Jedinou záchranou Evropy je válka s Ruskem

S odkazem na naše historické zkušenosti, na stále se stupňující požadavky Ruska, postavme se za vyslání vojenských sil evropských zemí na Ukrajinu, pro přechod do válečného stavu, zastavení Green Dealu. Nastala doba pro válku.

V říjnu 2014 jsem v Lidových novinách napsal: „Na troskách Ukrajiny se z Ruska může stát nová a jediná supervelmoc, a to díky ochotě použít sílu v mezinárodních vztazích. Dostane se do pozice ničím neomezeného třídního násilníka, který si vezme, co se mu zlíbí, a kdo se ozve, ten dostane pěstí, až mu krev vystříkne z nosu. Vždyť od začátku tohoto roku Rusko už jedná se Západem pouze z pozice síly.

Po vítězství na Ukrajině by platilo, z vojenského, politického, ekonomického hlediska, jen a pouze to co řekne Moskva. Neomezená moc omamuje a vede k stále větší agresivitě a páchání zločinům, a to i ze strany dříve slušných lidí. Rusko však nemá vychování ani tradici demokracie či vlády práva“. (Obětujeme za Ukrajinu trochu svého sádla?)

Články, které jsem publikoval v době anexe Krymu, zahájení útoku na Donbas i po útoku 24. února 2022 byly zamýšleny jako varování, pobídku k reakci. Nestalo se v podstatě nic, a to co jsem napsal se pomalu naplňuje. Až mě to děsí. Dnes mohu říct jedině: „v roce 2014 jsem to říkal“. Dovolím si poslední předpověď, cokoliv dalšího dodávat je zbytečné.

Návrh rusko-amerického „míru“, ať má 28 bodů nebo jde o něco jinak americko-rusky kosmeticky upraveného, představuje Mnichov 2 a Budapešť 2 v jednom. Historie ukázala, a naši předkové v roce 1938 to zažili na vlastní kůže, že ustupováním agresora nelze zastavit.

Způsob vyjednávání zástupců USA, Witkoffa, Kuschera a dalších také ukazuje, že Američané se považují za ty, kdo stojící mimo NATO. Mír podle amerických či ruských not (jsou jedno a totéž) ve skutečnosti znamená pro Evropu budoucí válku s Ruskem.

Eliminace Evropy jako ekonomického soupeře pomocí „ukrajinského míru“, resp. „reské války“ představuje pro dnešní USA žádaný benefit (Doba, kdy je řešením válka (část 2), likvidace Evropy Donaldem Trumpem, 14. února 2025

Nová bezpečnostní strategie USA z prosince 2025 je Evropě nepřátelská a zasahuje do vnitřních politických záležitostí nevídaným způsobem. Žádná kritika totalitních režimů. Podle USA je problémem pouze Evropa, nikoliv Rusko a Čína, jen v Evropě trpí demokracie, jen v Evropě není svoboda slova, jen Evropa je v úpadku. Vůči Evropě je namířena kritika proti nadnárodní institucím, jen v v Evropě je vyzdvihován nacionalismus. Jednota, která ze Spojených (sic!) států amerických dělá velmoc vadí v případě Evropy, ta má zůstat fragmentovaná, nejednotná a nejlépe znesvářená.

Více než rozbory a analýzy o ní vypovídá to, že Rusko ji chválí (Kreml vítá novou strategii USA, která neoznačuje Rusko za přímou hrozbu).

Alfou a omegou uvažování nad ruské agrese je ochota domyslet budoucnost. V dalším textu jsou pod slovy NATO a Západ míněny evropské země, USA již jsou mimo Západ i NATO. Stejně tak Rusko není považováno za součást Evropy.

