Na Rusko se musí rusky, naprosto jednostranně

Na Rusko je třeba rusky, tedy naprosto jednostranně, zcela podle našeho rozhodnutí s tím, že ruské argumenty nás nezajímají. Platí to nejenom v oblasti blokovaného ruského majetku, ale i při rozmístění vojenských sil na Ukrajině.

Prezidenti a premiéři zemí Evropské unie letos 18. až 19. prosince jednali o využití 210 miliard eur ze zmrazených ruských aktiv na pomoc Ukrajině. K jejich zabavení však nenašli odvahu. Zvolili řešení v podobě půjčky 90 miliard eur, za kterou se ale odmítly zaručit vlády Maďarska, Slovenska a Česka.

Evropané ostudně podlehli tlaku Ruska, které vyhrožovalo soudy a nespecifikovanými protiakcemi, třeba dalším zabavováním majetku západních firem. (Zajímavé, že odhad výše západních aktiv udává jeden článek publikovaný na serveru „Britské listy“, převzatý ovšem z RIA Novosti). Dokonce jeho mediální klauni jako je Medveděv mluvili o vojenské odvetě. Fajn, stejně „jedinou záchranou Evropy je válka s Ruskem“ při současném zastavení Green Dealu. Zároveň probíhala hra špionů proti belgické Euroclear Bank, kde je většina blokovaných aktiv uložena. Velkou roli při obraně ruských peněz sehrály také Spojené státy. Donald Trump hodlá tyto prostředky získat jako odměnu za to, že po vzoru Daladiera a Chamberlaina v roce 1938 „přináší mír pro naši dobu“.

Ústup od konfiskace ruských aktiv, stejně jako nulová reakce NATO na ruský útok drony na Polsko v září 2025 (Další promarněná šance odporovat Rusku), jsou kroky v znicotnění Evropy, ale i k eskalaci vztahů s Kremlem. Proč k eskalaci, když se evropští lídři tak křečovitě snaží nevyhrocovat situaci? Protože každý projev slabosti zvyšuje ruskou agresivity. Jako když hyena vidí nemocný kus nebo žralok cítí v moři krev. „Poděkujme“ naší nové vládě, strach a nejednotnost projevené na prosincové Radě Evropy přiblížilo Pobaltí k ruskému útoku a předání Česka do ruské sféry vlivu (jako předstupně našeho podmanění).

Zde se sluší udělat exkurzi do ruského světa, kde „Rusko může vše, ostatní jen to, co Kreml povolí“. Prezident Putin podepsal 15. prosince zákon dovolující v okupovaných částech Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské oblasti zabavovat domy a byty, z nichž utekli Ukrajinci. (Putin schválil zákon o vyvlastňování „neobývaných“ domů a bytů na okupované Ukrajině) V roce 2014 arbitrážní tribunál v Haagu rozhodl, že Rusko má zaplatit 50 miliard dolarů za poškození společnosti JUKOS. Verdikt potvrdil v únoru 2024 odvolací soud. Rusko nic hradit nehodlá. A Evropa se vůči Rusku pořád bojí spálit mosty, přes veškerou rétoriku o ohrožení nebereme situaci vážně, chceme mít pořád nějaká zadní vrátka, co by kdyby…. Unijní politici dodnes nechápou symboliku demonstrace síly, na mezinárodní scéně i směrem dovnitř, k evropské populaci. Evropa se chová jako kus hadru, který vybízí, aby si o něj Rusi otřeli boty. Stejně tak Evropané těžko budou takový hadr respektovat, obdivovat a bojovat za něj.

Existuje spousta možností obrany před snahou Ruska domoci se zabavených prostředků. Vzory hledejme v období 2. světové války i v současnosti. Národní legislativa nebo sankční rozhodnutí může stanovit, že soudy nebudou přijímat žaloby ruských subjektů týkající se sankcí nebo konfiskací, uznávat a vykonat soudní či rozhodčí nálezy. Zákony Spojených států třeba nepřipouštějí žaloby proti státním rozhodnutím v této oblasti. Rozšířením sankcí lze zamezit ruským subjektům platit soudní poplatky nebo kauce a tím fakticky zamezit zahájení sporů. Zakažme také advokátům na území Evropské unie zastupovat ruské subjekty, poskytovat právní služby ve vztahu k ruskému majetku a zastupovat zájmy Ruska. Všimněme si, právě západní právníci vytváří pro Rusko off-shore struktury pomáhající majetkově pronikat Rusům na Západ, obcházet sankce, zakrývat majetek, korumpovat.

Dávno měly být vypovězeny nejen dvoustranná investiční ujednání s Ruskem (které by dávaly šanci na arbitráže), ale i všechny mezistátní smlouvy a ukončeno členství Ruska v kolektivních smlouvách od legalizace podpisů po Evropskou úmluvu o vydávání z roku 1957. (Jak to, že český stát dnes vůbec řeší žádosti Ruska o vydání nějaké osoby?).

Putin obvinil ruskou novinářku žijící v Praze z terorismu, s jejím vydáním ale narazí

„Vydejte nám je ke stíhání.“ Rusko sahá pro své lidi do Česka víc než kdykoliv jindy“ (Aktuálně.cz)

Objevuje se také argument, že zabavením ruského majetku by údajně došlo k poškození reputace Evropské unie, potažmo Belgie. Tak za prvé, zásadní krok, znemožnění nakládat s ruským majetkem se již stal a žádný úprk investorů nenastal. Za druhé, Valné shromáždění OSN označilo Rusko za agresora, takže je jasné, kdo je kdo v celém příběhu hrdina a kdo padouch. Za třetí, konstrukce reparační půjčky předpokládá, že agresor nahradí způsobené škody a potom Ukrajina bude splácet tuto půjčku Unii a tak bude vracet prostředky Rusku. Takže nejde o nějaké svévolné zabavení cizích prostředků, ale o poskytnutí půjčky, která má být vypořádána v souladu s mezinárodním právem. V této oblasti ale velice silně pracují ruské dezinformace mající za cíl znejistit občany i politiky.

Je na právnících států i Unie, aby žaloby Ruska nebyly přijaty k projednání, aby jakýkoliv rozsudek či nález pocházející z Ruska nebo z nějaké Hotentotie přiznávající mu nároky, nebyl přijat k vykonání. Hlavně ale, bojí se snad Spojené státy žalob Iránu nebo Venezuely?

Čistě pragmaticky. Vrácení blokovaných ruských rezerv by znamenalo, že místo abychom získali 210 miliard euro pro „naše“ posílení, zbraněmi a obnovou Ukrajiny, Rusko obdrží 210 miliard euro na válku proti Evropě.

Na Rusko je třeba rusky, tedy naprosto jednostranně, zcela podle našeho rozhodnutí s tím, že ruské argumenty nás nezajímají.