Příprava na válku (část 3) - cenzura, zákaz cestování, vydávání dezertérů, trestání útěku

Text se zabývá problematikou omezení svobody slova, práva šířit informace, omezením cestování, vzájemným vydávání osob vyhýbající se branné povinnosti a trestání neochoty bojovat či pracovat pro válečné úsilí.

Předchozí text Příprava na válku (část 2) - Koncepce mobilizace z roku 2012

Omezení svobody slova

Omezování svobody slova je velice citlivé téma a nejvíce v tomto případě křičí zastánci nesvobody a ruští kolaboranti. Přišli by totiž o hlavní prostředek své diverze, o způsob, jak šířit ve společnosti ruskou nákazu. Přesně jak řekl Václav Havel „Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“

Nebo jak napsal Isokrates (436 př. n. l. – 338 př. n. l.) řecký řečník, teoretik rétoriky a významná osobnost starověkých Athén: „Demokracie ničí sama sebe, protože zneužívá svého práva na svobodu a rovnost. Protože učí své občany, aby považovali drzost za právo, bezpráví za svobodu, neomalený projev jako rovnost a anarchii jako pokrok.“

Chtěl bych se proto dotknout tématu omezení svobody slova v době stavu ohrožení a ve válečném stavu, se kterým k naší škodě současná legislativa nepočítá.

Již dnes je Česká republika cílem dezinformační války. Podle odhadu západních bezpečnostních služeb, 15 procent výdajů ruské rozvědky slouží pro financování klasických špionážních operací a zbývajících 85 procent je určeno na aktivní ovlivňování nepřítele (Levná ruská válka pomocí dezinformací) a (Jak vypadá válka 2.0.).

Válka, ať již v hybridní nebo horké formě představuje boj, kdo z koho s fatálními důsledky pro poraženého. Nejde o nějakou počítačovou hru ve virtuálním prostředí, kde po neúspěchu začnete znovu. Po neúspěchu ve válce nastává okupace, drancování hospodářských zdrojů i soukromého majetku občanů ve prospěch okupační moci, vraždění, podrobení obyvatel, která může nabrat až podobu genocidy,

Říká se, že v lásce a ve válce je dovoleno vše (samozřejmě při respektu ke konvencím o vedení války). Hodí se všechny prostředky, které eliminují negativní působení oslabující bojující stát. Proto je třeba v době ohrožení státu a za válečného stavu, na základě výše úpravy uvedených zákonů, omezit svobodu slova, právo na informace, právo informace šířit.

Dnes jsme na asociálních sítích svědky individuálních svědectví v podstatě anonymních ukrajinských vojáků, které jsou přejímány hlavními zpravodajskými servery. Jejich existenci, hodnost ani umístění nejde ověřit, a tudíž ani jejich subjektivní vyprávění nelze alespoň trochu kriticky zhodnotit. Pozor ale, i kdyby byla tato svědectví pravdivá, jsou pro válečné úsilí škodlivá. Proč?

Každý tak nějak chápe, že pobyt na frontě je strašný, vedle neustálé hrozby zranění nebo smrti je spojen s obrovským fyzickým i psychickým strádáním. Neexistuje něco jako radostná válka nebo užívání si zákopové války.

Německý grafik a malíř Otto Dix, který prošel 1.WW, a mimo jiné i bitvou na Sommě, napsal: vši, krysy, ostnatý drát, blechy, granáty, bomby, díry, mrtvoly, krev, chlast, myši, kočky, plyn, děla, hovna, kulky, moždíře, oheň, ocel – to je válka, ďáblovo dílo, (Somma 1916). Snad jde ještě doplnit zima, vedro, bláto, strach, prach, stres, ale stejně to nebude vše.

Jenže něco jiného je podvědomě si něco představovat a zároveň si negativa odfiltrovávat nebo být popisy utrpení neustále atakován a tím demoralizován. Pro zajímavost, Adolf Hitler, kromě období útoku na Polsko, nenavštěvoval vojáky na frontě a v nemocnicích jen výjimečně. Obával se totiž, že náslech individuálních stesků vojáků jej svedou z globálního pohledu na válku.

Situace na bojišti se mění každým okamžikem, válka je jedna velká krize. Na bojišti, v subjektivním hodnocení vojáka, vždy chybí potřebné zbraně, vybavení i zálohy, jednotek je na daný úkol málo a nejsou řádně střídáné, týlové zabezpečení nefunguje, vše je špatně naplánováno a oficíři jsou naprosto mimo a hloupí, plány zmatené….. Těžko kdo rozliší, co je způsobeno bojovými podmínkami a co schopnostmi daného státu či spojenecké aliance řešit problémy, které ale z principu ve válce nejdou řešit, ale pouze zmírňovat.

V civilním životě tohle remcání přece známe ze zaměstnání. V něm také pro většinu lidí jsou nadřízení hlupáci, vše je špatně plánováno a firma neví co dělá. Pokud ale nechceme demoralizovat kolegy nebo přímo přijít o zaměstnání, nemůžeme svoje subjektivní „rozumy“ šířit na asociálních sítích. Tak proč by měly být beztrestně zveřejňovány demoralizující subjektivní názory ohledně války? Proto také za 1. i 2 světové války fungovala cenzura.

Z toho plyne, že po vyhlášení stavu ohrožení by mělo dojít k blokování všech nepřátelských domén i sítí sířících dezinformace, uzavření diskusí pod články, ukončení možnosti šíření blogů a měla by být zaveden určitý stupeň cenzury.

Naši nepřátelé Rusko a Čína blokují informace a snaží se odpojit od globálního informačního prostředí a my se jim vystavujeme zcela bez obrany, jsme jako nazí v trní.