Když připustíme ruské dobytí (ovládnutí území) Ukrajiny nebo ukončení války „po dobrém“, tedy za ruských podmínek a) kapitulací či b) polokapitulací Ukrajiny, nastane následující:

ad a) kapitulace/dobytí Ukrajiny:

• NATO se dostane do geograficky horší situace vůči dalšímu útoku Ruska, území Ukrajiny vytváří klín do nitra Evropy,
• Rusko bude silnější o průmyslový, lidský, vojenský potenciál Ukrajiny,
• Rusko ovládne Moldavsko,
• bez suverénní Ukrajiny a jejího území jako nárazníkového pásma vzrostou násobně nutné náklady na obranu NATO,
• vznikne další uprchlická vlna milionů Ukrajinců s okamžitými dopady na státní rozpočty zemí Unie a narušení sociálního smíru v Evropě (provokované ruskými dezinformacemi),
• staneme se spoluviníky genocidy na Ukrajině, (zde je plán, co hodlá Rusko udělat s Ukrajinou)
• na Ukrajině může dojít k přepólování společnosti i politických elit podle zásady „nad kým nejde zvítězit, s tím je nutné se spojit“; díky pohrdání Západem, který se ukázal jako slabý a nechal Ukrajinu na holičkách, by Rusko mohlo získat obrovského spojence,

ad b) polokapitulace Ukrajiny, ukončení války za podmínek Ruska a USA

• omezení velikosti a výzbroje ukrajinské armády znemožní její (a tedy i naši) obranu,
• souhlas s diktátem Ruska ohledně jazykového a náboženského uspořádání dává do rukou Kremlu možnost Ukrajinu neustále „prudit“ (Rusko využívá smlouvy jen a pouze na šikanování protistrany, samo se necítí vázáno žádnými ustanoveními smlouv),
• přeměna ruskými hybridními akcemi oslabené Ukrajiny (vměšováním do voleb, kupováním politiků, rozeštváváním společnosti po jazykové, náboženské stránce…) na „padlý stát“ bude mít zničující dopady na celou Evropu,
• ukončení války „po dobrém“ bude znamenat vrácení ruských rezerv blokovaných na Západě místo aby byly použity na naše posílení, tj. zbraně a obnovu Ukrajiny, dojde k posílení Ruska,
• ukončení války „po dobrém“ spojené se zrušením sankcí pustí ze řetězu „nad vším vítězí chamtivost“; Rusko začne pomocí obchodu opět posilovat, a to s pomocí těch, co jsou jejich budoucí kořistí (Rusko spolupráce nekultivuje, ale pouze posiluje); přesně, jak to popisoval v knize Válka s mloky Karel Čapek, kde lidé dodávali mořským mlokům prostředky pro likvidaci pevniny,
• ukončení války „po dobrém“ znamená, že s Ruskem navážeme normální vztahy a vše bude jakoby zapomenuto, tak jak navrhuje Slovensko a Maďarsko (jenom delegace si po podání rukou s Rusy budou utírat z dlaní ukrajinskou krev), což bude mít na nás zničující morální důsledky a pomocí ruských hybridních útoků povede k rozkladu naší společnosti.
• ukončení války „po dobrém“, povede k toxickému „míru“, který bude morálně, politicky, ideologicky rozežírat evropskou společnost.

V obou výše uvedených scénářích, tedy po dobytí celé Ukrajiny nebo po ukončení války dle přání Ruska/USA dojde k následujícímu:

• Svět se stane nebezpečným, protože změny hranic silou se stanou legitimními. Zvláště, když Západ uzná Ruské územní zisky a Ukrajinu donutíme, aby anexe také uznala. Ne, neplatí „oni sami ztrátu území uznali“. Pouze budeme mít alibi pro naši zbabělost. Když vás budou dostatečně dlouho mučit, uznáte také cokoliv. Za vše co se na Ukrajině děje jsme odpovědní i my tím, že jsme porušení mezinárodních pravidel tolerovali. Jen se ptám, proč by v této logice Česká republika neměla obsadit Slovensko?

