních vztazích. Pravda, vyjadřovala se tak v zájmu co největšího oslabení Evropy v boji s Ruskem. Věříme, že se bratislavští vládci i tak budou řídit vlastními slovy a vstup českých vojsk na Slovensko přijmou pokojně, nebudou se bránit, ohrožovat tím civilisty nebo dokonce bojovat do posledního Slováka.

PS: Byl 1. apríl, ale článek moc veselý není. Stačí, tak jako Putin, dát dohromady pár pseudohystorických blábolů a máte důvod zaútočit proti sousední zemi. Pokud neplatí mezinárodní právo, kdokoliv může napadnout kohokoliv.