Příprava na válku (část 4) - nepřátelé uvnitř hradeb, válka, kterou dezoláti popírají

Závěrečná část se vztahuje k obtížnosti vedení války při existenci „nepřátel uvnitř hradeb“, k problematice ruské hybridní války (války, jejíž existenci dezoláti popírají), nutnosti chovat se k Rusku stejně jako ono k nám.

Předchozí text – Příprava na válku (část 3) - cenzura, zákaz cestování, vydávání dezertérů, trestání útěku

Nepřítel uvnitř hradeb

Stav ohrožení státu popisuje současná legislativa jako ohrožení jeho svrchovanosti, územní celistvosti i demokratických základů. Pokud dochází k ohrožení demokratických základů státu, v tu chvíli jsou zcela jistě v parlamentu přítomny politické síly v podobě politických stran nebo hnutí, které ohrožující demokratické základy státu (ohrožující vnitřní bezpečnost). Stav ohrožení demokratických základů státu totiž nikdy nespadne zničehonic „z nebe“, ale je výsledkem vnitropolitického vývoje, svárů uvnitř společnosti. Nemůže dosáhnout intenzity ohrožující stát bez toho, aby neměl politického „krtka“ uvnitř systému.

V ještě horším případě jsou v parlamentu přítomny politické síly ohrožují i vnější bezpečnost státu, tedy svrchovanost a územní celistvost. Takže je logické, že tato politická uskupení budou blokovat legislativní kroky, kterými by chtěl stát reagoval na vnější nebo vnitřní uhrožení. V České republice již jsou naplněny obě výše uvedené podmínky.

Hnutí ANO voláním po „smírném“ řešení války na Ukrajině, absencí jednoznačného odmítnutí jakýchkoliv nároků Ruska, praktikováním novodobému appeasmentu po vzoru Daladiera a Chamberlaina provokuje Rusko k pokračování agrese. Svým odporem k posilování obranyschopnosti České republiky, zpochybňováním spojeneckých závazků, útoky na bezpečnostní složky a její představitele, šířením válečné hysterie, z čehož chce získávat volební hlasy, přibližuje válku a tedy představuje bezpečnostní riziko. Poslanecká sněmovna 20. března 2024 schválila usnesení k bezpečnostním hrozbám pro Českou republiku. Podrobný rozbor, proč hnutí ANO pro toto usnesení nehlasovalo.

Hnutí ANO se také poměrně úspěšně zapojuje do rozdmýchávání konfliktů mezi ministryní obrany Janou Černochovou a náčelníkem Generálního štábu AČR generálporučík Karlem Řehkou.

Jana Černochová se v létě 2024 nechala zmanipulovat a na základě podnětů od poslance Pavla Růžičky z ANO poslala inspekci na spolek Skupina D. Jeho hlavními osobami je herec Ondřej Vetchý, plukovník Otakar Foltýn, investor a podnikatel Jan Veverka, čestným předsedou spolku je náčelník generálního štábu armády Karel Řehka) pořádajícího sbírku na drony pro Ukrajinu a některých útvarů armády, včetně 601. skupiny speciálních sil.

Jedná se o předzvěst toho, jak budou v případě převzetí moci hnutím ANO z armády „vyšikanováni“ nepohodlní lidé. V AČR nastane nová normalizace.

Čiňme Rusku alespoň to, co ono činí nám

Jak bylo shora uvedeno, kapitulace znamená, že jedna ze stran konfliktu uzná marnost dalšího snažení. Cílem hybridní války je, aby se napadený ani nesnažil o vojenský odpor, aby vlastně nebyl ani v konfliktu a jeho ovládnutí proběhlo „po dobrém“. Tedy aby oběť získala názor, že vše je v jejím nejlepším zájmu.

Ke kapitulaci tedy může dojít i bez toho, aby agresor vedl proti své oběti „horkou“, „kinetickou“ válku pomocí materiálních zbraní. Tak jako cenzura a autocenzura jsou dvě strany téže mince, zrcadlovým odrazem kapitulace je appeasement a ztotožnění se s útočníkem, názor, že výhodnější než bojovat je vyhovět mu.

Bezpečnostní složky popisují, jak probíhá radikalizace islamistů prostřednictvím internetu. Úplně stejný mechanismu má výroba dezolátů a proruských pomahačů. Spisovatel Ondřej Neff napsal v 80. letech sci-fi povídku Bílá hůl ráže 7,62. Pojednávala o tom, jak se lidé na základě příjmu mimozemského vysílání měnili pomocí obrazu a zvuku v mimozemšťany a ti stejným způsobem dál šířili tuto „infekci“. Ruské dezinformační útoky mají podobný mechanismus. Za pomocí videí a psaného textu vyrábí z běžných občanů nepřátele vlastního státu, dělají z nich ruské bojovníky nebo přesněji ruské zombie, kteří dál roznášejí ruskou nákazu ve společnosti. Nikoliv kousnutím, ale šířením ruských narativů, dezinformací, zpochybňováním institucí, pravdy (nic není pravda, kdo ví, jak to je, je pravda, že nic není pravda).

Zde stojí za povšimnutí, že ochota lidí zapojit se do obrany klesla mezi roky 2020 (51 %) na 39 % v roku 2023.

