Příprava na válku (část 2) - Koncepce mobilizace z roku 2012

Text se zabývá koncepcí mobilizace z roku 2012, jejími nutnými změnami, pracovní povinností pro občany plynoucí z mobilizace a omezení základních lidských práv.

Předchozí text Příprava na válku (část 1)

Současná platná koncepce mobilizace pochází z roku 2012 (dále jen Koncepce), tedy z doby předtím, než Rusko v roce 2014 napadlo Ukrajinu, zabralo Krym a současně zaútočilo na Donbas prostřednictvím svých neoznačených vojáků. Minimálně v ten okamžik se změnilo bezpečnostní paradigma v celé Evropě. Koncepce mobilizace však zůstala stejná, a to i po vypuknutí plnohodnotné války v Evropě 24.2.2022.

Důvodem je politická nevůle, která však odráží mínění veřejnosti. Snad si každý pamatuje poprask, který nastal v lednu 2023, kdy vláda schválila návrh novely zejména zákona č. 219/199 Sb., o ozbrojených silách, který umožňuje dobrovolné předurčení, tzn. občan se může dobrovolně zapojit do obrany státu - dobrovolné převzít výkon branné povinnosti v době mimo ohrožení státu a válečného stavu. Stát by je tak mohl povolat v případě krize na mimořádné cvičení. (Publikováno ve Sbírce zákonů jako č. 178/2023). Opravdu, nejsme Finové, kteří se volném čase učí odpalovat rakety.

Sluší se připomenout, že k výše uvedené Koncepci se dospělo tak nějak samovolně, tím, že se nepodařilo naplnit předchozí koncepci mobilizace z roku 2005, která předpokládala změny v přípravě záloh pro doplňování ozbrojených sil a pro pořizování vojenského materiálu a majetku. Takže se udělala z nouze cnost a plány mobilizace se upravily na realitu snižování výdajů na obranu.

Současné plány mobilizace vychází z principu odložení nákladů na mobilizaci na okamžik, až tato potřeba nastane. Takže až dojde k ohrožení státu, začne budování nových armádních struktur, doplňování skladových zásob, příprava osob.

To stejné platí pro přijímání právního rámce nezbytných opatření, protože stávající právní řád neumožňuje včasnou přípravu na výstavbu a doplnění ozbrojených sil.

Jak uvádí Koncepce, za největší problém lze považovat, že nebyly schváleny zákony upravující průběh mimořádné služby (přímá účast v boji) a průběh služby, kterou by konali občané na místo povinné vojenské služby odmítnuté z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání.

Přeloženo do všem pochopitelné řeči, principu odložení nákladů na mobilizaci znamená, že teprve až bude zle, začnou pokusy problémy řešit. Jak se stát choval a jak „zvládal“ své úkoly v případě epidemie pandaviru, si každý pamatuje. Mobilizace a vedení války je přitom o několik řádů složitější záležitost.

Nutné změny v pravidlech mobilizace

Dnes je zcela zřejmé, že se mobilizační plány musí zcela přepsat, ale hlavně, přiblížit k okamžiku realizace, tedy zvýšit skladové zásoby výstroje, výzbroje, vytypovat vhodné budovy a prostory pro výcvik, rozšířit dosud uvažovaný tabulkový válečný stav armády, vytvořit chybějící právní rámec související s mobilizací, stavem ohrožení a válečným stavem. Jenže jak je vidět, nedaří se doplnit ani mírový stav armády.

Po hospodářské stránce je třeba určit výrobní podniky kriticky důležité pro válečné zásobování a fungování státu za válečného stavu (a zahájit konzultace s majiteli a vedením), připravit mechanismus uvolnění regulačních pravidel pro průmysl a dopravu. První obětí války bude a musí být Green Deal (sic!) a následně ekologické a pracovněprávní regulace.

Tento pozitivní výběr prioritních podniků by měl doplnit opačný postup, negativní výběr a eliminování zbytných činností (ještě ke všemu zvyšují rizika kumulací osob na jednom místě) a výrob, které v době ohrožení státu spotřebovávají materiální, energetické a lidské zdroje, aniž přispívají k obranyschopnosti. Tento princi ale české právu vůbec nezná.

Stejně tak je důležité začít:

1) s reálnými nácviky fyzického fungování systému,

2) budování odolné digitální infrastruktury pro mobilizaci, resp. odvodové řízení,

3) simulacemi (kde se povolaní shromáždí, kde a čím budou vystrojeni, vyzbrojení, kde budou ubytováni, kde se budou cvičit….?).

Mobilizace se týká všech

Velká část občanů si myslí, že mobilizace se jich netýká, ať již z důvodu věku, pohlaví (ženy), zdravotních omezení. Mýlí se, mobilizace nemá pouze formu bojového nasazení (tzv. mimořádné služby), ale i pracovní povinnosti.

Voják v záloze může odmítnout vykonávat mimořádnou službu z důvodu svědomí (sem patří i ono dezolátské „za tuhle vládu bojovat nebudu“) nebo náboženského vyznání. Občan, který jako voják v záloze odmítl vykonávat mimořádnou službu, podléhá za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu pracovní povinnosti podle zákona o zajišťování obrany České republiky (ust. § 6 zákona 585/2004 Sb., branný zákon).

Podle ust. § 21 zákona o zajišťování obrany ČR č. 222/1999 Sb.pracovní povinnost za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu může být uložena všem fyzickým osobám, nebyly-li od ní osvobozeny (v odvodním řízení) nebo nebyly-li povolány k mimořádné službě (tedy do armády). Pracovní povinnost se vykonává zejména v těch oborech práce, které jsou nevyhnutelné k zajišťování životně důležitých funkcí státu nebo k zabezpečení ozbrojených sil.

Od roku 2004 došlo k posunutí důchodového věku, takže musí také dojít k prodloužení věku pro zánik branné povinností z 60 let na věk odpovídající odchodu do důchodu. Samozřejmě pouze k možnému uložení pracovní povinnosti (ust. § 7 zákona 585/2004 Sb., zákona o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon).

Omezení základních práv při mobilizaci

K zajištění přípravy obrany státu mohou být prostřednictvím mimořádných opatření stanoveny povinnosti a omezeny základní lidská práva a svobody v rozsahu stanoveném zvláštními zákony č. 240/2000 o krizovém řízení, č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů č. 222/1999 Sb. a č. 585/2004 Sb., branný zákon), a to:

právo na nedotknutelnost obydlí,

vlastnické a užívací právo,

svoboda pohybu a pobytu,

právo shromažďovací,

právo na podnikatelskou činnost,

právo na stávku.

Následující text se zabývá problematikou omezení svobody slova, práva na informace a práva šířit informace v době ohrožení státu či za válečného stavu, omezením cestování, vzájemným vydávání osob vyhýbající se branné povinnosti a trestání neochoty bojovat či pracovat pro válečné úsilí.