• Připustíme, že státy bývalého Sovětského svazu mají omezenou suverenitu a jde o sféru vlivu Ruska což je přímá cesta připustit, že i státy bývalého „východního bloku“ mají omezenou suverenitu. Celý tento text jsem začal psát 4.12.2025 a hle, 12.12.2025 přinesly zpravodajské agentury zprávu, že ministr zahraničí Ruska, povzbuzen vývojem diktátu vůči Ukrajině a Evropě, vrátil do hry tzv. Rjabkovovo ultimatum Odkaz a Odkaz s prosince 2021. Rusko chce víc. Návrat v Evropě před rozšíření NATO

• Nastane šíření jaderných zbraní jako ultimativního prostředku obrany. Doufejme, že vlastní jaderné zbraně si pořídí východní Evropa včetně Česka. Žádný jaderný deštník totiž neexistuje, jde o naprostou fikci, protože nikdo kvůli jiné zemi nepoužije jaderné zbraně a nevystaví sám sebe kvůli někomu jinému odvetnému úderu jadernými zbraněmi.
• Rusko bude dál nerušeně rozkládat svými dezinformačními, hybridními útoky Západ (články zde). Je potřeba utnout této hydře hlavy, dostat Rusko do problémů, aby se muselo zabývat samo sebou, bojem se separatisy, islamisty, bojem mezi mocenskými klany, centrem a koloniemi.

• Zanikne důvěra mezi zeměmi uvnitř Unie i NATO a také důvěra veřejnosti vůči těmto organizacím.
• Západ se prohrou s Ruskem stane pro třetí svět cílem pohrdání a ten nabude dojmu, že jej nepotřebuje.
• Ruské zbraně získají pověst nejlepších na světě.
• Největším problémem dneška je skepse normálních lidí plynoucí z nemohoucnosti Unie, resp. vůdců členských zemí vzdorovat Rusku. Nejde o zastánce totality nebo fanoušky Putina, ale o lidi, které uráží ruské chování, ale nechápou pasivitu vlastního státu, který jim není schopen poskytnout pocit hrdosti.
• Liberální demokracie se prohrou s totalitou reprezentovanou Ruskem stane u domácích autoritářů slabou, což povede ke změně politické mapy (ve Francii k zvítězí Le Pénová, v Německu AfD…), totalita bude triumfovat a stane se přitažlivější,
• Pod ukázkou slabosti demokracie a svobody se rozšíří domácí skupina obyvatel, která demokracií a svobodou opovrhuje, a o to přesvědčeněji bude kolaborovat s Ruskem. Nastane příklon k totalitě, fašizaci jako v Československu po 1.10.1938 (tzv. II. republika do 14.3.1939), či ve Francii, Belgii, Nizozemí po porážce v květnu roce 1940. Stačí se podívat do diskusí pod články o Foltýnovi, pomoci Ukrajině, o padlých českých vojácích na Ukrajině. Místo aby se krčili v koutě ve strachu před státem, ruští kolaboranti a dezoláti se nestydí veřejně šířit svoji nenávist. Je to jako hon na Karla Čapka a další demokraty za II. republiky. Situace dospěla tak daleko, že rodina padlého českého vojáky nechce zveřejnit místo kde má hrob, aby se vyhnula dehonestaci a útokům.
• Západ získá jistotu přímé války s na Ukrajině úspěšným Ruskem (mír za cenu hanby se změní na hanbu i válku) v přímé úměře k oslabení ukrajinské armády, která má v současnosti sílu jako armády Německa, Francie a Polska dohromady a naprosto unikátní bojové zkušenosti,

Pro ukončení ruské agrese je zásadní to, s čím Ukrajina bude souhlasit. Z pohledu Evropy jsou nepřekročitelné následující podmínky:

1. ukončení války na frontových liniích,

2. žádné právní uznání anexe území Ukrajiny,

3. žádné omezení armády Ukrajiny, jak co počtu vojáků, tak výzbroje (tím bychom vzali Ukrajině možnost bránit sebe i nás),

