Na tema ceskych nemcu doporucuji precist si knihu "Osud jednoho Cecha" autorky Ilony Borske, vydane nekdy na zacatku 80-tych let. Je az s uzasem, ze kniha tehdy prosla cenzurou, o deset let drive by to urcite neslo. Kniha je napsana na zaklade deniku ucitele Frantiska Hodika, vlastence, ktery nesnasel nemecky sovinismus, ale zrovna tak nesnasel i sovinismus cesky a ceske "huravlastenetcvi", ktere nadelalo tolik skody v souziti s ceskymi nemci. Sudetonemecka problematika neni hlavni naplni knihy a proto se popisuje vyvazene a ne cernobile, jak je to u teto problamatiky zvykem.

Knihu zkusim vyhledat. Dalsi velmi zajimava kniha od nezavisle americke profesorky Mary Hyman je “Czechoslovakia the state that failed “. Snad uz je dostupna i na trhu u nas a je velmi nepopularni mezi ceskymi sovinisty:)

Zajímavé by bylo tzv. vystoupit do kontinuity času, a sledovat jak které generace pracovala a vnímala toto téma a jaká v té době byla geopolitická situace,počet národních menšin, stav hospodářství, svoboda, politika, to jestli společnost měla třídní systém a silné rodové tradice a cit k rozvíjení hodnot a vlastnictví, jaké měla v té době třeba světové osobnosti v umění, vědě, technice, výzkumu, jakou hrála mezinárodní roli, jak tím následně budoucí opět a dokola procházet budoucí generace a jakou zvolí mozaiku pohledů jež bude mít otisk charakteru doby, jež dříve nebyl znám, třeba lidské práva, anebo práva menšin či dnes x pohlaví ... Řešíme to vlastně už jen pro sebe, ale můžeme tím pěkně pohnojit život budoucích generací ... Budoucí generace možná budou mít rozvinutý cit a tah pro tzv. vyšší princip či cestu osudu, a skrze ní od dob Osvícenství vlastně uvidí cestu jež měla přispět k vytvoření podmínek pro jejich současný život a svobodu, který musel projít tím to vývojem, tak aby zde vznikla sebevědomá a silná společnost jež bude moci rozvíjet duševní a duchovní témata, ale taky být tvrdá vůči těm, jež jej do toho zatahují lidské instinkty a nacionalismus, tedy ty etapy jež se musely projít k jejich širšímu vědomí a poznání, než máme my dnes ...My pořád máme stigma únoru 1948 a totality, jež neumožnila plně rozvinout potenciál našich lidí a zemí, kde to bylo řízeno z Moskvy a RVHP. Jiné by bylo kdyby tento potenciál a tah došel k naplnění, takové diskuze by ani nevznikly ... Jedno je jisté skvělé,je to že naše republika v roce 1918 vznikla a počátky všeho jsou dost drsné, ale zase vytváří poznání a hrdost. Němci si to pohnojili v celé Evropě a tato kapitola je už dávno uzavřená a je potřeba myslet na to jaký máme potenciál, tah a možnosti když nejsme blokování menšinou, která by si po roce 1989 opět něco nárokovala a k tomu Slovensko jež by se chtělo od trhnout a třeba i Polsko které by chtělo zase Těšínsko ...

Můžeme i přemýšlet co by nám dala i Židovská komunita které to nejvíce odnesla.

Článek ani diskuse nezklamaly. Člověk se musí opravdu přemáhat, aby ta již x- krát opakovaná tvrzení tvářící se jako odvážný nebo zásadní průlom zase přečetl a našel sílu k tomu něco napsat.

ČSR nebylo dokonalé. OK. (pochopitelně na rozdíl od všech okolních států, kam se proto ty utlačované menšiny nadšeně hnaly) Ale s. Němci nechtěli v roce 1918 rovnoprávnost, chtěli odtržení, které by ze zbytku státu učinilo jen bezmocné torzo. Rovnost před zákonem existovala, zase na rozdíl od okolních (polo)diktatur. Co se Benešových tvrzení ve Versailles týče, tak viz odkaz https://blisty.cz/art/101344-tomas-petricek-vi-ze-je-cr-clenem-eu-kvuli-bezpecnosti.html#comments, diskusní příspěvek v 9:17.

Diskuse pak nabídla přehlídku oblíbených klišé, a la Beneš zradil vlast a demokracii (najednou, když se jinde nadšeně popisuje, jak odporně odnárodňovací prý ČSR bylo). Přitom návrh na odstoupení výběžků a částečnou výměnu obyvatelstva byl jen zoufalým pokusem předejít obsazení celých Sudet.

Pak ta "odnárodňovací" politika. Ignoruje se, že Němci samozřejmě měli kompletní stupňovitý systém školství i vlastní kulturní vyžití, háže se čísly, aniž by se například přihlédlo k tomu, jaký byl stav v Sudetech předtím, kolik škol tam tehdy měla nepochybně existující česká komunita. Spoluobčanství znamená patrně to, že Čech se v rámci státu nesmí přestěhovat do pohraničí, a jestli přece jen ano, tak musí zapomenout na svoji řeč.