Obrannou legislativu je třeba doplnit o možnost označit jakýkoliv stát za nepřítele (tak jako Rusko nás označilo za „ne přítele“) a přijímat proti němu odpovídající nevojenská opatření.

V úvahu připadá „ex lege“ blokace jeho médií , přerušení vědecké, kulturní, sportovní, studijní spolupráce, zákaz bezplatného studia (7000 Rusů zde stále studuje bezplatně), deportace občanů nepřátelského státu (s výjimkou udělení politického azylu), zákaz pobytu českých občanů v zemi nepřítele, zákaz cestování a tranzitu zboží, blokace majetku jak nepřátelského státu, tak jeho občanů, firem, zákaz činnosti českých firem u nepřítele, ukončení smluvních závazků vůči nepřátelskému státu a jeho firmám a občanům bez toho, aby mohl vymáhat odškodnění po českém státu a jeho občanech, …….. Česká legislativa vůbec neřeší vztahy s nepřátelskými státy. Povedeme válku a současně se budeme soudit, že jsme jim nedodali nějaké zboží?

„Vzory hledejme v období 2. světové války i v současnosti. Národní legislativa nebo sankční rozhodnutí může stanovit, že soudy nebudou přijímat žaloby ruských subjektů týkající se sankcí nebo konfiskací, uznávat a vykonat soudní či rozhodčí nálezy. Zákony Spojených států třeba nepřipouštějí žaloby proti státním rozhodnutím v této oblasti. Rozšířením sankcí lze zamezit ruským subjektům platit soudní poplatky nebo kauce a tím fakticky zamezit zahájení sporů. Zakažme také advokátům na území Evropské unie zastupovat ruské subjekty, poskytovat právní služby ve vztahu k ruskému majetku a zastupovat zájmy Ruska.

Zdroj: https://blog.idnes.cz/vilembarak/na-rusko-se-musi-rusky-naprosto-jednostranne.Bg26010227

V příští válce bude mít navrch ten, komu se podaří potlačit dezinformační útoky a vyhrát v informační válce. Zatím nad námi Rusko vyhrává.

Omezení cestování

Stávající legislativa počítá v době ohrožení státu a za válečného stavu s omezením cestování osob podléhající branné povinnosti. Povolení bude vydávat Krajská vojenská správa.

Česko vstoupilo 21.12.2007 do Schengenského prostoru umožňujícího volný pohyb osob. Česká republika nesousedí se státy vně prostoru a hranice jsou volně průchodné. Dá se tedy předpokládat snaha o odjezd těch, co nejen nebudou chtít bojovat (z důvodů obav o svůj život, náboženského přesvědčení, nepřátelství vůči současnému liberálnímu režimu), ale ani se podrobit pracovní povinnosti dle branného zákona. K řešení tohoto problému je třeba spolupráce uvnitř Evropské unie.

Situace je o to složitější, že uvnitř unie se nachází bezpečnostní parazité, tzv. neutrální státy Rakousko, Irsko, Kypr. Je otázkou, zda by Švýcarsko, které má zvláštní postavení k Unii, uzavřelo hranice a neumožňovalo dezerci.

Vzájemné vydávání osob vyhýbající se branné povinnosti

Problematika vydávání osob do Česka a z Česka je zrcadlový odraz problematiky omezení cestování a zde opět můžeme čerpat ze zkušeností ohledně války na Ukrajině.

Platí premisa, že hranice nelze neprodyšně uzavřít. Stejně jako Česko, které by nemělo v době ohrožení členských států NATO poskytovat útočiště lidem vyhýbajícím se branné povinnosti, neměly by tak činit ani jiné státy NATO. Je tedy třeba právně vyřešit předávání osob podléhající branné povinnosti spojeneckým státům kolektivní obrany NATO a na základě vzájemných (bilaterálních) dohod i dalším státům, např. Ukrajině. I kdyby v krajním případě mělo dojít k pozastavení platnosti mezinárodních smluv.

V okamžiku, kdy pro české občany bude vyhlášen stav ohrožení nebo válečný stav, není přípustné, aby se na území České republiky nacházeli lidé podléhající branné povinnosti v jiných státech NATO nebo na Ukrajině a nevstoupili do české armády (jak předpokládá Koncepce mobilizace z roku 2012). Stejný postup musí na základě legislativních mechanismů požadovat Česká republika od svých spojenců v NATO.

Trestání neochoty bojovat, ale i pracovat pro válečné úsilí

Odjezd do zahraničí a tvrzení, že občan neobdržel povolávací rozkaz, nesmí být přípustné a toto je třeba také legislativně vyřešit.

Zkusme si na základě příkladu Ukrajiny představit následující situaci. Část obyvatelstva snáší strázně a bojuje ve válce. Druhá část uprchne do zahraničí a po ukončení války (pokud nějaká svobodná Ukrajina zůstane) se vrátí ze zahraničí a jakoby nic bude chtít žít se svými spoluobčany.

Všichni ti, co se takto chtějí uprchnutím vyhnout splnění branné povinnosti, by měli být postiženi, mimo jiné odebráním majetku. Samozřejmostí ať je odepření konzulárních služeb (včetně neobnovením pasu), blokace platností osobních dokladů, řidičského oprávnění, blokace převodu nemovitostí, bankovních účtů, převodů vozidel, obchodních podílů, akcií.

Příprava na válku (část 4) - nepřátelé uvnitř hradeb, válka, kterou dezoláti popírají Závěrečná část se vztahuje k obtížnosti vedení války při existenci „nepřátel uvnitř hradeb“ a problematice ruské hybridní války (války, jejíž existenci dezoláti popírají), která může vést až k podmanění oběti, nutnosti chovat se k Rusku stejně jako ono k nám.

.