4. žádné omezení suverenity Ukrajiny (tedy co může nebo nemůže Ukrajina dělat),

5. odmítnutí zasahování Ruska do jazykového, náboženského, národnostního uspořádání, tyto otázky řešit podle pravidel Unie a pod jejím dohledem,

6. pokračování v sankcích vůči Rusku, zákaz investic a podnikání Rusů v Evropě, druhotné sankce na mimounijní evropské firmy spolupracující s ruskými subjekty, vytvoření sanitární bariéry kole Ruska, nulové cestování a obchod, zákaz nabývání majetku ruskými občany a firmami v Unii, nulová podnikatelská, vědecká, kulturní, sportovní spolupráce (spolupráce Rusko necivilizuje, ale pouze posiluje), omezení diplomatického a konzulárního zastoupení,

7. zabavení ruských aktiv a dalšího majetku v dosahu Unie.

Nejde o nějaké naivní hledání spravedlnosti, podlehnutí morálnímu blouznění, ale jedná se čistě pragmaticky o naši bezpečnost. Vzhledem k tomu, že diplomacie ve vztahu s Ruskem selhala, resp. nelze očekávat, že Rusko na podmínky 1-5 přistoupí, nezbývá nic jiného než vynucovat je vojenskými prostředky, ať již jejich hrozbou nebo reálnému užití. Přesně v duchu výroku generála Carla von Clausewitze, že válka je pokračováním politiky jinými, tudíž vojenskými prostředky.

Není vyloučeno, že pouhá hrozba reálného zapojení armád koalice ochotných (AKO) povede k zastavení ruské agrese. Například při Krymské válce (1853-1856) hrozba zapojení dalších evropských států do protiruské koalice vedla Rusko k uzavření Pařížské mírové smlouvy.

Vojenská opatření vůči Rusku

Fáze 0 – obrana před vzdušnými útoky

Provádění obranných zásahů proti dronům a střelám s plochou dráhou letu v hloubce 100-150 kilometrů nad Ukrajinou, aniž by bylo letectvo AKO umístěno na jejím území. Opět, mělo se stát již dávno, aby se vytvořily postupy spolupráce mezi protivzdušnou obranou Ukrajiny a leteckými jednotkami AKO.

Zde byla promarněna příležitost (záminka) toto udělat po dronovém útoku Ruska na Polsko v září 2025.

Fáze 1 – prosazování míru

Rozšířit operační prostor letectva AKO nad území Ukrajiny s výjimkou frontové linie a rozmístit armády koalice ochotných tak, aby nahradily ukrajinské jednotky v místech možného útoku Ruska. Tím by došlo k odtížení ukrajinských jednotek, které by se mohly soustředit na obranu v místě bojů.

V rámci jakýchkoliv mírových dohod, musí být na Ukrajině rozmístěny jednotky AKO (tj. nastat fáze 1 příp. další) a je naprosto lhostejné, co si Rusko k tomu říká.

Rusko vyhrožuje, že se jednotky AKO na Ukrajině stanou cílem jeho útoků. Proč něco tak slabomyslně zbytečného říká? Protože jde o zastrašování v rámci ruských dezinformací. Samozřejmě potom se ruské jednotky, zprvu na Ukrajině, možná i v Rusku stanou cílem útoků AKO.

Pořád je zde možnost, že Rusko nebude situaci takto eskalovat a dojde zastavení bojů na současných liniích. V opačném případě nastane fáze 2 nebo 3.

Fáze 2 – zapojení letectva do bojů

Při pokračování bojů či po napadení kontingentů AKO dojde k přímému zapojení letectva do bojů.

Deeskalačním mezikrokem může být provádění úderů pouze vůči ruským vojskům na okupovaném území Ukrajiny.

