Příprava na válku (část 2) - Koncepce mobilizace z roku 2012

Text se zabývá koncepcí mobilizace z roku 2012, jejími nutnými změnami, pracovní povinností pro občany plynoucí z mobilizace a omezení základních lidských práv.

Předchozí text Příprava na válku (část 1)

Současná platná Koncepce mobilizace pochází z roku 2012 (dále jen Koncepce), tedy z doby předtím, než Rusko v roce 2014 napadlo Ukrajinu, zabralo Krym a současně zaútočilo na Donbas prostřednictvím svých zelených mužiků (neuvádět chybně mužíčků). Minimálně v ten okamžik se změnilo bezpečnostní paradigma v celé Evropě. Koncepce mobilizace však zůstala stejná, a to i po vypuknutí plnohodnotné války v Evropě 24.února 2022.

Důvodem je politická nevůle, která odráží mínění veřejnosti. Snad si každý pamatuje poprask, který nastal v lednu 2023, kdy vláda schválila návrh novely zejména zákona č. 219/199 Sb., o ozbrojených silách, který umožňuje dobrovolné předurčení, tzn. občan se může dobrovolně zapojit do obrany státu - dobrovolné převzít výkon branné povinnosti v době mimo ohrožení státu a válečného stavu. Stát by je tak mohl povolat v případě krize na mimořádné cvičení. (Publikováno ve Sbírce zákonů jako č. 178/2023). Opravdu, nejsme Finové, kteří se volném čase učí odpalovat rakety.

Sluší se připomenout, že k výše uvedené Koncepci se dospělo tak nějak samovolně, tím, že se nepodařilo naplnit předchozí koncepci mobilizace z roku 2005, která předpokládala změny v přípravě záloh pro doplňování ozbrojených sil a pro pořizování vojenského materiálu a majetku. Takže se udělala z nouze cnost a plány mobilizace se upravily na realitu snižování výdajů na obranu.

Současné plány mobilizace vychází z principu odložení nákladů na mobilizaci na okamžik, až tato potřeba nastane. Takže až dojde k ohrožení státu, začne budování nových armádních struktur, doplňování skladových zásob, příprava osob (sic!).

To stejné platí pro přijímání právního rámce nezbytných opatření, protože stávající právní řád neumožňuje včasnou přípravu na výstavbu a doplnění ozbrojených sil.

Jak uvádí Koncepce, za největší problém lze považovat, že nebyly schváleny zákony upravující průběh mimořádné služby (přímá účast v boji) a průběh služby, kterou by konali občané na místo povinné vojenské služby odmítnuté z důvodu svědomí (dezolátství) nebo náboženského vyznání.

Přeloženo do všem pochopitelné řeči, principu odložení nákladů na mobilizaci znamená, že teprve až bude zle, začnou pokusy problémy řešit. Jak se stát choval a jak „zvládal“ své úkoly v případě epidemie pandaviru, si každý pamatuje. Mobilizace a vedení války je přitom o několik řádů složitější záležitost.

Nutné změny v pravidlech mobilizace

Dnes je zcela zřejmé, že se mobilizační plány musí zcela přepsat, ale hlavně, přiblížit k okamžiku realizace, tedy zvýšit skladové zásoby výstroje, výzbroje, vytypovat vhodné budovy a prostory pro výcvik, rozšířit dosud uvažovaný tabulkový válečný stav armády, vytvořit chybějící právní rámec související s mobilizací, stavem ohrožení a válečným stavem. Jenže jak je vidět, nedaří se doplnit ani mírový stav armády.

Po hospodářské stránce je třeba určit výrobní podniky kriticky důležité pro válečné zásobování a fungování státu za válečného stavu (a zahájit konzultace s majiteli a vedením), připravit mechanismus uvolnění regulačních pravidel pro průmysl a dopravu. První obětí války bude a musí být Green Deal (sic!) a druhou obětí ekologické a pracovněprávní regulace.

Tento pozitivní výběr prioritních podniků by měl doplnit opačný postup, negativní výběr a následné utlumení či úplná eliminace zbytných činností (ještě ke všemu zvyšují rizika kumulací osob na jednom místě) a výrob, které v době ohrožení státu spotřebovávají materiální, energetické a lidské zdroje, aniž přispívají k obranyschopnosti (uzavření plaveckých, ledních stadionů, ukončení sportovních soutěží, uzavření muzeí, zavedení přídělového systému.....). S prosazováním těchto věcí současné české právo nepočítá.

Stejně tak je důležité začít:

1) s reálnými nácviky fyzického fungování systému,

2) budování odolné digitální infrastruktury pro mobilizaci, resp. odvodové řízení,

3) simulacemi (kde se povolaní shromáždí, kde a čím budou vystrojeni, vyzbrojení, kde budou ubytováni, kde se budou cvičit….?).

Mobilizace se týká všech

Velká část občanů si myslí, že mobilizace se jich netýká, ať již z důvodu věku, pohlaví (ženy), zdravotních omezení. Mýlí se, mobilizace nemá pouze formu bojového nasazení (tzv. mimořádné služby), ale i pracovní povinnosti.

Voják v záloze může odmítnout vykonávat mimořádnou službu z důvodu svědomí (sem patří i ono dezolátské „za tuhle vládu bojovat nebudu“) nebo náboženského vyznání. Občan, který jako voják v záloze odmítl vykonávat mimořádnou službu, podléhá za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu pracovní povinnosti podle zákona o zajišťování obrany České republiky (ust. § 6 zákona 585/2004 Sb., branný zákon).

Podle ust. § 21 zákona o zajišťování obrany ČR č. 222/1999 Sb.pracovní povinnost za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu může být uložena všem fyzickým osobám, nebyly-li od ní osvobozeny (v odvodním řízení) nebo nebyly-li povolány k mimořádné službě (tedy přímo do armády). Pracovní povinnost se vykonává zejména v těch oborech práce, které jsou nevyhnutelné k zajišťování životně důležitých funkcí státu nebo k zabezpečení ozbrojených sil.

Od roku 2004 došlo k posunutí důchodového věku, takže musí také dojít k prodloužení věku pro zánik branné povinností z 60 let na věk odpovídající odchodu do důchodu. Samozřejmě pouze k možnému uložení pracovní povinnosti (ust. § 7 zákona 585/2004 Sb., zákona o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon).

Omezení základních práv při mobilizaci

K zajištění přípravy obrany státu mohou být prostřednictvím mimořádných opatření stanoveny povinnosti a omezeny základní lidská práva a svobody v rozsahu stanoveném zvláštními zákony č. 240/2000 o krizovém řízení, č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů č. 222/1999 Sb. a č. 585/2004 Sb., branný zákon), a to:

právo na nedotknutelnost obydlí,

vlastnické a užívací právo,

svoboda pohybu a pobytu,

právo shromažďovací,

právo na podnikatelskou činnost,

právo na stávku.

Následující text se zabývá problematikou omezení svobody slova, práva na informace a práva šířit informace v době ohrožení státu či za válečného stavu, omezením cestování, vzájemným vydávání osob vyhýbající se branné povinnosti a trestání neochoty bojovat či pracovat pro válečné úsilí.