Nová vládní koalice posouvá Česko mimo NATO a Evropskou unii

Není třeba pomocí referenda vystupovat z NATO a Evropské unie. Téhož cíle jde dosáhnout neplněním našich členských závazků.

Členské země NATO při červnovém summitu v Haagu dohodly navýšení obranných výdajů do roku 2035 na 5 procent HDP. Mimochodem, jedná se úroveň běžnou před rokem 1989, v dobách studené války. Přímo do armády má jít 3,5 procenta HDP a zbytek na výdaje spojené s bezpečností, dopravní infrastrukturou, civilní a kybernetickou obranou, kritickými sítěmi. Španělský premiér Sánchez bezprostředně po tomto summitu oznámil, že pro něj jsou hraniční 2,1 procenta HDP. Přitom jeho země v roce 2024 vynaložila na obranu pouze 1,28 procenta HDP, nejméně z významných členských zemí. Americký prezident Donald Trump na to reagoval úvahami o vyhození Španělska ze Severoatlantické aliance a o jeho potrestání restrikcemi ve vzájemném obchodě. Za pozornost stojí i starší Trumpovo prohlášení. Ještě ve volební kampani před svými příznivci popisoval setkání s prezidentem jisté „velké země“, který se ho prý zeptal: „Když nebudeme platit a napadne nás Rusko, budete nás chránit?“ Na to podle svých slov Trump odvětil: „Ne, neochránil bych vás. Ve skutečnosti bych je povzbuzoval, ať si dělají, co k čertu chtějí“.

Shrnuto, pár set kilometrů od nás zuří nejhorší válka od roku 1945 a americký prezident s brutalitou sobě vlastní podmiňuje splnění našich bezpečnostních garancí dodržením výdajových závazků. Za této situace politici z ANO, SPD a Motoristů, kteří sestavují novou vládu, plánují snížit platby na obranu pod v NATO dohodnutou mez, na pouhá 2 procenta HDP.

Ukazuje se tím naše nespolehlivost. Česká republika, člen elitního klubu vyspělých zemí letos v červnu přijala určitý závazek a za čtyři měsíce jej odmítá plnit. Z formálního hlediska Washingtonská smlouva o založení NATO neobsahuje článek o vyloučení z Aliance. Stačí ale s „černými pasažéry“ omezit spolupráci či sdílení informací. Bezpečnostní architektura Západu stojí na ochotě jednotlivých členských zemí k sebeobraně a na vzájemné pomoci.

Článek 5. Severoatlantické smlouvy ale nikoho nepřiměje bojovat za bezpečnostního parazita, který není ochoten (stačí si vzpomenout na Babišovo odmítnutí pomoci Polsku) a kvůli politické sobeckosti (místo investic do obrany rozházíme peníze na dávky, dotace elektřiny, důchody) ani schopen pomoci jiným. Proč by potom někdo měl pomáhat nám? Přesně tohle, udržování sociálního státu za cenu rezignace na obranyschopnost, Spojené státy vyčítaly Německu, Francii a dalším evropským souputníkům.

U našich spojenců určitě vyvolávají údiv výroky o tom, že česká armáda bude primárně bránit vlastní území. Směřujeme snad k neutralitě? Všichni, kdo této myšlence fandí zřejmě neví, že neutrální Švýcarsko a Rakousko má povinnou vojenskou službu, při stejném stupni obranyschopnosti daleko vyšší náklady na armádu (protože je odkázána sama na sebe) a přírodní podmínky pro vytvoření horských pevnosti. Ostatně, Švýcarsko a Rakousko si tohle mohou dovolit, protože dobře vědí, že Rusko by se muselo k nim prostřílet přes členy NATO. Prostě to jsou bezpečnostní parazité. V případě reálného ohrožení by se okamžitě přidružili k NATO, tak jako to udělalo Finsko a Švédsko.

Ptám se. Fráze o „primární bránit vlastní území“ má znamenat, že když se v naší kotlince za pohraničními horami přikrčíme, budeme kašlat na všechny ostatní, tak k nám nepřátelé neproniknou, dron ani raketa neproletí, nikdo nám neublíží a okolo, tam ať se děje ruská zvůle? Ne, takhle svět nefunguje. Bylo to již tisíckrát opakované, ale z vlastní historie víme, že ustupování agresorovi znamenají jeho povzbuzení.

Napoleon dovedl k dokonalosti vojenskou taktiku porážet armády protivníků jednu po druhé. Ve spojenectví totiž vzniká síla schopná udolat zdánlivě nepřekonatelné agresory, což se francouzskému císaři mimochodem stalo osudným. Jak dlouho by našich 28 000 vojáků dokázalo osamoceně vzdorovat Rusku? Pohádka o obraně výhradně českého „doupátka“ zní krásně, ale je přímou cestou k bezpečnostní katastrofě. To, co si může dovolit Španělsko na západním konci Evropy, je trestuhodné v případě země nedaleko Ruska, která mu ke všemu 44 let patřila.

Andrej Babiš a spol. doufají, že se Česko nachází pod rozlišovacími schopnostmi Donalda Trumpa nebo věří svému maskování červenými čepičkami. Možná orel mouchy nevidí, ale nic takového nejde říct o Rusech. Ti velice pozorně sledují dění a jsou připraveni náš morální, diplomatický a bezpečností poklesek nedostatečných výdajů na obranu Trumpovi připomenout a využít.

V prosinci 2021 předložilo Rusko západním zemím dokument známý jako Rjabkovovo ultimátum. To požadovalo stažení vojenských jednotek a výzbroje NATO do stavu k 27. květnu 1997, tedy před rozšiřováním Aliance o země východní Evropy. Proto se nedivme, když v budoucnu, po jednání Ruska a Spojených států si Donald Trump stoupne na červený koberec a oznámí, že přistupuje na Putinův požadavek na faktické vyklizení východní Evropy. Prostě Spojené státy za nás nebudou ochotné bojovat, i když formálně budeme v NATO.

Ostatně, podobnou taktiku zvolila vznikající vláda vůči Evropské unii. Zde předesílám, že Green Deal musí být zrušen a každý, kdo se jej zastává kolaboruje s Putinem.

Jenže emisní povolenky ETS2 jsou již „uzákoněny“ v unijní legislativě. Jedinou cestou k jejich zrušení je hledání spojenců a změna právní normy. Je to stejné, jako v běžném životě. Pokud se nám třeba nelíbí umístění značky „Stop, dej přednost v jízdě“, řešením je působení na příslušné úřady, aby ji odstranily. Určitě se s ní nelze vypořádat tak, že ji nebudeme respektovat. Silácké výkřiky o ignorování emisních povolenek povede k sankcionování České republiky ze strany Unie. Neustálý konflikt s Bruselem, krácení unijních fondů, to vše vzedme v Česku protiunijní nálady, které nás nasměřují k czechxitu.

Politici ANO, SPD a Motoristů zvolili taktiku slabocha, který se k partnerovi chová co nejhůř v naději, že mu řekne „jdi pryč“ a tím dostane „alibi“ k odchodu.