Pozemková reforma přinesla úbytek "německého" vlastnictví proto, že velcí vlastníci se ve velkém počtu hlásili k německé národnosti. Světová hospodářská krize nebyla způsobena politikou pražské vlády, nezaměstnanost byla dána skladbou průmyslu už z R-U a vývozními restrikcemi ze zahraničí. Státní správa se mezi sebou domluvit musí, proto požadavek znalosti jazyka.

Máte pravdu, ale nová doba si žádá nové dějiny. Na druhou stranu to, jak si Masaryk s Benešem znepřátelili od samého počátku všechny sousedy i menšiny, se popřít nedá.

Tim se da vlastne naznacit, ze za Rakouska u nas naposled davaly veci smysl.

Když se dívám na dnešní situaci, tak ano.

Když začnete od vzniku ČSR, trochu Vám chybí těch 200 let předtím. Němci se hodně snažili, aby se česky přestalo mluvit, a každý kdo chtěl něčeho dosáhnout , musel mluvit německy. Maďaři v Ružomberku rozehnali věřící, kteří si přišli vyslechnout slovenské kázání a několik lidí zastřelili. Slovenština se stala spisovným jazykem až v roce 1918. To, co spojovalo naše národy, byl útlak ze strany dominantního národa. Když si přečtete Českou otázku TGM, dojde Vám, že existence našeho národa není samozřejmá a že s ohledem na naší povahu představuje obohacení společenství národů. Chcete-li být Němcem, konvertujte, ale nevnucujte nám představu dobrodějů, kterým Češi bezdůvodně ubližovali.

Slovensko nechci probírat, kromě toho Češi jim něco slíbili a potom nedodrželi. To sem nepatří.

Nacionalistické pranice začaly až cca roku 1848 a mýtus o potlačování češtiny je opravdu jen mýtus.

Zde je příspěvek jazykovědce Karla Olivy k otázce údajného Habsburky prosazovaného poněmčování Čechů. Není úplně přesný v tom, že jazyková otázka byla do roku 1848 záležitostí vyšších tříd a většina lidí se spíše starala, aby měla co na talíři, ale stejně....

https://www.televizeseznam.cz/video/uzliky-na-jazyku/jak-to-opravdu-bylo-s-ponemcovanim-u-nas-4319987

Ne nechci být Němcem (dokud situace v této zemi bude snesitelná), nechci ale poslouchat nacionalistické žvásty a zažívat rozeštvávání s našimi bratranci.

je zde i druhá cesta a to od národního obrození, kde po době temna a utlačování českého živlu, vznikla v roce 1918 vlastně cesta, která měla taky několik etap kde jedna etapa byla o tom řešit mnohonárodnostní stát, dále hospodářská krize, vzestup nacionalistického souseda Něměcka a neustále vměšování, Mnichovská dohoda jež vlastně reflektovala dobu kde poslední velká válka byla sotva před 20 lety a Evropa byla pořád ještě plná ran a nebyl zájem zde vstoupit do další, okupace, vyhlazování části obyvatelstva, po roce 1946 odsun Němců z východní Evropy ... Tím vlastně byly dokončena byť za velmi tvrdou cenu obnova naší České státnosti, která ale byla následně zlikvidována ze strany Moskvy a Stalina, takže syndrom Mnichova se nestačil zhojit a vyvanout. V podstatě jsme nemohli ukázat na sílu našeho národa a společnosti, kde bychom dnes byli na úrovni Švýcarska,měli velké světové osobnosti, určitě by zde byly i Nobelovy ceny, vyspělý průmysl, vědu ... Hodně záleží co a jak se do toho zahrne, ale stigma Mnichova je zde pořád kvůli okupaci ze strany Moskvy a Stalina po roce 1948, jehož čistky zlividovaly elitu společnosti, třídy,duchovenstvo, živnostníky, sedláky a ČSR hospodářsky duchovně a duševně pomalu zlikividovaly ...

Národní obrození? K čemu se obrozovalo, kde byl ten zlatý věk? Doba temna je kontrukt tzv. obrozenců, resp. nacionalistů.

Zde je příspěvek jazykovědce Karla Olivy k otázce údajného Habsburky prosazovaného poněmčování Čechů.

https://www.televizeseznam.cz/video/uzliky-na-jazyku/jak-to-opravdu-bylo-s-ponemcovanim-u-nas-4319987

Jaká obnova státnosti? Stát jsme byli my všichni Bohémové, česky i německy mluvící Češi.

Jen musím konstatovat, že něco tak fundovaného s objektivním hodnocením událostí v rámci etnik v ČSR po r.1918 jsem dlouho nečetl. Mohl byste klidně o tom přednášet na univerzitě, aby se občané tohoto státu konečně zbavili nacionalisticko-bolševického postoje k té době. Velký respekt k autorovi!