Fáze 3 – plnohodnotná vojenská operace

Koaliční vojska by postupně, spolu s převzetím zkušeností s novou formou války a po absolvování ukrajinského výcviku (což se mělo stát již dávno) přebírala úseky bojů s cílem stabilizovat frontovou linii.

Provádění úderů vůči ruským vojskům na okupovaném území Ukrajiny, v případě napadení z ruského území, ničení prostředků napadení přímo na ruském území.

Cíl operace

V podstatě jde o prosazení toho, co bylo zatím deklarováno pouze „hubou“. Vytvořit stabilní linii a na této linii ukončit boje, nastolit příměří a svou přítomností toto garantovat. Vzorem, nechť je ukončení války v Koreji v roce 1953.

Sekundárním cílem je dostat Rusko do problémů, aby se muselo zabývat samo sebou, bojem se separatisy, islamisty, bojem mezi mocenskými klany, centrem a koloniemi. Nestabilita se může ukázat, pokud dojde ke „zklamáním“ nejdivočejších nacionalistů, donucením Ruska rezignovat na své velkohubé cíle, zhoršení hospodářské situace, odepřením přístupu ruských elit k evropskému majetku a blahobytu.

K tomuto postupu jsou nutné tři podmínky:

a) zabavení aktiv (nevrácení) i dalšího majetku Ruska jako státu, ukončení obchodu a spolupráce s Ruskem, uzavření hranice s Ruskem a Běloruskem, zákaz vstupu občanů Ruska na území Unie, vypovězení ruských občanů (mělo se udát dávno), kromě těch, co požádají o politický azyl (prověřování v detenci), zablokování (zatím ne zabavení) veškerého majetku ruských občanů,

b) snížení branné povinnosti na Ukrajině na 18 let a zákaz opuštění mužů od tohoto věku území,

c) návrat bojeschopných mužů z Evropy zpět na Ukrajinu, resp. sestavení vojenských jednotek, které budou vyslány na Ukrajinu (tak jako zahraniční vojsko Československa, Francie….za II. světové války); při odmítnutí ukrajinských občanů účastnit se bojích, by dotyční museli být v zemích svého pobytu k dispozici pro válečnou výrobu; u odmítnutí účasti v ozbrojených silách i splnění pracovní povinnosti by Ukrajina musela garantovat udělení trestu, např. propadnutí majetku na Ukrajině; v Evropě by se jednalo o důvod k vypovězení na Ukrajinu.

Není politicky přípustné, aby armády evropských zemí bojovaly na Ukrajině bez zapojení samotných Ukrajinců.

Při zajištění bodu c) bude nutné překonávat množství administrativních, legislativních, lidskoprávních překážek, opustit dosavadní postupy a představy. Svět se radikálně změnil a my musíme reagovat, i kdyby to mělo znamenat nerespektování mezinárodních humanitárních úmluv, pravidel OSN atd. Tak jako tak tento problém musíme začít řešit. Unie je de facto jedním mobilizačním prostorem a není možné, aby občané státu, který je ohrožen/napaden využívali prostupnosti hranic Schengenského prostoru, a skrývali se beztrestně v druhém státě. (blíže text Příprava na válku (část 3) - cenzura, zákaz cestování, vydávání dezertérů, trestání útěku, 13. ledna 2025)

Co jaderné zbraně?

Někdo by mohl namítnout v naznačeném případě může ze strany Ruska dojít k útoků pomocí jaderných zbraní (taktických, strategických). Zárukou jejich nepoužití je záruka vzájemného zničení. Pokud ale jedna ze stran dá najevo strach z jejich použití, celé kouzlo odstrašení zmizí. Druhé straně se otevře prostor pro neustálé vyhrožování a prosazování požadavků pomocí jaderných zbraní. Přesně tohle Rusko začalo praktikovat po 24.2.2022. Z prostředku zadržování udělalo prostředek k prosazování svých cílů. Jestliže na toto přistoupíme, Rusáci za chvíli budou až na Cabo da Roca (nejzápadnější cíp Evropy ležící v Portugalsku).