Je zajímavá jedna věc. Rusko nedisponuje žádnou „soft power“. Jedná se o totalitu, kde nikdo není jist svým majetkem, s vysokou mírou korupce, nic zajímavého nevyrábí (co má kdo doma z Ruska?), s nízkou úrovní zdravotnictví, bydlení, sociálních služeb i životní úrovní, nízkým věkem dožití. Pro normální lidi nedisponuje ničím, co by svět chtěl převzít, čím by se měl inspirovat. Snad s výjimkou pár procent macho buranů, pro které je žena předurčena sloužit a být vždy po vůli muži a homofobů s vlastní nevyjasněnou sexuální orientací. Rusko neprodukuje pro svět žádné zajímavé filmy, hudbu, literaturu, nikdo tam nejezdí za turistikou. Úspěch ruských hybridních útoků má tedy jediné vysvětlení, a tou je nenávist. Pro dezoláty je Rusko přítelem, protože mají společného nepřítele, a to liberální, demokratický režim. Přesně podle poučky „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. Proto Rusko podporují, obhajují, opakují a zesilují jeho propagandu. Ve své nenávisti by přivítali i ruskou okupaci.

U hybridní války nelze poznat, co bylo dříve, zda vejce nebo slepice, tj. vhodné společenské podmínky pro hybridní útok (nesvornost, strach, zbabělost, korumpované elity, touha po pohodlí, odpor k strádání) jsou vyvolány zvenčí nebo jsou naopak pouze využívány cizí mocí. V podstatě je to jedno. Jak bylo zmíněno v části 3, Rusko je s Českou republikou ve válce. Pokud to nějaký dezolát popírá, tak ať odpoví na otázku, zda je ve válce s Ruskem Ukrajina.

Gruzie je excelentní příklad úspěchu ruských diverzních aktivit.

Ze země, která z Ruskem vedla v roce 2008 válku, aspirovala na vstup do NATO a Evropské unie, se jeho aktivním působením stal v roce 2024 polorozpadlý stát zavádějící ruské protidemokratické zákony a mířící do jeho sféry vlivu. Vše zakončí nějaký zvací dopis a následné umístění ruských vojsk na území Gruzie, i když ony tam již jsou v okupovaných enklávách Jižní Osetii a Abcházii. Pokud je pro nás Gruzie příliš vzdálená, podívejme se, co ruské dezinformační útoky provedly se Slovenskem.

Všimněme si degenerované reakce Evropy na ruské útoky drony na Rumunsko, Polsko, Pobaltí, přelety střel s plochou dráhou letu přes Polsko, na ohrožování letadel a průzkumných dronů v mezinárodním vzdušném prostoru, na ruské diverzní akce v podobě zakládání požárů, výbuchů v muničních skladech (Vrběticích), narušování podmořských telekomunikačních a energetických kabelů.

Místo aby se v západní společnosti vzedmula vlny bojechtivosti, snahy o odplatu, volání po vojenském zásahu, tak v nejlepším případě panuje mlčení. V horším případě jsou zprávy o ruských diverzních útocích vydávány za dezinformace vládních „válečných štváčů“ a slouží k dezolátským, protirežimním útokům.

Zde je zřejmě a vině i absence vůdců, kteří by na Západě formovali veřejné mínění.

Kremelský kašpárek Medvěděv na konci prosince 2024 prohlásil: „A proto musí být Evropa potrestána všemi prostředky, které máme k dispozici: politickými, ekonomickými a všemi druhy hybridních,“ s tím, že je třeba napomáhat jakýmkoli destruktivním procesům v Evropě, ať už jde o výtržnictví nebo problémy s migranty.

Připomínám doporučení komise pro postup CIA předložený prezidentu Spojených států Harry Trumanovi. Znělo následovně:„Nyní už je jasné, že čelíme nemilosrdnému nepříteli, jehož cílem je dosáhnout nadvlády nad celým světem...., a v této hře žádná pravidla neexistují. Proto zde nemůžeme uplatnit přijatelné normy lidského chování. Mají-li Spojené státy (resp. Západ-doplněno autorem) přežít, musíme používat chytřejší, propracovanější a výkonnější prostředky než ti, kdo stojí proti nám“. Takže, pokud nerozložíme Rusko, rozloží Rusko nás. Ten kdo něco dělá zpravidla slaví úspěch nad tím, který nedělá nic.

Řiďme se alespoň slovy Medvěděva. Podporujme v Rusku separatistická, protikoloniální hnutí, muslimské aktivisty. Všude na světe, kam vkročí Rusák, je třeba vést zástupnou válku a podporovat skupiny a hnutí, které proti nim bojují.

Informační a kybernetické síly států NATO musí vést nejen obranu před útoky Ruska, ale hlavně aktivně útočit cílenými informacemi. Nelze čekat až na vypuknutí horké války.

Ruská armáda byla po několika porážkách na podzim roku 2022 v rozkladu. Nevyužili jsme však příležitost a od té doby Rusko sílí a Západ slábne.

Ruská armáda byla 24. února 2022 jenom stínem armády Sovětského svazu. Ruská armáda, dnes 14. ledna 2024, je pouhým stínem toho, co byla při zahájení války proti Ukrajině. Jenže to nehraje vůbec roli. Rozhodující je, že Rusům na rozdíl od Západu nechybí odhodlání válčit, ničit, zabíjet.

Stát má pouze tak pevnou armádu, jak odhodlaní jsou jeho občané.