Děkuji, ale jsou daleko chytřejší lidé a jejich knihy, od kterých čerpám. Snažím se, aby sblížení s našimi bratranci v Německu a Rakousku, o odstranění nacionalistických mýtů, které uráží rozum.

Snad jsem to vyjádřil zde:

https://vilembarak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=735414

Má to i jinou rovinu, neboť je to vlastně tzv. generarační seriál, kde každá nová generace si musí o všem vytvořit nové vlastní poznání, objevit co už starší generace mají za sebou a prochází vlastně určitým kolečkem - cyklem jež má několik fází. Na jedné straně je doba a historické fakta a na druhé vlastně orloj generací jež dospívají a objevují toto a podobné témata, tak že to vlastně není tak o té události ale spíše o tom to generačním fenoménu.Každá generace vyrostla vetšinou v rozvinutější době a tak to vnímá trochu z jiného úhlu a mentality doby.Nic jiného to neřeší a ani nemůže. Tehdejší vláda byla vlastně blokována v rámci většího sebeurčení měnšin Slovenskem, jež chtělo pro sebe co nejlepší statut. Pak přišla hospodářská krize a vzestup komunismu a dalších hnutí v Evropě v Německu Hitlera. K tomu je potřeba ještě dodat že Čeští Němci v pohraničí nebyli stejní jak v Karlovarském kraji anebo v Krkonoších, kde byla chudoba. Jak bychom vnímali dnes Mnichov v té rovině kdy po roce 1948, by se dále rozvíjela naše demokracie, tak že by náš stát měl světové renomé, byl na úrovni Švýcarska či Japonska. Navíc Evropské země se potýkají a potýkaly s určitým štěpením anebo dokonce teroristickými separatistickými skupinami., třeba IRA ...

Jak se mohla u nás rozvíjet demokracie, když NSR a Sudetenlandsmanschaft neuznávaly naše hranice a uznávaly Mnichov?

Dal jsem Vam karmu pane Baraku. Jen bych ten pocatek cesty k Mnichovu posunul o nejakych padesal let nazpet. Tedy v dobu nepodarene korunovace cisare ceskym kralem.Podle oficialni ceske historie ke korunova nedoslo pro odpor cskych Nemcu. Je jenom fair uvest i nazor Nemcu. Prof. Ferdinand Seibt (nositel nekolika oceneni Karlovy univerzity) ve sve knize "Nemecko a Cesi" o tom pise toto: "Cisar byl v zasade pro, nechat se korunovat ceskym kralem. Chtel vsak, aby mu byla predlozena forma-struktura jak bude ces. kralovstvi fungovat. Forma na ktere by se Cesi a Nemci shodli, ti vsak te shody nikdy nedosahli. Cesi trvali na systemu "vetsina-mensina" tedy ceske dominance. Nemci se ulohou pritakavajici smirit nechteli, protoze mensinou nikdy nebyli. Trvali na systemu vzajemneho spolurozhodovani a rovneho deleni moci. Protoze se na vzajemne forme kralovstvi nedohodli, nemeli cisari co predlozit. Cisat tedy ceskou korunu v zasade neodmitli, nemel se k cemu vyjadrit.

Tedy svycarsky model jsme mohli mit uz tenkrat; nebyt sverepeho ceskeho nacionalizmu. Po cely zbytek byly cesko-nemecke vztahy vicemene napjate. Jinak bylo na Morave, tam se po zklamani z nezdarene korunovace Moravaci s nemecky smluvicimi Moravany-Mahrish nakonec dokazali dohodnout a v roku 1905 se Moravane slovansti a germansti uzavreli dohodu nazvanou "Moravske Vyrovnani-Mahrishe Ausgleich". Ta fungovala bez neresitelnych problemu, az do roku 1914. Po vzniku Cs. republiky byl tento model navrzen pro cely stat byl vsak pragocentristy zamitnut.

Mineno "po cely zbytek 19. stoleti az do roku 1914.

No, určitě že se prvorepublikové Československo ve vztahu k sudetským Němcům (ale třeba i Slovákům - to je na jinou debatu) dopustilo řady chyb. Na druhou stranu zajištění ochrany menšin v ČSR (bráno dobově) bylo "nadprůměrné a v Evropě východně od Německa a Itálie svojí kvalitou srovnatelné snad jen z Estonskem" (uvedeno v: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí). Takže určitě je potřebné dívat se na poměry v meziválečné republice bez růžových brýlí, ale zas všechno nevidět jen kriticky.

Samozřejmě je lehké říci "zajištění ochrany menšin v ČSR (bráno dobově) bylo "nadprůměrné a v Evropě východně od Německa a Itálie svojí kvalitou srovnatelné snad jen z Estonskem". Oni nebyli menšina, to je ten hlavní omyl.

Už jazykový zákon byl diskriminační, němčina a čeština nebyla rovny. V diskusi dále (p. Kindl) je popis zvýhodňování v pozemkové reformě, tlačení Čechů do Sudet a snaha o změnu jazykových poměrů, drsnější dopad krize a ignorování strádání ze strany Čechů, komplikace s placením RU obligací....