V určitém okamžiku možnosti diplomacie končí. Pokračováním politiky, resp. diplomacie jinými prostředky je válka. Starší generace si pamatuje války spojené s rozpadem bývalé Jugoslávie, zvláště vraždění v Bosně a Hercegovině. Vybavuji se mi tehdejší zprávy o „porušení patnáctého…., osmnáctého ujednání o příměří“ a jak stále lidé umírali. A toto vraždění ukončila pouze síla, rozhodnutí Američanů vynutit mír silou. Dnes ale nejsme nad věcí, tak jako tehdy, v pozici rozhodčího, že bychom někomu něco vnucovali. Dnes jde o nás, naši svobodu, suverenitu, životy.

Je to jednoduché, máme jako Evropa pouze dvě možnosti:

1) sklapnout, nechat Ukrajinu pacifikovat a dočkat se války, až to bude pro Rusko nejvýhodnější,

2) odmítnout aktivity USA a jít hned do války s Ruskem po boku nejsilnější evropské armády, což je ta ukrajinská (dříve, než bude zničena spojenou snahou Ruska a USA).

Dovedete si někdo představit diplomatická jednání s USA po tom, jakou „školu vyjednávání“ o Ukrajině představil Witkoff a jak jeho výkon ohodnotil, pochválil Donald Trump? O čem jednat po přečtení aktuální Bezpečnostní magastrategie USA? Budeme snad podle diktátu USA uznávat ukradená ukrajinská území za ruská, vydávat blokovaná ruská aktiva a rušit sankce? Někdo by řekl, ale to bude cena za ukončení války. Ne nebude, tak jako v roce 1938 půjde pouze o předehru ještě větší války. Místo hanby za cenu míru budeme mít hanbu a potom válku.

Stali jsme se pověstnou žábou v hrnci vody. Co bylo před 2 až 3 roky nepředstavitelné, dnes přijímáme s klidem. Místo teploty vody Rusko zvyšuje napětí, strach a my jako ta žába přestáváme vnímat, kde je hranice pro naše přežití. Dostali jsme se na nejzazší mezi, kdy přichází do úvahy obrana. Za ní již není nic jiného než podvolení, napřed obchodní, potom politické a nakonec územní.

Rusko stupňuje své požadavky (viz dnešní zpráva o požadavku Lavrova na stažení NATO k roku 1997). Zavírání očí, strkání hlavy do písku, tvrzení, že Rusko nemá proč na nás útočit (z odd. chlácholení trollí farmy v Leningradě), posílání autora na frontu (obehraná ruská písnička) na problému nic nezměmí.

Pokud dnes Rusku a USA vyhovíme, dříve nebo později budeme na frontě všichni, záleží pouze na to, za jak pro Rusko příhodných podmínek. Není to už nějaké kino, kde sledujeme, jak to dopadne a nás se to netýká. Za rok by Rusko znovu útočilo na Ukrajinu, za 2 roky přijde na řadu Pobaltí. A budeme opět mudrovat „proč jít do války pro zemi na druhém konci Evropy“ tak jako v roce 1938 Francie a Anglie?

Pokud se nepostávíme Rusku a tedy i Spojeným státům, budeme mezi nimi rozemleti. Neexistuje nic jako zaručeně krátká vítězná válka, ale jsou situace, kdy nezbývá než se postavit na odpor.

Lze mlčet nebo se zbavit se myšlenky o malém národě, který nic nezmůže a vyzvat k válce s Ruskem. Někdy musí i myš zařvat. S odkazem na naše historické zkušenosti, na stále se stupňující požadavky Ruska, postavme se za vyslání vojenských sil evropských zemí na Ukrajinu, pro přechod do módu válečného stavu, zastavení Green Dealu. Nastala doba pro válku.